Nashville (1975)

Na spektru žánrůpropojených osudů(kde se příběhy několika postav se protnou a ovlivní:Crash,Magnolia,Štěstí) alidského hemžení(kde jsou příběhové linie upozaděny a celé je to rámováno typem interakcích, které vnikají mezi postavami, co do sebe různě narážíPanelstory,Prostřihy,Osm a Půl) má Nashville rozhodně blíže tomu hemžení. Během první půl hodiny jsou si začal myslet, že koukám na něco výjimečně dobrého, ale v dalších 2 hodinách to na mě působilo příliš chaoticky, dějově i tematicky příliš břidce a příliš často se tam zpívá country. Postav je tam hromada, ale žádná mě vyloženě. Nudit jsem se tedy začal a problém s nudou je, že divák ztrácí pozornost, přičemž tenhle film vyžaduje pozornost a spíše než jako k zábavě je k němu nutno přistupovat jako k hádance.Je těžké pojednat, o čem to mělo být, protože pointy jsou ukryty mezi řádky a dějová linie o politické kampani využívající svět showbyznysu rovněž setrvává v pozadí. V popředí jsou drobné interakce, z nichž vyplouvají dílky, z nichž se skládá celá tahle společenská kritika a politická.V rámci politické kampaně můžeme slyšet slogany z projíždějícího auta. Politika se nevede skrze debaty založené na argumentaci. Hudební koncerty jsou ověšeny PR onoho politického kandidáta a publikum ani nerozlišuje mezi show a politikou. Dává mi to vzpomenout na politického komentátora Bratříčka, kterej fandí politice jako jiní fandí fotbalu a proto taky podporoval Trumpa až dokud se úplně veřejně neznemožnil. Jednou z postav je novinářka, která komentuje Ameriku, aniž by jí rozuměla a vše převádí do "zajímavého obsahu". manažeři, fanoušcii a novináři točící se kolem hvězd country scény se starají víc o image než o realitu. Je důležitější, jak věci vypadají než to, jaké jsou. Navzdory velkému množství postav není ve filmu mnoho upřímné lidské propojenosti. Vztahy jsou často roztříštěné, nevěrné nebo prázdné. Lidé často mluví, jedou si to svoje, ale vzájemně si nenaslouchají. Dále je tu kritika amerického snu. Různé postavy reprezentují různé jeho verze snu – a většinou nefungují. Někdo už slávy a uznání dosáhl, ale je nešťastný (Barbara Jean). Někdo se za tím honí za každou cenu (Albuquerque). Jiní se jen „vezou“ kolem a snaží se z toho něco vytěžit. Sen je přítomný všude, ale naplnění je prázdné nebo křehké. Altman nechává dialogy překrývat, což působí chaoticky, ale realisticky. Lidi normálně mluví přes sebe. Postavy spojuje skrze náhodná setkání (letiště, koncerty, nemocnice) a vrchol přijde během velkého koncertu v závěru, kde se všechny linie symbolicky protnou a ukáže se, jak křehký je celý ten „systém“. V jedné scéně „uzavře“ všechna témata, aniž by je vysvětlil přímo. Mně osobně to vůbec nepřišlo úderné, ačkoliv mi to přijde náramně funkční, když to tady verbálně reflektuju. Film tedy vrcholí velkým venkovním koncertem, kde se potkají téměř všechny hlavní postavy a kde se mísí hudba, politika i média. během vystoupení dojde k atentátu na tamní milovanou zpěvačku Barbaru Jean. Násilí přijde z ničeho nic a nikdo nechápe proč. Ukazuje se, jak křehká a nepředvídatelná je realita pod tou naleštěnou show, ale namísto hlubokého otřesu se stane něco znepokojivého. Chaos trvá jen krátce, jiná zpěvačka je vybídnuta k tomu, aby pokračovala, protože "My jim musíme ukázat, že nás v Nashville jen tak nezlomí!" Show tedy pokračuje, a Albuquerque začne zpívat „It Don’t Worry Me“ (jak ironické), načež se publikum uklidní a přizpůsobí - jako by se nic zvláštního nestalo. Na tom se ukazuje jistá otupělost. Lidé jsou natolik zvyklí na spektákl, že i tragédie se rychle změní v další „show“, která musí spolu s politikou pokračovat navzdory tragédii. Jedinci nejsou tak důležití, jak si myslí. Barbara Jean je okamžitě nahrazena sokyní a mašinerie pokračuje.Altman nedá žádné vysvětlení. Nevíme přesně, kdo byl viník atentátu. Neznáme následky. Svět běží dál bez jakéhokoliv morálního závěru. Je to jen obraz systému, který pohlcuje i vlastní krize.Hlavními tématy tedy jsou: 1.) Vztah mezi politikou a zábavním průmyslem.2.) Sláva, ambice a iluze amerického snu.3.)Mediální kultura a povrchnost společnosti.

