Kříž u potoka (1937)

Jen za první půl hodinku se to dějově nehne kupředu. No, hlavně že se tam v jednomu kuse skřehotá a tancuje. Takže jde spíše o dokument se svatebními zvyky. Pak to sice nabere obrátky, ale ten první dojem tu je a kazí to skoro celé. Naštěstí se pak z toho všeho stane normální film a normálně nenormální vesnické drama. Jenže, ten začátek...

Tento film se dle mého vůbec nepovedl. Ohromující a překrásné knize se pramálo podobá, scény ve filmu jsou tak nějak "přeházené", některé dialogy v knize nejsou ani naznačeny. Co mi snad vadilo nejvíce, postava Ambrože je ve filmu o dost přívětivější a přízemnější než v knize. Navíc scéna, kdy jde Eva za Ambrožem prosit o peníze, je rovněž výplodem scénáristů, v knize jde za Ambrožem Štěpán, navíc už po své "nápravě". Celému filmu žalostně chybí ten moment zlomu, kdy Štěpán hodí po Evě dýmku a Ambrož jí u potoka vyzná lásku a prosí ji, aby odjela (ve filmu ji žádá už po oné tancovačce v hospodě, což je výmysl scénáristů). Ostatně v knize odjede Ambrož ze statku až poté, co jej Eva zraněná Štěpánovou dýmkou u potoka odmítne... Zkrátka a dobře, film vypráví úplně jiný příběh, než kniha Karoliny Světlé. Opravdu velké zklamání...

Je zvláštní, že adaptace tak slavného románu je poměrně neznámá. Takže si opět s chutí zanadávám na Českou televizi, která místo české klasiky dává moderní sračky či přiblblé "zábavní" pořady. Pro Miloslava Jareše, který byl hlavně rozhlasovým a divadelním režisérem, zůstává "Kříž u potoka" jedinou filmovou režií. Asi bych byl raději, kdyby tento námět skončil třeba u Friče nebo Vávry, ale myslím, že ani takto to nedopadlo vůbec špatně.

Film by mohl dostat i čtyři hvězdičky kdyby to nakonec skončilo reálně. Třeba tak že by nakonec Ambrože poslechla a nastěhovala by se k němu i s dítětem, tak jak jí nabízel. Ale to že Vejražka byl na ní tak dlouho hnusný a ještě ji fyzicky ublížil, tak od takového člověka okamžitě pryč a nevěřit mu ani jeho nos mezi očima. Jako lehký otřes mozku ke štěstí nevede.

Pamětnické vesnické drama se spoustou hudby a zpěvu. Příběh se od románu Karolíny Světlé, podle kterého byl natočený, příliš neodchyluje. Herecky exceluje Jiřina Štěpničková před svými méně známými a nevýraznými mužskými protějšky. Kromě působivého příběhu stojí za zmínku folklorní výprava s ukázkami krajových tradic a zvyků. Zaujaly mne především krásné bohatě zdobené kroje, jaké už se dneska málo vidí. Nostalgická vzpomínka na dětství a mamku, která knihu i film milovala. Dnes bych s tímto snímkem u vnuků sotva pochodila.