Konec strašidel (1952)

První filmová práce mého oblíbeného režiséra Jana Matějovského, který se později věnoval dramatickým snímkům, jenž brzy skončily v trezoru. Konec strašidel docela funguje jako dobrodružný příběh o partě kluků, kteří se tajnou chodbou dostanou do starého stavení a tam objeví....? Přece záškodníky, kteří chtějí prchnou za Američany! :D :D Tvl, ti komouši byli nehorázní idioti! Agitka a bolševická propaganda pohltila kompletně celé vyprávění a způsobila, že se z filmu stala oslava úderníků pracujících v továrně na výrobě nerozbitného skla a ukázka toho, jak by se měl správný, sběrem papíru posedlý a uvědomělý pionýr zachovat v mezních situacích. Do toho ideologie v každém slově z úst dospělých i dětí, písničky a texty, ze kterých by se i prase zblilo. Fuj! Já se nejednou opravdu zasmál a tak dávám hvězdu navíc a druhou za docela obstojné strašení :D. Zajímavostí je, že se ve filmu objevila mladá pionýrská ucha Václav Postránecký a Vladimír Pucholt.

Na začátku 50. let se s nástupem komunismu a kultu Stalina u nás se v každém filmu tak nadšeně budoval nový svět, až se při tom zapomnělo na dětské publikum. To tady konečně dostalo vlastní těžkou propagandu, v níž asi ani nemá smysl se víc pitvat, když nabídne přesně to, co s z obsahu dá vyvodit. Přesto si tu ale chci poznamenat, že zhruba do půlky byKonec strašidelbyl perfektním modelem pro případovou studii na téma seřazení míry uvědomělosti zobrazených postav v socialistické propagandě, jelikož tady je to tak charakterově přesně rozdělné, že by se to dalo lehce seřadit do žebříčku. Kdo to tedy nechce číst, tak ať dál nepokračuje. ------- Symbolem ryzího dobra je samozřejmě Toník, nejšikovnější, se samými jedničkami a nikdy nechybující klučina od pionýrů, pak jeho tatínek pohraniční strážník a samozřejmě Lojza, který vede Bystřický pionýrský oddíl a zároveň jeho úderka jede na 127%. Na opačné straně spektra je dvojice gangsterů, která chce utéct do USA se zdejším tajným receptem na nerozbitné ocelové sklo a samozřejmě se jí nepříčí zbraní ohrožovat i malé děti, dále pak v rámci nové kolektivní nauky nezodpovědná Jirkova babička, která je asi i věřící a pak "Lízátko" (nejlepší nadávka na světě btw) Franta, který je prostě jen debil a málo uvědomělý, takže časem přestane mít důležitou roli. Typickou pseudo-neutrální postavou je nezodpovědný lajdák Jirka, který kašle na pionýry, extrémně důležitý sběr papíru (který je i největší zábavou místních dětí) a čte zápaďáckou knihu o pirátech. Ta mu ale najde cestu ke kamarádství s Toníkem, který mu otevře oči půjčenímTimura a jeho partya pak už je asi jasné, že Jirka netouží po ničem jiném, než být vzorný pionýr. Zajímavější ale je, že je zde podrobnější klasifikace postav pionýrů na lepší a ještě lepší - už mezi nimi by někteří lajdáctví Jirky s Frantou řešili násilím, ale Toník nebo Lojza jim to vždy včas správně rozmluví. Nejvíc ale vynikla ve scéně, kdy se u rodiny Vránových (té strašně vzorné) představují vysvědčení. Toník samé jedničky, vzorný kluk, mladší dcera Alenka by měla taky samé, až na dvě dvojky. Maminka koupila na oslavu dort. Ten ale předtím Alenka už trochu jedla, vzala si tajně na prst trochu krému. Když ho maminka nadšeně odhalí, všimne si toho a krátce na to všichni zjistí, že z něj ujídala Alenka. Je ze správně smýšlející rodiny, ale i ona se musí zlepšovat, aby byla tak vzorná jako Toník - což je zobrazeno jak známkami na vysvědčení, tak i na každodenním chování. ------ Podobné dělení by pak šlo i u záporných postav, ale tam ta osa "horší-ještě horší-nejhorší" nebyla tak zajímavá. Jak jsem psal o tom, že se to v půlce zlomí, tak to za následek nemá nic jiného, než že se vše musí správně usměrnit, aby nikdo neměl pochyb o tom, kdo je vzor a kdo hodný opovržení či smrti. Tady už to není tak pečlivě naplánované a rozřazené jako doposud, protože je potřeba vytvořit dvě strany, ve kterých jsou všichni na stejné vlně. Rázem si to i vzpomene na to, že to přece musí mít nějaký akční děj a tak tu máme naprosto dementně napsané akční finále, ve kterém pionýři nepřispějí skoro k ničemu, jen se do všeho taky zamotají. Pak už je to jen typická nudná těžká agitka, ze které se vytratilo všechno to, co z ní dělalo předtím zajímavou. Protože tak přesné rozčlenění, byť s naprosto jasným tendenčním účelem, samo o sobě ukazovalo mnohem pestřejší nabídku charakterů, které sice jsou všechny otroky marxistické teorie neustálého zlepšování k danému ideálu, ale zároveň ukazují mnohem více mezikroků na jejich cestě a tato četnost nemůže popřít existenci individuálního smýšlení, kterou tuhle teorie chtěla naprosto zbořit. Rozhodně si nemyslím, že by to byl skrytý záměr, spíš se jen mezi řádky ukázalo, jak moc je tahle ideologie v praxi nefunkční. Za tenhle objev jsem původně chtěl dát aspoň tři hvězdy, ale takhle dám sotva dvě, přičemž ta druhá je jen za to, že to tam předtím bylo. Zbylá celá hvězda je částečně z posměšných důvodů (hlavně u šroubovaných dialogů mezi dětmi, ale také četností písní oslavující pionýry) a částečně za vcelku dobře navozenou vesnickou atmosféru (zvukovou stopou i samotnými záběry), byť byla samozřejmě dost zprzněna tehdejší ideologií. Slabé 2*

