Krátký film o zabíjení (1987)

Stručná charakteristika tohto filmu podľa ai znie„Nie je to film o zabíjaní, ale o tom, kto má právo vziať život. Film nechce divákovi povedať, čo je správne, ale núti ho pochybovať o tom, či je štátna poprava morálne odlišná od vraždy.“O tomto filme som mal pred jeho zhliadnutím určité pochybnosti, ktoré mi vznikali prirodzene najmä na základe jeho pomerne dosť odpudivého názvu a rovnako nie moc zaujímavého plagátu či obsahu. Ohlasy ale znejú jasne, a tak sa nedalo inak než náležitým spôsobom tomuto dielu v rámci dovzdelania sa a vlastného záujmu o jeho účinok pozornosť venovať. Svojím surovým štýlom a rukopisne násilným prednesom sa vo výsledku neskutočne zarýva pod kožu a pôsobí na tie najhlbšie emócie, prostredníctvom čoho priam núti premýšľať o psychologickej podstate daných činov. Trochu ale odradí dlhším rozbehom, kde prakticky nemá čím na podobnej úrovni zaujať.

Existuje správná smrt? Legitimní smrt? A existuje špatný trest?Témata smrti, vraždy a celkově násilí byla vždy celospolečensky opovrhována, nicméně ve filmu jsou dlouhodobě tolerována, až glorifikována (často jako prostředek k obhajobě nehájené spravedlnosti). Tento film nachází v podobných rozporech fascinaci a velmi naturalisticky je komentuje. Téma zabití rozděluje příkladnými a pečlivě budovanými ukázkami -  institucionalizovaná a organizovaná poprava, a chaotická, nepřehledná, několik minut trvající vražda. Svoji polemiku zasazuje do ošklivého, chladného světa, vyjadřující frustraci nad absolutním vyprázdněním společnosti konce 80. let, frustraci nad absencí nějaké živosti, kterou dávno vysál socialismus a udělal z lidí postavy bez lidských tváří. Jako pozorovatel těchto témat přichází postava advokáta, skrze níž režisér vybízí diváky ke zpětné úvaze. Pokládá otázku, ale poté odchází, nečeká na odpověď, protože nechce být kazatelem, ale tazatelem.

Přečetl jsem si zde pár komentář a snad každý  jeden po druhým sborově a "originálně" zmiňuje "variace na zločin a trest".  Kopírovat jeden od druhého obsahovou myšlenku komentáře je místní výsadou u tzv. kritikou milovaných filmů, aby teda všem bylo jasno, že stádní komentující vše pochopil. Já ovšem musím říci, že ano film byl syrový, nevlídný a samozřejmě filmařsky skvělý, ale když nepočítám první odporně provedenou vraždu si mě film držel absolutně od těla z hlediska emocí. /Kino na Granici 2025 /

Kieślowskipo mém zhlédnutíDvojí život Veronikystvrdil, že jeho filmy nepostrádají originálnějšího šarmu a zpracování. Problém je však v záživnosti nebo nečekanosti snímku - všechno je nám servírováno na jasně talíř, takže překvapí nečekejme a po emocionální stránce nejsou pochody hrdinů dostatečně vyjádřeny a prohloubeny. Vidím snažení, ale zkrátka a prostě to postrádá to správné drama, u kterého bych něco prožil. Alespoň jsem ve své podstatě zhlédl film, kde bylo názorně ukázáno, jak probíhá trest smrti a vzpírání odsouzeného.Vyhodnocení:Tmavý pruh na obrazovce zahalující nám určitou viditelnost oceňuji - nastínilo to jakousi pošramocenost hlavního hrdiny, ale jak říkám, temnotu nebo zlo jsem z toho necítil

Jo, tak tento film byl vážně krátký a byl primárně o zabíjení - jednou o vraždě taxikáře a podruhé o oběšení vraha. Vystupují zde tři hlavní postavy - taxikář, který nemá rád kočky, protože jsou"falešné jako lidi", rád flirtuje se svými pasažérkami a využívá každé příležitosti, jak se na zákaznících obohatit. Paralelně s ním sledujeme příběh mladého, idealistického, zkoušky úspěšně skládajícího advokáta Piotra, který udělá dojem na komisi svým citátem"Od doby Kaina žádný trest nenapravil a neodstrašil svět před pácháním trestných činů."Po složení zkoušky se vydá na motocyklu do restaurace, kde sedí se svou ženou a probírají budoucnost. A mezitím se po městě potuluje jistý mladý blonďatý Jacek, který rád dělá lidem naschvály, plaší holuby, sejme týpka na toaletě a baví se neštěstím druhých. Jediné, na čem mu záleží, je fotka jeho mladší sestry, kterou chce nechat vyvolat u pouličního fotografa, ale bez úspěchu. Osudy těchto tří naprosto odlišných individuí se sejdou v jedné restauraci, kde si Jacek připravuje lano, omotává si jej kolem prstů, zatímco se Piotr baví se svou krásnou ženou. Jacek si zastaví taxíka, schválně odbyde možné spolupasažéry a taxikáři přikáže, ať jede odlehlejší cestou. Po chvíli jej zde brutálně napadne a přijde odporná scéna dlouhé třífázové vraždy, kde nechybí škrcení již zmíněným lanem, rozbíjení hlavy, vyražené zuby a nakonec rozmlácení hlavy kamenem. Prostě totální hnus. Následuje ještě krátká scéna, kde chce Jacek vyvézt ukradeným taxíkem jednu holku za město, ta však prokoukne, že se jedná o taxi, ve kterém už jela. Následuje střih a po zločinu přichází část zvaná trest, kde je Jacek souzen za onu vraždu, jeho obhájcem je Piotr, kterému se však nepovedlo trest zmírnit, a tak je Jacek odsouzen k trestu smrti oběšením. Po vynesení rozsudku si ti dva spolu chvíli povídají v cele o Jackově tragickém životě a o té fotce jeho sestry, kterou přejel opilý traktorista, což byl shodou okolností kamarád, se kterým těsně předtím chlastal. Vidíme také podrobně a do detailu popravčí místnost, naviják s lanem, oprátku, padací dveře a lavor na krev. Jacek je nakonec nekompromisně předveden před popravčí místnost, vyslechne si poslední pomazání a přes zarytý odpor jsou mu zavázány oči a je oběšen, což je pro našeho přítomného právníka a idealistu Piotra dost těžký a nepříjemný zážitek. Film je zajímavý prostředím tehdejší socialistické Varšavy konce osmdesátých let, ošuntělého, zanedbaného města s rozbitými chodníky a bahnem, se starými hranatými Zastavami a Fiaty, nevlídnými lidmi a vším, co si určitě pamatujeme i my z doby socialistického blaha. Nelze mu upřít naturalismus a vyobrazení charakterů lidí v jejich čisté podobě bez snahy o zakrytí jejich asociálních, závistivých, špatně vyhodnocujících a jinak vadných povah.