La Vraie Nature de Bernadette (1972)

Můj dojem z první poloviny byl mnohem lepší proti tomu, kam film dospěl. Nejdřív jsem se domníval, že půjde o příjemnou komedii s netradiční, názorově vyhraněnou, ale zároveň dosti energickou a pozitivně naladěnou ženskou hrdinkou, která se stěhuje do částečně zapadlé farmy v horském venkově. Vtipná odhlečení a vícero zábavně vykreslených vedlejších postav (jeden kulhající, další s výrazem nadutého padoucha pleskající své rukavice, později příchozí trojka pánů v kostýmech) střídaly i možné náběhy do dramatu či decentně pojaté choulostivé momenty, které mě stejně jako otevřeně snímané veterinářské zákroky překvapily, ale zas až tolik nevyvedly z míry. Časem začal být film plný divných a nečekaných událostí a rozehrávat další podzápletky, aby vyvrcholil v thriller s celou sérií zvratů. Ale přestože si zachovával nadále specifickou atmosféru prostředí i originalitu, sedl mi časem spíše tak napůl. Na tak ráznou proměnu hlavní hrdinky v posledních minutách jsem nezvládl přistoupit a z vývoje děje měl pocit, že Gilles Carle chtěl tady bořit divácká očekávání až do poslední chvíle víc než cokoliv jiného. To se mu i s udržením pozornosti povedlo a pořád mě tímto prvním viděným kouskem nalákal (i s herečkou Micheline Lanctôt) na další filmy, akorát nemohu říct, že by mě tím vyústěním v závěrečných zvratech nějak více zásahl.[70%](24.09.2025)

Žena, která umí přeměnit znásilnění v lásku, musí v sobě  něco mít; nejspíš "pravou náturu". Nerad, ale nutí mě to porovnat "Bernadettu" s "Vesničko-středisko" čili "Maso-knedlo-zelo". Toto je jedna z mála komedií, u kterých jsem se skutečně pobavil, byť po famózním začátku film postupně - spolu s růstem brutality uvnitř i vně komuny - ztrácí na překvapení i tempu.(13.04.2023)

Oproti následujícím Carlovým filmům, které jsem měl možnost vidět, tu není vůbec žádná nahota - kamera vždy decentně ukončí záběr. Jinak to byl podobný mischung žánrů - od rodinné komedie přes komedii volných mravů ukotvenou v době hippies, přes studii různorodosti lidských motivací a reakcí až po psychologické drama (a co říct tu má Carle i něco k vegetariánství, bigotnosti a k individualistickému protestu proti systému). Okolí farmy mi trochu evokovalo Tannerova Jonáše a také mu odpovídalo klubko postav - nicméně Tanner je mnohem důslednější a emocionálně zacílenější. Carle se spíš baví. Průsečíkem všeho toho je zde opět Žena - zařizující, dávající, soucítící, zachraňující, revoltující; zde herečka, která ve své úsměvné poloze kombinuje oční stíny Květy Fialové v plné síle, ďiblíkoidní nosík Kláry Jernekové a bodrost Ženy za pultem. Mix je to prapodivný, ale nenudil jsem se! Když k tomu připočtu krásnou kanadskou krajinu, ovoco-zeleninové výtvarno a barvy jak z Godardova Week-Endu, hází mi to zajímavý kousek i přes to chytání mnoha zajíců.(31.01.2023)

Montréalská žena nespokojená s životem s manželem právníkem, životem v bohatství, ale prázdným, se odstěhuje s malým synkem na venkov a žije tam na na farmě. Sblíži se tam s farmářem bojujícím proti bankám a vládě...(Protestní film své doby, zestárl)..(50%)(08.07.2021)

ocenenia :MFF Cannes 1972 -Nominácia na 1. cenu