Krátký film o lásce (1988)

Každý se stává svou matkou, aneb jak se stane, že má člověk strach z opačného pohlaví. Alegorie naIncelyale stejně vyniká svou kamerou, i svým režijním vedením. Tomek je nenápadný ale vcelku bytelným vedoucím příběhu a žena, na kterou se observuje je uvědomělá a sečtělá. Čímž z ní jde strach a tak jsem si trochu připadal jako při sledování dívky zmodrého sameteze skříně. Jako kritiku díla jsem častokráte slyšel vykreslení ženy jako sexuálního objektu mužské touhy a vše co k tomu tak maximálně mohu říct je, že když někdo nechápe pravý smysl díla, nemá právo ho takto hanebně odsuzovat. Protože Krátký film o Lásce není o lásce, není o touze. Je to narážka na neschopnost komunikace a toxického předobrazu ve svých rodičích. Ovšem, to může být pouze můj výklad.

Tenhle kousek mě pohladil po duši. Je hluboký, lidský, a přitom geniálně jednoduchý. Je ukázkovým příkladem toho, že i málem se dají vyjádřit hluboké pravdy nebo city. Tvůrci si evidentně váží slov, a ve filmu jimi zbytečně neplýtvají. Atmosféra je dost intimní na to, aby nenechala myšlenky utéct jinam. Stojí tu proti sobě naivita vs. zralost. Ústředním motivem je čistá, platonická láska. Na druhé straně film vyzdvihuje schopnost projevit zájem – obyčejný, lidský. Zájem o někoho, kdo je vám cizí, obtěžuje vám život, přesto s ním soucítíte. Závěrečná scéna všechno umocňuje, super pointa na konec. Pro mě osobně je podobně dojemná jako závěr knihy ‚Malý princ‘.

"Proč lidé pláčou? Lidé pláčou z různých důvodů. Když někdo umírá, když zůstanou sami, když někdo už nemůže vydržet......Co? Život.....jak to bolí."I láska někdy bolí, a těžko říct, zda víc ta fyzická (případ krásné přesto citově asi neuspokojené Magdy) nebo ta čistě platonická (případ dospívajícího Tomka). Samotný komorní příběh o nesmělém mladíkovi bez jakýchkoliv milostných zkušeností, který svou milou sleduje dalekohledem z panelákového okna, působí dlouho poněkud zdlouhavě. Ale dost jsem si v těchto pasážích užíval melancholickou doprovodnou (převážně kytarovou) hudbu. Později se film začne vyvíjet zajímavým směrem, a to zvláště pokud jde o proměnu, kterou (částečně pod vlivem okolností) prochází postava Magdy. Celkově je ten film hodně emotivní a svým způsobem vážně krásný. Jen si úplně nevím rady s tím koncem. Přišlo mi to totiž takové nedopovězené. Člověka asi nutně napadne otázka, nakolik šlo u Magdy skutečně o lásku (ač vyvzdorovanou a vynucenou pokusem o sebevraždu) a nakolik spíš o soucit. Na zodpovězení téhle otázky byl tento příběh o lásce vskutku moc krátký…

Polský pokus o romanci, stejně starý jako já, evokuje samozřejmě HitchcockovoOkno do dvora, nicméně místo celkem malebného a živoucího amerického dvorku jsme zde pozorovateli šedých paneláků socialistického Polska a pošty, která je stejně příšerná jako ta česká. Mladičký, leč těžce úchylný a voyeuristický incel se zde platonicky zamiluje do o patnáct let starší "MILFKy" vizáže západoněmecké modelky s výrazně promiskuitními a ezoterickými sklony a příznačným jménem (Maria?) Magdalena. Člověku je mladého Tomka s jeho nevinnou mládeneckou a ťuňťovskou girmasou místy skoro až líto, dokud si neuvědomí, že jde o obyčejného stalkera, který by dnes vyfasoval soudní příkaz o nepřibližování se. Nicméně kdo jsme my, abychom rozuměli ženské psyché; celá situace se zkomplikuje a vír iracionality nesoucí se mnohdy ve jménu láska se točí dál. Ani zdaleka to nezacloumalo mými emocemi jako předchozí Kieslowského snímekKrátký film o zabíjenía konec byl trochu zbytečně natažený, ale divák se zde rád stane, stejně jako všechny hlavní postavy filmu, sám voyeurem a čeká, co se stane.

Potřeba lásky je v případě protagonisty Tomka uspokojována představami. Představami, jež naplňují dokonalou a čistou ideu toho, jaká má láska doopravdy být. Pod nátlakem touhy, setkat se s touto hodnotou tváří v tvář, dochází k neúnosné konfrontaci s realitou. Úplná idea, kterou Tomek po celou tu dobu nosil tiše v úkrytu své fantazie se rozplyne. Realita se totiž ukazuje v přímém rozporu s tím, v co věřil. Odchod ze světa, blíže k vysněnému ideálu, se jeví jako jediné možné řešení. Paradoxně - právě tímto krokem dochází k hodnotové proměně milovaného protějšku (motiv pozorovaní dalekohledem se ze strany Tomka přesouvá na předtím pozorovanou sousedku Magdu). Až důsledkem tohoto činu má Magda možnost poznat a pochopit, co skutečná láska znamená. Kieślowski natočil ten nejčistší film o lásce a její skutečné podstatě, který znám.