Bez konce (1985)

Kieślowski se ve svém snímku vrací do doby konce Kina morálního neklidu a provokativně na tyto filmy navazuje. Hlavní hrdinku staví do nelehké situace, z níž jí pomáhá únik k sebedestruktivní podpoře disentu. Celý film je velkým morálním apelem, jak jsme u Kieślowského zvyklí, ale ten závěr je příliš bezohledný minimálně vůči Jackovi.

Velice zvláštní film, který v sobě spojuje psychologický a na danou éru velice kritický film vůči nedávným nešťastným politickým událostem výjimečného stavu v Polsku (opět žasnu nad tím, co polská cenzura pouštěla dál) s až dosti nezakrývanými spiritistickými motivy - onu duchařinu nádherně podtrhuje samotný začátek a zároveň samý konec filmu nesoucí se ve znamení geniální "gotické" hudby Z. Preisnera. Opravdu nepříjemná "aura beznaděje", jak to měli nazvat katoličtí kritici, se tu rozlévá po veškerém osazenstvu, aniž by byl úhlavní nepřítel, tedy komunistická moc, výrazněji zviditelněn. Přesto a prostě všude byl.

Bez konce je velice silným politicko-dramatickým kusem od legendárního Kieślowského. Sledujeme příběh ženy, jejíž manžel (jak nám sám na začátku filmu sdělí) Antek, obhájce politických vězňů, tragicky zemře. Příběh se odehrává v roce 1982 - Solidarita je zrušena, platí výjimečný stav. Antek svůj poslední případ nedokončil, musí to udělat někdo za něj. Doba je složitá, což se podepisuje i na naší hlavní hrdince. Stejně tak jako Wajda byl i Kieślowski silný v politických tématech. Při sledování Bez konce jsem nebyl schopen odpoutat svůj zrak od obrazovky. Po celou dobu snímku – i díky naprosto bravurnímu hudebnímu doprovodu – mi napětím tuhle krev v žilách. Opět se ukazuje precizní kameramanská práce. Scény se svíčkami jsou dojemné a perfektně nasvícené. Originální a úžasné politické drama!

Náročná psychologická dráma s hlbokou atmosférou, ktorá však môže svojím artistickým prevedením dosť nudiť. Pritom produkcia aj herci sú na vysokej úrovni. Banálny príbeh smrti advokáta/manžela/otca, prepletený procesom so stávkujúcim Darekom však kladie hlbšie otázky zabalené do trpkej atmosféry odcudzenia, osamelosti a vzdoru. Na konci som mal z toho rovnaký zmätok v hlave ako hlavná hrdinka. Kľúčom by mala byť báseň prečítaná advokátom, ktorá je úvahou o slobode. Tá však prináša pochopenie len Darekovi, ktorý je zaseknutý niekde medzi túžbou po oslobodení a túžbou oslobodiť sa. No Ula v nej tiež nachádza niečo, čo nakoniec vedie k jej samovražde. 70%

Videné zo záznamu na ČT Art.. Už som si nebol istý prečo som si to vlastne dal nahrať.. Obraz bol krásne čistý, zaznela pevná linka a ja že toto má aspoň dvadsať rokov.. A bum účesy, aktovky a autá z roku tri.. Tak som si pozrel rok vzniku a režiséra.. Ázia v záverečných titulkoch je dlhý oznam, že sa jedna o vylepšenú, vyčistenú verziu..
 
Ten pocit bol z toho celého bol zvláštny, ale našťastie Urszula čarovala skoro v každej scéne.. Je vzácne pozerať film starý štyridsať rokov a cítiť, že sa to dá celé vnímať aktuálne aj teraz.. Ten jazyk má svoje čaro..
 
Tie scény so zápalkami, turistom alebo keď je sama v izbe boli nádherné, drsné a prekvapivo účinné..
 
Krásny film, ktorého koniec ma až tak nezaskočil.. S takým synom by chcel žiť len málokto.. ;-)