Dvojí život Veroniky (1991)

Ako by dnešná generácia nazvala tento film? Mindfuck. V tej dobe sa tomu hovorilo umelecký pohľad na námet, ktorý dosť ťažko pochopiť. Sme jednotlivci a každý si tento snímok môže podať z jeho hľadiska a z určitého podobenstva. Každopádne je to spojenie neskorej francúzskej novej vlny a poľského realizmu založeného počas, či na konci socialistického režimu.

„V Dvojím životě Veroniky nenabízím hrdinkám žádnou volbu, jenom chci ukázat, že mezi nimi existuje jakýsi zvláštní druh porozumění, kontaktu, nezakládající se na předávání informací čili chci naznačit, že jsme určitým způsobem uzpůsobeni k přejímání zkušeností jiných lidí, aniž však z toho dovedeme těžit,“ řekl Kieślowski v dobovém rozhovoru pro tuzemský časopis Kinorevue. Zato Slavoj Žižek měl jasno, když v rozdílném přístupu obou hrdinek k pěvecké kariéře a zdraví viděl osudový rozpor mezi následováním životního poslání (i za cenu sebedestrukce) a prožitím klidného a spokojeného života (což si vybírá daň v podobě určité míry rezignace). Přístupů k tajuplné premise existuje díky promyšlené nejednoznačnosti formálních prostředků celá řada.Více zde.

Nejsem si úplně jist, co chtěl Kieślowski svým filmem s prapodivně mystickou zápletkou, kvůli které udělal pár scénáristických psích kusů, vlastně říct. Navíc odpálil zajímavější polskou verzi Weroniky strašně brzy, aby se věnoval francouzské Veronique. Ale na ten film - opět přemalovaný retro barvami již neexistující PLR - se prostě strašně hezky dívá. Pakliže měla Irène Jacob jazykové problémy, výsledkem je skvělý roztomilý dojem. Co však celou věc a opětovně umocňuje, je muzika Zbigniewa Preisnera. To je čirý génius. Jdu si to narvat do sluchátek.

Sdílení nebo rozdělení (?) -  jedna duše ve dvou naprosto stejných tělech.Snový snímek (ve slova smyslu na rozhraní snu a reality, ale je možné psát i o další realitě, která  Je, ale v životě, který žijeme v současnosti jako přímí aktéři nejsme schopni ji vnímat), postrádající doslovnost i logický úsudek ale okouzlující na smyslové a duchovní úrovni, s vysokou náročností na pochopení a vstřebání (děj působí až neprůhledně). Co napsat, když je to těžce pojmenovatelné a musíme se vyhnout triviálnosti...?! (a znovu jsem přehrávala určité sekvence)."Dvojí život"ale nezanecháva následek "vysání", spíše naopak. Záměrempana Kieślowskéhonebylo (ani tady ani jinde) diváka destruovat. Natáčel filmy tak, aby nás nutil přemýšlet o věcech "v podloží" s nutností zapojení srdce jako emocionálního zástupce bytosti (ať už si o srdci myslíme cokoliv, není to pouze pumpa).P.S.: Weronika/Veronique je nádherná/ně čistá dívka. A já mám v hlavě samé otazníky...P.P.S.: Když píšu opanu Kieślowském,je to (s dovolením) včetněpánů Idziaka a Preisnera;souznění režie s kamerou a hudbou je absolutní.

„Bloudí světem, lásku hledá, tajné dvojče spát jí nedá.“ Zasévání zmatku do myslí diváků, to by Kieślowskiemu šlo. Používá k tomu propojení osudů, telepatické předávání zkušeností, nevyzpytatelnost ženské duše a tajemství skutečné lásky, která je složitá jak skládací žebřík, opřený o DVOJITÉ OKÉNKO:[][][]Obě dívky se narodily 23. listopadu 1966, ve 3 hodiny ráno, ale v různých městech a různých zemích, Francii a Polsku. Obě měly tmavé vlasy, zelenohnědé oči, podobné umělecké vlohy... a byly úplně stejně citově rozervané, jak obal od žvýkačky v kapseAmélie z Montmartru. A až vyrostly, obě se zúčastnily castingu pro film Krzysztofa Kieślowskiego, pod stejným jménem... Irène Jacob.[][]Ta má podobně hluboká zasněná kukadla jako Audrey Tautou a než se dopinoží k prvnímu rande, provádí podobné, na šílenou náhodu spoléhající rituální naháněčky s hádankou. Uf. Tenhle déjà vu způsob námluv praktikovat všechny holky, vymřeme jak dinosauři :-).