Jizva (1976)

Pohledu na viditelné neretušované jizvy se obecně vyhýbáme. Odpuzují nás, znechucují a zároveň přitahují. Jistěže mluvím o cizích; vlastní nezbývá než přijmout. Rádi bychom věděli, co jejich vzniku předcházelo, ovšem důsledek, nejenom z hlediska designu nechceme vidět. Tak tomu bylo i u posledního snímku, který mi chyběl do kompletnosti dílaMistra KK:uhýbala jsem. Pan Kieślowski se styděl (doslova) za svůj celovečerní hraný debut - pod vlivem silné ideologie je příliš upovídaný, doslovný, střihově ne příliš zdařilý. Psychologickou rovinu filmu, součást autorova rukopisu, jak ho znám, obdivuji, libuji si v něm, tvoří (přeneseno na současnost) motivy sebe ospravedlňování úřadů/úředníků, kdyKKpoužívá dokumentární scény v roli nástroje pro vyjádření. V hlavní postavěStefana Bednarzeje vidět snahu autora koncipovat základy rozporu mezi povinností a přesvědčením.Kieślowskehostyl, jeho přístup k životu, žebříček hodnot přetransformován do tvorby je přímo hmatatelný již v dokumentárních krátkých filmech, ovšem zde je poskytován do značné míry i cenný historický vhled do "provozní činnosti" mocenských struktur své doby. Kromě vždy výbornéhoJerzyho Stuhra, v drobné roli sekretářky je možné zhlédnout absolventku FAMU, mladouAgnieszku Holland;svého času už režisérsky soběstačnou.

Na celovečerním debutu Kieślowského oceňuji kromě skvělé trojice Pieczka - Stuhr - Dmochowski tu pro mě neuvěřitelnou sociálně-kritickou rovinu filmu, počátek kina morálního neklidu, něco, co si v našich normalizačních podmínkách druhé poloviny 70. let neumím představit. Jistě, řada scén byla vyškrtnuta, ale i tak se na obrazu budování těžkého průmyslu na severovýchodní periferii Polské lidové republiky objevují témata ekologie a ničení starých komunit pod heslem pokroku a rozvoje. Scény papalášů na komunistických schůzích připomínají téměř filmy Dogmy 95 a zaujmou svou autenticitou. Do toho pan ředitel chemičky potácející se na hraně kariérismu a jakéhosi morálního svědomí.

Přemýšlím, jestli dát silné 3* nebo slabé 4*. Je pravda, že tu nejsou dostatečně životné postavy, málo psychologie postav a že poslední třetina je poměrně nudná, což souvisí s tím, že závěru chybí nějaká větší síla. Jenže jinak je to skvěle natočené, první dvě třetiny to má tu Kieślowského typickou atmosféru, pak je to taky skvěle zahrané (a hraje tu můj oblíbený herec Jerzy Stuhr) a příběh ten film má dobrý a se silným tématem. Je to o inženýrovi, který vede stavbu chemičky, jenže obyvatelé z okolí jsou silně proti a on stojí na rozcestí. Z toho by mohl být úžasný film, ale bohužel mi tam chyběl nějaký silný dojem, protože v závěru to tak nějak proplulo okolo mě... Ale když to srovnám s Bez konce, nedokážu říct, který z těch filmů byl slabší, takže i Jizvě nakonec dám slabé 4*.

Kieślowski vJizvě, neveseloherním zrcadle KleinovaVážení přátelé, ano, teprve procitá z dokumentární průpravy. Divák jako já, uvyklý na zralé religiózní veletoče, tuší v rozmáchlém procedurálním sledování upgradu malebného polského lesíka v chemičku, která by nezanikla ani v portfoliu Agrofertu, a politických tanečcích jak od Wajdy léčku. Past ale překvapivě nesklapne, přestože to tam všechno - niternost, víra, Bůh - někde hluboko je.Cítíte se vinný? / Ne. Je to horší. Cítím se hloupý.

Jizvaje sympatický celovečerní filmový debut Krzysztofa Kieślowskiho. Idealistický zápal se vděčně chytá impulsivní ponuky ke kritice společensko-politických poměrů doby, byť je patrná zdrženlivost ve způsobu upozornění a účinku vyvozených závěrů. Nejsmělejší, a obrazově nejpůsobivější, výčitkou jsou rozsáhlé negativní ekologické dopady produkce nešetrného chemického průmyslu. Jsou zvýrazněna pochybná místa zkostnatělých, absurdních a bezohledných principů společenského a hospodářského řízení. Nastoluje se otázka morální zodpovědnosti, přímá odpověď je nežádoucí. Jedinec je podřízen systému, veřejnost má pouze omezené právo na vyjádření názorového odloučení se od platně plánovaného. Svědomí se ustrašeně ohlíží přes rameno, obraz výpovědi stojí co možná nejblíže k centru hlavního víru dění, intimní bezprostřednost se vyjímá pocitem niterné rozpolcenosti. Zajímá se o drobnosti rozhodujících okamžiků, pravda nemá rozlišující váhu, neodbytná přítomnost vyčkává na svou příležitost k úskoku, morální dilema se konejší obrácením a hlasitým důrazem na vyšší společenský zájem. Hlavní postavou zkoumání stavu společenské i osobní morálky je Stefan Bednarz (pozoruhodný Franciszek Pieczka), ředitel nově budované komunistické chemické továrny. Konfliktům se mistrně vyhýbá, řešení se nehledá, ale přichází časem samo. Touha po záslužném uznání se občas zmítá v pochybnostech vlastního svědomí, přesto se neuznává žádná osobní míra zodpovědnosti ani v soukromé rovině. Osvětlené vrcholy moci neslibují doživotní trvanlivost. Rozkošnou postavou je Bednarzův asistent (velmi dobrý Jerzy Stuhr), obratný vedoucí pracovník továrny se všemi potřebnými znalostmi k prověřeným zákulisním i přímým hrám moci, řešení a vedení. Výraznou postavou je Bolesław (velmi zajímavý Mariusz Dmochowski), stranický předseda mazurského okresu. Je nejmocnějším hráčem oblasti, jeho přání je zvolenou cestou, veřejné zpochybnění je potřeba potrestat. Důležitou postavou je Stanisław Lech (sympatický Jan Skotnicki), další z vedoucích představitelů chemické továrny. Je příčinou zneklidnění svědomí v ozvěně staré křivdy. Intimní morálka schovává svůj strach. Výraznější postavou je také Michał Gałecki (Michał Tarkowski), televizní reportér a nesmělý hlas kritiky absurdních poměrů doby. Nejvýraznější ženskou postavou je Eva (příjemná Joanna Orzeszkowska), Bednarzova dcera. Odcizení a otázka morální zodpovědnosti ve věcech soukromých nenechává ani chvilku odpočinku ve výčtu výčitek a témat k morálnímu zhodnocení. Z dalších rolí: Bednarzův vedoucí pracovník z ministerstva (Stanisław Michalski), Bednarzova odcizená manželka (Halina Winiarska), Bednarzův kamarád a nadřízený ministr (Stanisław Igar), Bednarzova sekretářka (Agnieszka Holland), či překvapený mladý sociolog (Zbigniew Lesień).Jizvase vyznává ze svého ideálu morálních hodnot a schopnosti zdravé sebereflexe. Kritika společnosti se odehrává na rovině politické, ekonomické, ekologické i privátní. Sympatická morální snaha tehdy mladého polského filmaře.