Štěstí (2005)

Film složen z působivých jednotlivostí do průměrně vyznívajícího celku. Z mého pohledu obecně velmi uvěřitelnému nakoukání na sudetské sídliště podkopávají nohy hlavně pochybná morální poselství založená (snad jen) na materiálním (ne)dostatku a těžce neuvěřitelné svěření dětí do péče kámošky z domu.

Štěstímá to šťastie, že oplýva pomerne autentickou atmosférou, ktorú zobrazuje hodne presvedčivo najmä vďaka tomu, že nemá potrebu sa na niečo priebojné hrať, a tomu, že obsahovo prednáša to, čo je každému dávno dobre známe – ľudské vzťahy. V týchto sa vŕta pôsobivo z viacerých aspektov, kde mj. vyniká v tom, že ich zaberá natoľko zblízka, až jemne prestáva pôsobiť filmovo.

Pro Bohdana Slámu mám slabost, přiznávám. Líbí se mi, jakou atmosféru dokáže ve filmu vytvořit a strhnout herce ke skvělým výkonům. Někomu se nelíbí, že Dyková, Liška, Geislerová, Polívka atd.jsou v každém druhém filmu. Ale tady prostě tak excelují, že jsem filmu (i přes vcelku všední příběh) musel dát nejvyšší hodnocení.

Tak trochu oscar bait (soudě podle počtu "lvů" efektivní). Těžko jinak soudit tohle vztahové drama, ve kterém jako dynamit s hořícím doutnákem figurují postavy Aňy Geislerové, Marka Daniela a jejich dvou klíšťat. Zákonitě je to pak bomba mezi kritiky i některými diváky. Já spíš kroutil hlavou na množstvím nelogických rozhodnutí od postav. A vlastně i od pana režiséra, protože občas jako kdyby některé scény vypadly z finálního produktu, což mě zamrzelo nejvíce na konci, protože mě zajímaly osudy postav Lišky a Vilhelmové/Dykové. Ale závěrečná tečka s pohledem z vlaku na děti hrající fotbal mezi branami z bund a batohů byla důstojným zakončením. Hezky to ilustruje poselství filmu -idealizace života mimo klasickou panelákovou civilizaci, a to film umí dobře. A že klasická "nukleární" rodina není jediná šablona, podle které se tvoří rodiny. Jen je potřeba myslet na to, že to není záruka štěstí.

Výtečný český snímek, který mě po dalším zhlednutí, mnohem více oslovil. Jak vypadá štěstí? Jak na něj dosáhnout? Tak právě o něj se snaží naši hrdinové. Monika, která pracuje v supermarketu, se právě loučí se svým přítelem na letišti, jenž pracovně odlétá na nějakou dobu do USA. Dáša, jenž má své osobní problémy, už nezvládá vychovávat své dva malé syny a chce být jense svým ženatým milencem Járou. A nakonec je tu Tonda, který žije se svou tetou v polorozpadlém hospodářstvím a přivydělává si všude možně. Trio postav, které se zná od mala a které se vzájemně propojí společně s dalšími postavami. Je evidentní, co každý z nich cítí a co by chtěl. Monika by ráda odjela za svým milým do Ameriky, jehož miluje, jenže nemůže nechat kluky od Dáše samotné, jelikož Dáša se už o ně nedokáže postarat a musí se jít léčit. A kamarádský Tonda, který pomáhá Monice s dětmi, ji stále miluje a zároveň také tajně doufá, že s ním zůstane už napořád. Pro někoho může vyprávění vyznívat dost jednoduše a lehce, jak nalézt v tomto případě štěstí, ne však pro samotné postavy, pro které to je velmi náročná a komplikovaná cesta, která ani nemusí skončit úspěchem. Díky skvělému obsazení hlavních, ale i vedlejších rolí (třeba rodiče Moniky v podání dua Bolek Polívka a Simona Stašová jsou výborní), film stojí vidět a to i opakovaně.