Krajina ve stínu (2020)

Doslovný vhled do dějů v jedné vsi. Přesný. Bez příkras. Hanba jedněm i druhým! Dobří byli zlomeni, hajzlové si nahrabali a zrádci s pomocí pitomců otočili kolem dějin do té prdele ve které se dnes nacházíme. Takových vražd, jako je zobrazena v tomto filmu tady u nás ve spravedlivém Česku proběhli stovky. Dokonce i ta nejmasovější v Evropě provedená hrůza od konce války do masakru ve Srebrenici.  Nicméně film je kvalitní. Dívejte se a přemýšlejte!

Pro další pokus o vyrovnání se s naší minulostí1)  je příznačná až školometská popisnost. Tyto tableaux vivants česko-německých vztahů minulého století jsou určitě vhodné pro výuku dějepisu v kvalitnějších středních školách._____  2)  Dalším rysem snímku je poměrně podrobný popis poválečného "zúčtování" s Němci a divokého odsunu. Po něm a následném oficiálním odsunu Němců z republiky následovaly v padesátých létech dílčí přesuny zbytků německého obyvatelstva (politicky nespolehliví a při kolektivizaci)._____ 3)  Ale o to 52letému režiséru Bohdanu Slámovi určitě nešlo. Spíš se snažil postihnout dobovou atmosféru a morálku malého českého (a nejen českého) člověka zmítaného vichrem dějin._____ 4)  Přímou inspirací byl poválečný masakr v obci Tušť (dnes patří pod Suchdol nad Lužnicí) v oblasti Vitorazska (vymezeno dnešními centry České Velenice a Gmund) na konci května 1945._____ 5)  Příběhu v tak širokém pojetí by spíše slušel seriál._____ 6)  K výstižnému komentu liborka_*** bych dodal, že množství dějově i filmově neukotvených postav mě zpočátku mátlo a trvalo mi více než hodinu, než jsem se v nich dostatečně zorientoval. Fandit ovšem nebylo komu. Zmatečný vývoj postav akcentuje Douglas**. Zajímavý apologetický koment napsala JitkaCardova*****.  7)  Dílo Bohdana Slámy si mou pozornost získalo. Ze šesti zhlédnutých filmů jsem jich pět (a jeden seriál) opatřil třemi hvězdičkami a jeden čtyřmi. Z mého pohledu velmi slušný výsledek, který říká, že na co Sláma sáhne, to se mu víceméně podaří._____ 8)  Mou pozornost si získali: 22letý Miloslav Pecháček (floutek s knírkem Franta Bláha), 37letý Jiří Černý (obecní blázen, zanedbaný podivín Zwettler), 36letá Barbora Poláková (zpěvačka Lišková čili Fräulein Fuchs), 22letý Michael Goldschmid (syn starosty za války Winkelhofera Jindřich) a Jiří Pajkrt nezjištěného věku (syn Veberových Jiřík v roce 1952)._____ 9)  Věk protagonistů uvádím k roku natáčení 2019.

Je to asi nejako v ľudskej povahe za každého režimu s niekým kolaborovať, teda prikloniť sa k silnejšiemu zlu a dúfať v úspech. To sa môže niekedy hodiť a niekedy aj vypomstiť. Film to berie zo všetkých strán, zaberá dosť veľké obdobie, takže sa vystriedajú rôzne režimy, vlajky a symboly na stenách. Len tá podstata a ľudské nešťastie zostáva. Film má úžasnú atmosféru, hudbu, herecké výkony aj kameru. Škoda, že čiernobielu, ale asi si niekto logicky domyslel, že ak sú staré filmy čiernobiele, tak aj svet bol vtedy čiernobiely a farbu dostal až v dobe farebného filmu. No ani to ma neprinúti ísť pod štyri hviezdy. ––––Já bych radši k Němcům. Budou větší příděly. –––– Byli pár dní po válce, nebyl čas na nějaké vyšetřování.

"Jsem Češka!" Nic není černobílé! Chápu odsun, chápu pocit pomsty. Ale na kom, to je třeba rozlišovat za všech okolností. Nechápu tohle, a mezi sousedy... "Nebudeme jako Němci, s tímhle jděte do hajzlu!" Každopádně nadstandardní přes a poválečná sága, která se nebojí šlápnout do vosího hnízda českého národa.

Téma druhej svetovej vojny sa nielen v kinematografii, ale v umení všeobecnosti objavuje v rôznych podobách už desaťročia pravidelne, keďže ľuďom tak pomáha vyrovnať sa s ňou. Pohľad na ťažkú dobu a ešte ťažšie rozhodnutia a skutky, často obnažujúce ľudské charaktery, ale aj traumy či bolesti, so sebou prináša aj film režiséraBohdana Slámuz roku 2020, odohrávajúci sa v česko-rakúskom pohraničí. Dej, sledujúci dianie v malej obci od konca tridsiatych do začiatku päťdesiatych rokov dvadsiateho storočia, je predovšetkým dobre vymodelovaným pohľadom na jej obyvateľom, identitu, ako aj prezliekanie kabátov či snahu nielen pre sebou, ale aj ostatnými ospravedlniť skutky, ktoré ten či onen jednotlivec spáchal. Príbeh Slámovej snímky, vychádzajúci zo skutočných udalostí, ťaží najmä z dvoch výrazných prvkov - scenára a hereckých výkonov. Scenár, pretavený do deja, adekvátnym spôsobom zachytáva veľké dejinné udalosti v priestore malej obce, čo zvýrazňuje ich údernosť. Dej vyše dvojhodinového diela navyše plynie vo veľmi dobrom tempe, ktorému až na mierne "hrboľatý" záver niet čo vytknúť. Aj keď koniec z onej údernosti trochu uberá, pričom miestami môže pôsobiť ako uponáhľaný, celkovú kvalitu, našťastie, neovplyvňuje. Čo sa hercov týka, niet tu jediného, ktorého by bolo možné označiť za slabšieho, pretože pestrosť postáv, ktoré stvárňujú, umožňuje každému z nich iným spôsobom vyniknúť. Spomedzi všetkých si vyzdvihnutie zaslúži jednoznačne vynikajúco (najmä v druhej polovici filmu) hrajúciCsongor Kassai, ktorý predvádza možno svoj životný výkon. Na rolu zlomeného muža, preživšieho koncentračný tábor, ktorý dokáže po návrate do "bežného" života fungovať iba zo zármutku, hnevu a pomsty, sa pozerá výborne, hoc neraz mrazivo. AtmosféruKrajiny ve stínudotvára čiernobiely vizuál, ktorý pomáha divákovi "preniesť sa" späť v čase a naplno vnímať dielo Bohdana Slámu, ktoré nazerá na obdobie pred, počas a po druhej svetovej vojne možno iným, ale celkovým spracovaním veľmi dobrým spôsobom. Vojna je svinstvo, ale ľudia sú svine.