Pozoruhodná směska1)  nejrůznějších klišé dětských filmů a budovatelských protiimperialistických mentálních výronů zde vytvořila poněkud osobitou "uměleckou" výpověď._____
2)  To nejzajímavější pro dnešního diváka jsou nesporně dobové reálie, pohled na roli pionýrů za stalinské doby, kdy svazáci ve třídě pod portréty vrchního gubernátora a jeho místního zástupce rozdávají knihu "Země pionýrů", knihu stejně fiktivní jako bylo ocelové sklo, po tajemství jehož výroby pásla ona strašidla z názvu filmu._____
3)  Zaujal mě 21letý Stanislav Fišer (člen ČSM Rudla), který si na svůj ikonický dabing Vinnetoua musel ještě 12 let počkat. Za zmínku stojí i pionýři 10letý Vladimír Pucholt a 9letý Václav Postránecký._____
4)  Výstižný koment: waits*, Godhaj*._____
5)  Nejvíce mě zaujalo vskutku cimrmanovské prohlášení z předávání vysvědčení ve třídě:Podívejte se na Rudu! Jak je to dlouho, co seděl v lavici a teď už jede jejich učňovská úderka u nás v továrně na 127 procent.

Takové krásné klukovské dobrodružství… to mohlo být. Škoda, že tu bolševik tlačil na pilu tak, až spálil list. Přesto se tomuto dílku nedá upřít určitá slušnost a vlídnost. Připadá mi ale, že české dětské filmy, vznikající za protektorátu, nenesou stigma propagandy tak, jako tento komunistický debakl. Je snad velkým snemKluků na řecebýt v HJ? (ripo-filmový přehled 32/1953- asi to došlo i jim)

,,Podívejte se na Rudu! Jak je to dlouho, co seděl v lavici a teď už jede jejich učňovská úderka u nás v továrně na 127 procent.“Konec strašidel je těžce naivní agitka, ve které se vyskytují všechny důležité prvky pro politicky angažované filmy z počátku 50. let. Zde jsou to vzorní mladí pionýři, kteří si dávají kýčovitá předsevzetí, jsou uvědomělí a sbírají sběr. Dále progresívní továrna na sklo, jejíž tajemství nerozbitného skla chtějí ukrást zrádní kapitalisti ze západu pomocí domácích diverzantů a válečných zločinců. Dialogy jsou příšerné a toporné, postavy černobílé a neživotné, děj šablonovitý vedoucí neomylně k vítězství těch správných. Jediné, co stojí za zhlédnutí je krátká pasáž návštěvy sklárny, kde lze vidět alespoň částečně, jak se sklo vyrábělo v 50. letech.