Amatér (1979)

Keď si obyčajný robotník kúpi kameru, dnes by sa z neho stal možno aj youtuber s podkastom Filip Vloguje – Prawda bez Filtra, kým by mualgoritmusnezrušil účet. Vlastne na čo kameru, keď stačí mobil. Aj v Poľsku pred Lechom Walesom to bolo jednoduché: nakrúcaš všetko, čo sa hýbe, až si nevšimneš, že sa prestala hýbať tvojamanželka… smerom k tebe. A popri tom zistíš, že tu funguje aj cenzúra, len o tom nesmieš hovoriť. Natáčať pravdu má totiž svoje dôsledky. Toto posolstvo si zobrali za svoje aj dnešní reportéri, a preto pri natáčanípravdu obchádzajú oblúkom.

Zajímavá věc: na festivalu polských filmů v Gdyni v roce 1979 se o hlavní cenu Zlatý lev ucházely filmy jako Slečny z Vlčí Andrzeje Wajdy  či Provinční herci Agnieszky Holland. Tyto dnes již klasické filmy však musely uznat převahu filmu Krzysztofa Kieślowského Amatér. Jeho hrdina Filip Mosz je kuchařem, který si kvůli narození dcery koupí amatérskou kameru.  Posléze je však najat svým šéfem, aby natočil dokumentární film k výročí firmy. Zdánlivě nevinný úkol Filipa zcela změní. Objeví v sobě vášeň a citlivost, kterých si nikdy nebyl vědom. Zároveň dostává hořkou lekci o ceně, kterou člověk platí za svobodu a poctivost v umění...

Pan Kieślowski odstartoval  profesionální filmovou kariéru točením dokumentů a v 70. a 80. letech často rozhodoval v soutěžích amatérských filmů, což byl nepochybně jeden z důvodů, který ho v roce 1979 přivedl k natočení Amatéra. Ten je jeho pátým hraným filmem v řadě.(!obsah) Mladí manželé Filip a Irena, očekávají narození prvního dítěte. Filip jakožto hrdý otec, by rád zaznamenal každý jeho krůček a tak si za dvě výplaty koupí 8mm kameru, kterou je fascinován. To vzbudí pozornost u vedení podniku, kde Filip pracuje a tak je požádán, aby natočil oslavu výročí vzniku podniku, kde se sejde ansámbl papalášů i hostů-umělců. Nároky soudruhů se ale zvyšují a jeho poklidná a stabilní existence se začíná rozpadat - točení chtě-nechtě propadne, dostane k dispozici klubovnu, dokonce razítko, je pozván na festival a taky se zaplete s jinou ženou a už sledujeme postupné vytrácení se schopnosti vnímat, co se kolem něho děje, jak ztrácí manželku i dcerku - už je "v tom" ,"už se veze" ("Potřebuji víc, než klid...a to může být důležitější než domov."). Dostane od podniku 16mm novou kameru, ale něco za něco - očekává se poslušnost a vstřícnost k připomínkám cenzora.Jeho posedlost ho žel zavede až k tomu, že musí čelit skutečnosti prázdného bytu a když je jeho bezprostřední nadřízený vyhozen kvůli obsahu jednoho z jeho filmů, Filip konečně vidí, jak vážným se jeho „neškodný“ koníček stal.V poslední scéně filmu, která je víc než symbolická, namíří Filip kameru na sebe, čímž se v jistém smyslu vrátí na začátek a tím je vlastně opět "svůj" a doma. Amatér ještě není tak docela vyhraněn v Kieślowského stylu, (původně jsem uvažovala o 4*) jak ho vnímám a jak je patrný v pozdějších projektech režiséra, ale stojí za to ho vidět nejen jako příklad jeho rané tvorby, ale i jako významný film sám o sobě (proto 5*). Výborný Jerzy Stuhr, který s panem režisérem v podstatě spolupracoval dvacet let.

Artový, festivalový film, ve kterém hlavní postava točí artový, festivalový film. Možná by film dosáhl ještě větší artovosti a festivalovosti, kdyby tento protagonista točil film o tom, jak se točí artový, festivalový film? Podle mě je to jen 2 hodinová onanie bez příběhu - ten je strašně slabý, dal by se shrnout dvěma větami.

Film, patrně s autobiografickými prvky, je zpočátku poměrně nudný a s až triviálně předvídatelným dějem. Víceméně mapuje "umělecký" vzestup rozklepaného niktoše v kulisách šedého, nuzného, bolševického Polska, který se velmi neuměle pokouší o filmové umění na základě pobídek různých subjektů s různými zájmy. Už od začátku se tu pracuje s triviální psychologií a manipulací divákem. Hrdina s andělskou tváří, vždy skromný, ochotný všem pomáhat, na druhé straně nabubřelý nomenklaturní tlusťoch, ředitel, v roli cenzora. Do toho emočně nestabilní manželka s dítětem, chránící hystericky své zájmy a cítící se právem ohrožena. Jak to asi může dopadnout. Zpočátku to opravdu vypadá, že to bude jen jedno velké skuhrání, jak bolševický režim ubíjí talent v mladých filmových umělcích (odpovídá tomu i doba vzniku filmu), nakonec to ale dopadlo úplně jinak. Ředitel se ukázal jako moudrý šíbr, který obratně manipuluje dotacemi (ne nepodobnými těm současným), ve prospěch obecný, školí niktoše jako malého kluka a dává tím snímku, v jeho závěru, nečekaný rozměr. "Je třeba si dávat velký pozor, když se ujímáte slova, aby se něco nepokazilo. Je třeba hodně vědět." Závěr filmu je tak hodně silný a hvězdičky ve finále přibývají jedna radost. Ta poslední je za tuplované autorství.