Sucho (2024)

"Sere mě to tu. Mrdá mi z toho. Nikdo tu není normální." Dorota Šlajerová je crazy girlfriend, na kterou každej mladej kluk nikdy nezapomene, ví, že to s ní nebude napořád, ale stejně se rozhodne tu jízdu podstoupit, potloukat se okolo, protože to bude možná jedinkrát v životě. Je to jako test, najít někoho hned napoprvé je vlastně nemožný, tam je to definitivně vázáno nějakou fixací, strachem, traumatem, nebo jen tím, že si volíte mezi jednou možností. Slámovo sociální drama jsem neviděl od 2-17 (Bába z ledu), vlastně ho mám celkem nasledovanýho, když natáčel věci jako Vesnický učitel, Štěstí, filmy, ke kterým si psal scénář, myslel jsem, že jeho budoucnost bude zajištěna, ale on se jen tu a tam vytasí s nějakým svým dramatem. Někdo trefně poznamenal, že v tomhle filmu je to de facto co postava to loser a je to dávka existenciální krize, protože každá postava je v něčem tak trochu posera, nebo prohrává svůj battle, nebo žije ve lži. "Všechno jsem posral." "Proč máma není v nemocnici? Proč se nejde léčit? Proč mi nikdo nic neříká?" De facto jeden skvělý moment dětské herečky, která svým neherectvím do filmu dost neseděla. Pechlát naopak mě tu dost překvapil, kritikou ignorovaný výkon. Krásně nasnímaná česká krajina a přitom tak bezvýchodné, cyklení života. Dobrá gradace, dobré drama, ale s takovým tím pomalým tempem, kdy se musíte oddat příběhu. 7.2/10

Rok 2024 = černý rok pro režiséra, který předtím točil parádní filmy. Po Konci světa další hrůza. Tohle ještě navíc svým neobolševismem ovlivňuje další pomatené neukotvence (Pardon. Dnes, stejně jako v padesátkách se jim říká aktivisti.) takže by nebylo od věci zvážit vyvození nějaké odpovědnosti za takovéto počiny, které mají na společnost jako celek rozkladný vliv. Aha. Vlastně ne. Ono je to umění.

Režisér nám předkládá celou řadu témat k zamyšlení, ale stihne je bohužel jenom trošku nakousnout. Mnohaminutové dlouhé a prázdné záběry na pole potom postačí nejen na přemýšlení, ale stihnete dokonce i uklidit a něco uvařit. Je to škoda, protože by se namísto nich mohly předkládat další podněty k otevřeným tématům. Hvězda navíc za otázku ekologie, která je dnes díky greedealovému fanatismu odsouvána na vedlejší kolej.

Záběry na krajinu mají v sobě sílu. Po vizuální stránce bych proto dal i čtyři hvězdičky, ale příběhově mi to přišlo dost "suché", tj. bez "šťávy". Hodně depresivní ale přitom s nejasným poselstvím. Jako zamyšlení nad ekologií a stavem společnosti, která "zelené" téma nebere dost vážně, by to nemuselo být úplně špatné, ale příběh se současně i dotýká vztahu otce se synem a nabízí i jistou moravskou variaci na klasický příběh o dvou znepřátelených rodech ala Romeo a Julie. I proto jsem to celkové vyznění filmu moc nepochopil.

Jsem rád, že symbióza já a filmy Bohdana Slámy pokračuje. A i když bych drobné výtky k filmu měl, a to především k příliš pozitivně řešícímu závěru, ta míra autenticity to ve mne přebila. Film s mnoha zrcadly, které nastavují žhavá, současná témata. Je těžké vybrat to, které se mnou nejvíce zacloumalo. Po stránce lidské, osobní je to samozřejmě téma odcházení. V kruhu nejbližších v krutých bolestech, ale s jasnou myslí. Skvělá Magdalena Borová. Ve smyslu společenském nejvíce zarezonuje téma Enviromentalismu, klimatické změny, udržitelnosti životního prostředí skrz pohledy jednotlivých postav. Nesoudím, nehodnotím, jen vím, že lhostejnost je nejhorším řešením.