Tři barvy: Bílá (1994)

"Trzeba zabić człowieka. On sam tego chce."Druhý diel trilógie "Tri farby" svojou úrovňou mierne zaostáva za ostatnými dvoma, čo aj jasne naznačujú hodnotenia na všetkých možných filmových fórach. Nemá až takú hutnú atmosféru, inak veľmi dobrá kamera (Edward Kłosiński) tu tiež nie je až taká úchvatná a ani hudba Zbigniewa Preisnera nie je to, čo inokedy (tie sláčikové klasické motívy pôsobia miestami dosť jednotvárne). Za najväčší problém tohto prostredného dielu však považujem príznačne jeho prostrednú časť, v ktorej sa inak výborný náboj akosi vytráca. Skvelý je začiatok i koniec snímky, kde všetko funguje tak, ako má, najmä ak je na obrazovke skvelá Julie Delpy (Dominique) ako chladná kráska, ktorá sa nemilosrdne mstí, keď ju chlap nedokáže uspokojiť. Proste osudová žena, ako sa patrí (či skôr nepatrí?). Len ťažko si predstaviť väčšieho úbožiaka, ako je hlavný hrdina Karol Karol (Zbigniew Zamachowski), ponížený na súde i svojou (ex)manželkou, bez peňazí živoriaci na ulici. A smola sa mu lepí na päty až tak, že ešte aj kufor predstavujúci jeho unik zo žalostnej situácie skončí niekde inde, ako bolo v pláne. Ďalej, žiaľ, nasleduje spomínaná, pre mňa výrazne menej záživná časť, zobrazujúca reálie postsocialistickej krajiny nedlho po páde režimu (dôverne známe aj nám). Bola to doba, ktorá priala kadejakým hajzlom, čo sa čírym špekulantstvom vedeli ľahko dostať k veľkému majetku. To je i prípad Karola, ktorý sa z chudáčika odrazu stáva veľkým zvieraťom a tým aj stráca moje sympatie (dovtedy som s ním silne súcitil). Jediné, čo ma v tejto časti baví, je výborný Jerzy Stuhr (Jurek), Karolov presný brat (akoby mu z oka vypadol) a ešte zápletka s mužom, ktorý chce umrieť. Môj trošičku mdlý dojem našťastie výrazne napráva skvelý záver, kedy sa uskutoční Karolov veľmi zaujímavý plán pomsty a na scénu opäť prichádza úchvatná Julie Delpy."Następny jest prawdziwy. Tak? Tak?" "Teraz już nie."

Tak jsem si splnil jeden dlouhotrvající divácký rest a po mnoha letech jsem se podíval na volnou trilogii Tři barvy od Krzysztofa Kieślowského. Po depresivní Modré a úchvatné Červené, jsem skončil v lehce komediální Bílé. Hned na začátek na rovinu uvedu, že mě přišla nejslabší. Což ovšem neznamená, že jde o špatný film. Jen má zkrátka znamenitou konkurenci. Bílá je takové lehké černohumorné drama o jednom zkrachovalém manželství a především o jednom naivním a ne úplně schopném Polákovi. Ta naivita postav i příběhu mně asi přišla jako největší problém. Ne zcela reálné situace mě nějak nedokázaly přesvědčit (například rychlé zbohatnutí). Také příběh je v podstatě banální… jak si udržet ženu. Nijak mě na rozdíl od předchozích barev nedokázal vtáhnout, i když závěr měl nápad a povedl se fajn. Méně funkční drama nedokázala bohužel plně nahradit ani ta nová komediální stránka. Vtipných situací je méně a film tak ode mě získá jen lepší tři hvězdy. Doporučení z celé trilogie pak obdrží především Červená barva, kterou je možno vidět i zcela samostatně. Dějově spolu jednotlivé filmy této volné trilogie vůbec nesouvisí.

Vzestup  kadeřníka Karola (s vizáží věčně smutného kluka). Jiný Kieślowski. Jiný ale ne povrchní. Bílý pruh na vlajce symbolizuje druhý princip francouzské revoluce - rovnost. Po návratu do staré země Karol  dělá vše proto, aby se vyrovnal (především svou ekonomickou situací) Dominique, své životní lásce z Francie, ženě povýšenecké a chladné, ač nádherné; lépe řečeno - aby na ni "dosáhl" (myšleno: východ c/a západ). Neobstál totiž v roli manžela a milence, i tím, že je "pouze" Polák... Výrazným způsobem je dobře napsaná postava Mikolaje  - světáka/melancholika, který Karolovi značně pomohl odrazit se ode dna. Velice nepravděpodobné dobrodružství se zápletkou, související s pomstou a -  s dojemným zakončením; objektivně na 4*, hodnotím však subjektivně.PS.: "Bílou" jsem viděla v rámci trilogie jako poslední, a i když byla nejhravější, nebyl to nejlepší nápad. Doporučuji: modrá, bílá a teprve pak červená, jak to bylo i úmyslem pana režiséra.

Není nutno nic nijak oznamovat, měnit či přepisovat. PanKieslowskisi mě jeho režií získal. A Bílá to podtrhuje. Ovšem v kontextubarevmi přišla bíla nevyužitá. Bílá je samozřejmě barva lásky, romantiky, ale příběh byl víc šedý, než bílý a to beru samozřejmě v potaz i to, čím si Karol procházel (samozřejmě). Byl bych také radši za větší vykreslení předchozího (tohoto) vztahu. Film byl celkově osekán do minima. Nedýchal jakobarva předchozí -Modrá. Nuže, uvidíme co na to našeČervená7,5/10

2.díl trilogieŠpatně jsem si vyložil, co je to "volná trilogie". Navíc mě zmátla galerie modré části, kde je uvedena jako těhotná právnička Julie Delpy. Než jsem pochopil, že to není ona, uběhla půlka filmu. No nic, film je to kvalitní, zápletka zajímavá. Co vše Karel udělá pro svou lásku k Dominique, to je úchvatné. Co ona mu v závěrečné scéně říká posunkovou řečí. Naznačuje mu, že se znovu vezmou, až se dostane ven z vazby (vězení)? PODRUHÉ 14-4-26 Zase zádrhel - francouzština bez titulků, takže stáhnout znovu a druhý den proletět ty francouzské konverzace, které jsou velmi důležité. Je to tak 3,5 * , 70%, ale hodnocení ponechám. Pochopitelně by mě velmi zajímal "překlad" závěrečné posunkové řeči Dominiky. Něco jako ... neoběsí mě, uteču a znovu se vezmem? ...