Tři barvy: Červená (1994)

[4,5*]"Choďte.Jetovášosud.Nemôžetežiťživotsvojhobratazaneho.“ "Milujemho.Kebysomlenmohlaniečourobiť.“ "Môžete:Buďte.“ "Čotýmmyslíte?“ "Lento:Buďte.“Úchvatné zakončenie "trojfarebnej" trilógie, ktoré sa po drobnom zakolísaní v podobe druhého dielu vracia na úroveň skvelého prvého dielu (a asi aj o štipku vyššie), zaradené v zozname1001 filmov, ktoré musíte vidieť, než umriete. A súčasne aj veľkolepé zavŕšenie životného diela Krzysztofa Kieślowského, síce nie veľmi obsiahleho čo sa počtu týka, zato však oplývajúceho mimoriadnou kvalitou. Kieślowski tu pre svoje umelecké vyjadrenie dokáže s veľkým majstrovstvom naplno využívať rôzne filmové prostriedky - podmanivý obraz (úžasná kamera Piotra Sobocińského), priliehavá hudba Zbigniewa Preisnera (krásny ústredný motív a jeho rozvíjanie), jemná psychológia postáv, emócie, ktoré z toho vyžarujú, to všetko je dokonale zladené do výsledného majstrovského diela. Dejové línie sú iba jemne naznačené a pekne prepletené (človek ich musí sledovať veľmi pozorne, aby sa v nich nezamotal), s výborným nábojom tajuplnosti. Stredobodom diania je konfrontácia dvoch protikladných postav, ktoré zvedie dohromady náhoda (opäť jedna osudná jazda autom) a medzi ktorými sa rozvíja veľmi neobvyklý vzťah so zaujímavými psychologickými hrami. Valentine (úžasná Irène Jacob - prečo o nej takmer nič nepočuť?) je naivná idealistka prekypujúca dobrosrdečnosťou, jej náprotivok (Jean-Louis Trintignant, vynikajúci v jeho úspornom prejave), vyslúžilý sudca (teraz "načúvač"), je naopak zatrpknutý skeptik, ktorý už stratil akékoľvek ilúzie o ľuďoch. Záver filmu prináša katarziu v podobe pôsobivého osudového prepojenia s hrdinami prvých dvoch dielov trilógie."Odkiaľtovšetkoviete?“ "Neboloťažkétouhádnuť.“

Červená barva mě zasáhla o hodně víc než ta Modrá. :-) Řemeslná kvalita snímku od Krzysztofa Kieślowského je opět na vysoké úrovni a tentokrát mě mnohem více vtáhl také příběh a jeho hlavní hrdinové. Irène Jacob byla jako mladá, svěží, nevinná a naivní Valentine skvělá a tvořila dokonalou protiváhu Jeanu Louisovi Trintignantovi v roli zkušeného, unaveného, cynického a mnohdy protivného vysloužilého soudce. Náhodná srážka psa je svede dohromady a ne nadarmo se říká, že se protiklady přitahují. Tyhle dvě osoby nemohou být už více rozdílné. Jejich pohled na svět je v absolutním protikladu. Po počátečním oťukávání si ale začínají rozumět a snad i trochu chápat jeden druhého. Postupně otevírají svá srdce, oprašují staré vzpomínky a sobě navzájem se svěřují. Společně pak sledují své okolí, nahlíží do životů jiných lidí a divák spolu s nimi sleduje další drobné příběhy. Jejich vzájemné dialogy na mě měly až magickou moc. To nejsilnější pro mě bylo to, že jsem se jako divák měl vždy s čím identifikovat. Občas se ve mně ozval starý cynik, občas naivní mladík a někdy jsem chápal to jejich vzájemné porozumění přes naprosto odlišný názor. To je na tom to nejcennější a byl bych rád, kdyby tohle dokázala většina lidí. Krzysztof Kieślowski zkrátka stvořil úchvatný snímek, který si pravděpodobně pustím někdy znovu a možná po druhé projekci zvednu hodnocení na maximum.

"Zůstaňte ještě chvíli, teď sem jde slunce..."Snímání náhody a osudu, hloubání nad shodou okolností, dopad našich rozhodnutí na životy těch druhých. Déjà vu: předstíraný zoufale smutný výraz (z profilu), mokré vlasy, na červeném pozadí billboardu se stane realistickým obrazem vyústění přiběhu(ů).
Intenzivní, vážné, sebevědomé. Ještě mě mrazí, mrazí z Červené...

3.díl trilogie Tří barev.Díky mladé a úspěšné modelce Valentine (Irène Jacob) se dostáváme na focení do Švýcarska, kde ji náhoda přivede ke starému soudci (Jean-Louis Trintignant). Skrz optiku nevinné Valentině postupně objevujeme starcova tajemství a minulost.Nejlepší z té "trilogie". Níže vše krásně popisuje Kleopatra. Mě úplně dostal úplný závěr, pointa všech 3 dílů. Sedm zachráněných, barman a šest hlavních hrdinů všech tří dílů .... Objev : Irene Jacob. Už stahuju Dvojí život Veroniky....PODRUHÉ 22-5-24 potvrzení toho prvního. Krzysztof Kieślowski byl nejspíš génius .... POTŘETÍ (JD) 15-4-26 Podíval jsem se na všechny tři díly v řadě znovu, tento je skutečně nejlepší. Ťuká na dvířka mých TOP 10. Valentine (skvělá Irène Jacob) je jedna z nejsympatičtějších filmových postav. Člověk s velkým srdcem. Mimo jiné jako jediná ze třech, sledujícíh starou paní, házející flašku do kontejneru, tedy jediná jí s tím pomůže. Závěr, kdy je zachráněno 6 hlavních postav celé série je super (Valentine v pozici fotky z bilboardu ..). Jen si říkám, ad bílá, to tedy museli Dominiku pustit z vězení (či vazby), aby se mohla s Karlem nalodit (?)

V plném proudu pálení mostů z minulosti, jsme dnes (23.4.2023) zhlédli z videokazety film z dávných klubových dní. Nic to nezměnilo na mém bodovém náhledu, jenom už víc kormidluji loďku soudce v podání J-L Trintignanta. Je to docelá dobrá hříčka o transpozici příběhu z minulosti do přítomnosti a zároveň sledované jedním z tehdejších hlavních protagonistů. I když kdo ví, jaky tys to Krzysztofe vlastně myslel….za chvíli bude ámen s tou kazetou, na které máme film zaznamenaný a poté i s námi. Dovolil jsem si trochu toho závěrečného patosu, on by to K.K. pochopil.