Pasiáns (1969)

Úžasná satira a zesměšnění českého socialismu. Trezorový snímek, který by si měl pustit každý kdo si chce uvědomit jak absurdní byl socialismus. Herecký koncert v podání herecké elity udává rytmus a člověk neprestává kroutit hlavou nad promysleností metafor a vytříbeným humorem. Jedna se o česky klenot.

...Není důležité, co chcete, ale co můžete... Kamenné zdi podzemní části starého paláce v němž se najednou ocitne uvězněno 6 mužů a 1 žena...Štěstí, štěstí, štěstí. V záři jeho vůně v chuti jeho rytmu sníme svůj sen neměříme hloubku jeho barvy... Psychologická hra nervů může začít...a voda v kašně stoupá...

-Není důležité, co chcete, ale co můžete.- Je jisté, že byť se jedná o nadčasovou alegorii, více porozumí ten, kdo zažil dobu, kdy nás okupovala ruská armáda a komunisti silní v kramflecích velkopansky rozhodovali o osudech druhých. Země obehnaná dráty byla jak podzemní místnost bez dveří. Lidé se z větší části učili žít v kleci, rebelové byli trestáni. Obyčejný průvodce v podání Hrušínského, co dostal do rukou moc. Stejně, jako když železnou pěstí vládla dělnická třída. Jeho gestapácké, tedy spíše komunistické manýry byly přesné. Kladné emoce zákonitě chybí, až směrem ke konci začínají být všichni šťastní...falešné štěstí, snaha přežít, blázinec. -Myslete na nejhorší a nebudete nikdy zklamáni.-

Pasiáns jako reakce na srpnové události? Celá zápletka je hodně zajímavá jako začátek nějakého hororu, škoda, že to nebylo víc rozvedené. Mě ale na celém díle přijdou nejzajímavější ty charaktery. Z obyčejného průvodce se náhle stává samozvaný velitel. To známe i v dobách nacismu i komunismu - kdo jde s námi, může výš, hodně výš a nezáleží na zkušenostech ani vzdělání. Jsou zde prospěcháři čekající jen na to, jak se to vyvine. Pak ti, kteří jsou sami aktivní a další, kteří z toho všechno chtějí jen něco vytěžit. Alegorie to nemusí být jen na socialismus a srpnovou okupaci. Klasické české chování a povahy můžeme přiřadit k jakékoli době a situacím a pořád budou platné.

Film se mi moc líbil. Podle mě funguje nejen jako obraz doby po srpnu 1968, ale člověk si najde paralelu i s jinými životními situacemi. Kolikrát člověk čelil otázce, zda je čas se smířit nebo bojovat dál. Každý hledá tu svou hranici, kdy mu něco ještě stojí za to. Za utrpení touhy po něčem s malou šancí na úspěch. Nebo už se nenervovat, prohrát bitvu a žít dál... jak se dá. Archetypy lidských povah krásně ukazují pro a proti každého přístupu. Nejbližší mi byla postava Abrháma a Cupáka. Cupák - "přece se nemůžu vzdát". Někdo žije už jenom samotným bojem. Brejchová potřebuje mít pocit, že je vše jak má být. Jinak nemá pokoje a není schopna myslet na něco jiného. Kdo z nás i toto nezažil. Tu neschopnost se oprostit, neschopnost žít, dokud se "to nespraví." Abrhámovo žijeme teď a každý promarněný den je ztracený, "nezaspat život". Jistí lidé se dobře vcítí i do dalších postav a nepochybuju o tom, že někdo se najde i v Hrušínského kreaci. Možná trochu moc psychopatické, ale ví se dávno, že psychopatů na světě není až tak málo. Jen většinu nelze poznat na první pohled jako pana Kopfrkingla nebo Hanibala Lectera. Na druhou stranu touha po moci, zvláště u člověka, který ji nikdy neměl a kterému se naskytne náhlá příležitost seberealizace... to se dá pochopit. A pro svou marnou touhu po Brejchové nakonec zradí i vlastní zásady "jen žádnou naději, důležité je, co člověk může". Něčí naprostý klid a veselost je kolikrát více nervydrásající než hysterie, která se vzhledem k situaci jeví naproti tomu jako projev duševního zdraví. Vskutku psychologický horor. Za myšlenky, herecké výkony a atmosféru, dávám nakonec jen 4 hvězdy. Představuji si např. nějaký pěkný soundtrack (ať to zní třeba směšně k černobílému českému filmu z r. 69), ale to je drobnost. Více bych ocenil jaksi lidštější postavy, tak jak to Hubač uměl. Působí příliš archetypálně, jakoby tam bylo několik figurek, každá jiné ale jen jediné barvy. Možná, kdyby byl film o 30 minut delší, byl by větší prostor pro charakterové kreslení. Chápu, že šlo hlavně o vyznění jistých myšlenek, k čemuž asi pohádkově archetypální postavy slouží lépe. V každém případě však inspirující film.