Krok do tmy (1938)

Veľmi dobrá predvojnová komédia s kriminálnou zápletkou a jemnou romantickou linkou. Šarmantný hlavný hrdina s charizmou gentlemana a srdcom dobrodruha sa zapletie do zamotaných vzťahov komorního rady Hallera. Najväčší komický náboj prináša Václav Trégl v úlohe sluhu Valentína ale scenár necháva priestor pre humor aj ostatným postavám pričom vyvážene dávkuje pozornosť kriminálnej aj romantickej stránke filmu. Produkcia je dobrá a vzácne sa jej podarilo zosúladiť všetky žánrové zložky, tak aby si navzájom neprekážali. Herci hrajú výborne aj keď Adina Mandlová občas prepadá melodrám, ale celkovo je milá. 70%

Věru netušil jsem, že se v české prvorepublikové kinematografii vyskytuje takové podivné dílko, které současně aspiruje na dobrodružný nebo detektivní film a současně vstřebává komediální prvky. Snad také právě pro tuto svou netradičnost, mimoběžnost, uvízl v jakémsi meziprostoru a postrádá „od všeho něco“, aby zakotvil a dosáhl vyváženosti a věrohodnosti. Především postrádám psychologickou věrohodnost postav – a tím i příběhu. Ten tak působí schematicky a umělé zápletky jsou spíše úsměvné než napínavé. Současně v průběhu vyprávění přibývá naivních okamžiků a film se zvrací v pomyslnou parodii.

Těžko říct, co chtěl Martin Frič vlastně stvořit. Film v mnohých chvílích připomíná žánr noir. Hlavní hrdina mi také zpočátku připomínal elegantního lupiče gentlemana, ale též svůdníka Arsèna Lupina. Místy jde ale též o zajímavě propletenou kriminálku. V závěru se pak jedná o dramatický, napínavý thriller s akčními prvky. Jedno je jisté, tolik jich v první republice natočeno nebylo a tento snímek se vlastně dost vymyká běžným titulům. Naopak jako komedii bych snímek neoznačoval vůbec. Ve finále není film pořádně ničím, ale tak trochu ze všeho. Vidíme zde prapočátky pozdějších západních heren či padělatele peněz, kteří s vítězným únorem zmizeli z našeho povrchu, aby se zase objevili hned po revoluci. Ve finále nejde o špatný snímek, ale odhaduju, že měl jistě větší ambice.

Začátek mne docela navnadil. Tihleti vtipně komentující dobrodruzi, kteří si vědí rady v každé situaci, jsou mi ve filmech veskrze sympatičtí. Ale pak se dobrodruh začne chovat nelogicky, stejně tak Eva, a posléze celé osazenstvo. Koneckonců, tady se mohlo stát cokoliv, klidně bych i čekal, že Eva vede tu podloudnickou bandu taky. Pokusy o humor podle mne nemohly fungovat ani tenkrát, tak jsou to křečovité pokusy. Postavy poletují zleva doprava, jak zrovna se to autorům hodí, bez ladu a skladu, aby to byl spíše dobrodružný příběh a nikdo u něho nepřemýšlel o logice děje a chování lidí včetně jejich motivací. Některé scény jsou zbytečně dlouhé, jindy proběhnou v rychlém střihu, že ani divák nestíhá pojmout, co se právě stalo nebo koho to kam vláčejí. A do toho ta příšerná hudba, která se snaží o tajemno na jedné straně a bouřlivo na straně zločinců, ale ve výsledku prostě jen řve na nepatřičných místech. Nepovedený film, ani krimi, ani komedie, rozháraný a rozklížený jak dřevěná pramice po třiceti letech, kdy se o ni nikdo na břehu nestaral.

Český film a noir? To není úplně spojení, které si představíte, když se mluví o tomto žánru. Ale právě film "Krom do tmy" dokazuje, že to možné, je, i když takovým tím klasickým českým způsobem, a tedy s humorem, což je něco, co zrovna u noiru moc nemusím. Ale není to špatné a já jsem rád, že jsem tuhle českou perlu pro sebe objevil.