Já, Olga Hepnarová (2016)

Vlastně pro ten pocit odcizení chápu obsazení (skvělé) zahraniční herečky do titulní role. Chápu i fakt, že takový (ostatně jako každý jiný) případ se nedá sevřít do celovečerní stopáže, aniž by utrpěl, zlehčoval, přehlížel a zkratkoval. Proto je asi vždycky lepší pojímat dílo samo o sobě, ne ve spojení s tím, co vypráví. Kvituji černobílý formát. Celý film jsem se bál, jak se vypořádá přímo s činem a nakonec jsem byl mile překvapen. Scéna se Šoposkou aspiruje na nejlepší polistopadovou domácí erotickou filmovou scénu. Jo, možná je ten film (scény) o něco delší, než by měl být.

Naprosto nudný a zbytečný film, který navíc o většinu doby nedával smysl. K čemu je záběr kde nechutně mlaská, sedí u táboráku, pak si jde koupit víno a salám... a takových scén je tam mraky, nebylo ani vysvětleno, proč dostala vyhazov atd, jak píšu, zbytečné, nudné a nesmyslné, asi pokus o umění, netuším. Nejde to ani požít jako zvukovou kulisu u práce na pc... lesbické scény jsem přeskákala, to nechám pro drandiče, ok asi byla lesba, stačilo to dát najevo, např nějaké rande atd. Hepnarová byl ublížený, ukňouraný fracek a její motiv ani motivem není, ve vydlabané hlavě si myslela, jak se celý svět proti ní spikl a ubližuje jí, přejet lidi které ani neznala, tomu říkám řešení. Jedna hvězda, ani nevím za co.

Myslím, že kdo nezná příběh Hepnarové, tak mu film v orientaci v jejím životě moc nepomůže. Některé scény jsou vysvětleny až ke konci, některé věci, co by plastičtěji dokreslovaly její povahu, zcela chybí (např. její výbuchy nezvladatelného vzteku na výletě na Slovensko s "přítelem" Mírou, hysterický výstup s lezením přes římsu z okna do okna na ubytovně). Taky mi kapku vadí, že narozdíl od skutečnosti byla filmová Hepnarová krasavice, čímž nezaslouženě vzbuzuje jisté sympatie. Stačí se podívat na fotky skutečné Hepnarové, ta byla dost něco jiného. Nosila podivný účes s polodlouhými vlasy někam k uším, zatímco ta filmová má šik mikádo. Jinak na základě Cílkovy knihy bych měl k případu následující poznámky: 
1. Hepnarová v době činu nebyla psychicky nepříčetná, takže rozsudek smrti si plným právem zasloužila. Milióny lidí měli, mají a bohužel budou mít horší dětství, horší dospívání a dospělost než ona, a přesto něco takového neudělají. Jistou logiku v jejím počínání jistě nalézt lze (zejména v socialismu s jeho důrazem na kolektiv a společnost a potlačováním individuality, takže pomstu na společnosti lze logicky vykonat skrze zabití anonymních lidí, protože jsou nedílnou součástí této společnosti). Ovšem stejnou jistou logiku lze nalézt např. i ve vyvraždění židů nacisty, ale to neznamená, že to je ospravedlnitelné 2. Co mě v rozsudku zarazilo, bylo tvrzení, že ona svoje okolí provokovala, takže se nemohla divit jeho reakcím. To jako provokováním se myslí to, že chodila nahrbená, nemluvila atd.? Že tedy k takovým lidem jako ona se pak člověk může chovat špatně? 3. Hepnarová se po odsouzení zbláznila, začala mít pocit, že je Winiferová a že s původní Hepnarovou nemá co do činění. Těžko říct, jestli měl být potom z hlediska práva trest smrti vykonán. Z hlediska morálního mě nijak nepohoršuje, že vykonán byl. 4. Nepochopil jsem, proč obhájce Topič stáhl několik měsíců před vykonáním rozsudku žádost o obnovu procesu, kde chtěl argumentovat jejím současným stavem. Celou dobu ji energicky brání, ale poslední šanci takhle nechá promrhat. Mimochodem, přijde mi laciné automaticky spojovat jeho sebevraždu dva roky poté s tím, že měl kvůli procesu s Hepnarovou výčitky. Možná to pravda je, možná ne. Co jsem tak hledal, je to jenom teorie, žádný důkaz pro to není, nikde jeho dopis na rozloučenou citován není (pokud vůbec existoval). 5. Spory o její konec - na jednu stranu je citován kat z Hrabala, podle kterého se měla zuřivě bránit a pozvracet, počůrat, pokálet. Na druhou stranu Cílek a autor webových stránek pantarei citují protokol z popravčí místnosti, který žádný zuřivý boj v této místnosti nepopisuje, pouze potvrzuje ty tělesné vyměšovací projevy (které jsou ovšem logické, pokud se člověk čtvrt hodiny dusí ve smyčce). Já myslím, že pravdu mají obě strany. Podle svědectví bachaře, když pro Hepnarovou přišli do cely, ona se zuřivě bránila. Což je v souladu s tím, že se cítila jako Winiferová, tj. proč by měla trpět za Hepnarovou? Navíc věřila, že pro ni Winifer přijde a osvobodí ji, a teď poznala, že ne, že je doopravdický konec. Plus existují svědectví, že její agresivita v posledních měsících vězení neustále rostla, takže těžko předpokládat, že v této chvíli zůstane ledově klidná. Takže řvala a zuřivě se bránila celou cestu od cely do popravčí místnosti. Po vstupu do ní se ale podle svědectví bachaře najednou úplně zklidnila, nechala si navlíct smyčku a oběsit, načež jí povolily ty všemožné svěrače. Takže protokol o jejím klidném chování z popravčí místnosti nevylučuje její agresivní chování při cestě do této místnosti. 6. Československo používalo při výkonu trestu smrti dost barbarský způsob, nechalo odsouzeného spadnout do propadla pouze o půl metru, takže si nezlomil vaz, ale dlouhé minuty se dusil na smyčce. Proč? Proč neudělali to propadlo hlubší, aby si odsouzený zlomil vaz a okamžitě zemřel?