"Have you seen my wife? She's ordinary looking."Již dlouho jsem neměl tak intenzivní pocit, že mi k docenění chybí nějaký zásadní kontext. Bez něj je to hlavně dramaturgický mordor dle osahané příručky o prchavosti pozlátka. Tentokrát však nikoli v provařeném L.A., nýbrž v Mecce té nejupřímnější, nejčistší, nejameričtější hudby - country. Po drobném dovzdělání o pozadí vzniku každopádně začínám vidět odkud problém vane. Protože jestli mi Nashville často něco připomínalo, tak to byl Scorseseho nezvládnutý úletNew York, New York. I v něm měl režisér konečně naprosto volnou ruku od studia a stejně tak i tam nechával herce libovolně improvizovat s předpokladem, že z toho automaticky něco vznikne. Výsledkem byl podobně rozžbebtaný nekoherentní orloj postav a situací, kterým zjevně chybí režijní vedení a zásahy střihačských nůžek.

| Paramount Pictures |Má to silné momenty, o tom nemám pochýb. Nashville naschvál zachytáva príbehy ľudí z hudobnej oblasti chaoticky, k žiadnej si divák nemá čas vybudovať emotívny vzťah, čo mám pocit, že bolo práve Altmanovým zámerom. Amerika je chaotická, presne ako tento film. A jeho záver. Záverečná udalosť by mala zatriasť celým koncertom a zrušiť ho, ale koncert pokračuje. Jeden z najamerickejších momentov, aký som kedy videl vo filme. Možno preto som ten film mierne prezýval. Keby že som Američan, páčil by sa mi viac? ViacTU.| Hodnotenie: 6/10 |

Mám rád filmy Roberta Altmana. Country divy, zpěváci se stylovými kotletami, jejich manažeři, netalentované zpěvačky, které si umanou, že se stanou hvězdami, senzacechtivé novinářky, místní obyvatelé a další vytvářejí kolorit, do kterého nás režisér bere tentokrát. Oproti některým svým jiným multistory movies se Altman věnuje politickým prvkům, které diváka osloví i dnes, téměř padesát ler po premiéře. Nejen svými narážkami na populismus, jenž aktuálně rovněž bují na politických scénách celého světa, ale také svým ironickým pozorováním určitých lidských vlastností, které potkáváme i v časech současných a budeme potkávat v časech příštích. Vícezde.

[3,5*]"As you know this redneck music is very popular right now."Komediálna dráma s poriadnou dávkou trefnej spoločenskej satiry, zaradená v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. Ostro-satirický pohľad na americkú spoločnosť zobrazuje značne bizarný svet, v ktorom sa mieša všetko možné do výsledného šialeného koktailu (niekedy film pôsobí až ako bláznivá komédia): zvrátený a povrchný šoubiznis, špinavá politika, všadeprítomné bulvárne média, banálna country hudba s "hviezdami" vo vyčačkaných oblekoch a s príšernými príčeskami, mažoretky s puškami (!), černoch("the whitest nigger in town") spievajúci country a beloška ("Is she a missionary?") spievajúca gospel, ohromná koncentrácia amerických vlajok (a strelných zbraní), falošná "kresťanská" morálka, rasizmus a hlavne celý rad karikatúrnych postavičiek. Hoci je takýto svet výsostne americkou záležitosťou a jeho zobrazovanie sa môže javiť značne zdĺhavé (a keď človek presne nevie, o čo ide, aj dosť nudné), vnímavý divák si v ňom určite nájde mnoho zaujímavých postrehov zo života. Vo filme vystupuje obrovské množstvo rozmanitých postáv, ktoré tvoria pestrofarebnú mozaiku charakterov, v konečnom dôsledku veľmi zábavnú. Je dosť náročné si v tom množstve udržať orientáciu (ja osobne som sa občas strácal), najmä keď pri všetkých tých (zdanlivo) chaoticky sa pretínajúcich dejových linkách nie je vôbec zrejmé, ktorá z nich bude hrať v celkovom príbehu významnú rolu, a ktorá je zase úplne bezvýznamná (rafinovaná hra tvorcov s divákom)."He's got the entire galaxy on the back of his shirt."