Bylo to natočeno takovým zvláštní stylem, některé scény na sebe úplně nenavazovaly, jestli to byl plán nebo se to stalo při výsledném střihu aby to nebylo moc dlouhé. Nikde nebyly žádné popisy, tak ani nevím jak dlouhý časový úsek film popisuje. Hlavní herečku neznám, ale vypadalo většinu času dost mimo a roli jsem jí tudíž věřil. Život a osud Olgy jsem neznal a teď už vím, takže její mise byla úspěšná jen z části, jelikož otloukánci jsou stále a podobné činy se stále dějí.
Hodnocení: 70/100.

Zvláštní a tíživě depresivní film, asi jako byla sama Olga. Volba nedat mu žádný soundtrack byla v podstatě skvělá, protože o to víc reálné a znepokojující to bylo. Líbilo se mi, že Hepnarová nebyla ukázána jen jako oběť, jak se o ní někteří vyjadřují, ale je vidět pohled z obou stran. Ano, byli lidé, kteří na ni byli opravdu zlí a zasloužili by pár facek. Ale i k těm, kteří na ni byli milí, byla Olga nepříjemná a v podstatě je poštvávala proti sobě. Pravděpodobně to byla dost problematická osobnost sama o sobě a je tragédie, jak to muselo dopadnout. Za její deprimující život zaplatilo osm nevinných lidí, kteří s jejím trápením neměli nic společného. Možná bych trochu přihmouřila oko, kdyby zabila někoho z těch, kdo jí ublížil. Ale vybít si frustraci na nevinných lidech byla bestialita. Moc hezky a nesentimentálně zpracovaný životopisný film a výkon hlavní herečky!