Kohout plaší smrt (1961)

Mohlo by se jednat o dobré drama, kdyby film vypadal trochu jinak. Přeci jen se většina odehrává ve tmě. Začátek je napínavý, ale jakmile se děj přesune do chalupy jde spíše o hru nervů. Samozřejmě, že komunisté nezapomněli umístit do role pomahače agentům člověka, jež odmítá kolektivizaci. Zajímavé role to ale byly i pro Karla Högera a Josefa Beka, kteří se tu zjevili v netradičních úlohách nepřátel republiky.

Příběhy o západních diverzantech byly v 50. letech v rámci komunistické propagandy hodně populární a vlivem toho vzniklo bezpočet nejrůznějších snímků. Své místo měly i akční thrillery, označované jako dobrodružné, a tento je jeden z nich. Málo se ví, že je příběh založen na skutečné události, avšak jako obvykle můžeme jenom polemizovat, kterých událostí byli tvůrci věrní a které si vymysleli. Tvůrci zpracovali skutečný případ agentů StB a francouzské tajné služby, ve spisech StB označené jako akce Mýtina a akce Štědrý. Například Jan Tříska hraje postavu Miroslava Štědrého, který byl protikomunistický bojovník a představitel třetího odboje na Olomoucku. Úvodní scéna hádky na poli byla ve filmech v rámci kolektivizace hodně častá, a to i ve filmech ryze dramatických i veseloherních. Následně se představí členové StB, ze kterých se jeden stane tajným agentem. A pak už to má ten správný thrillerový spád. Z diverzantů je nejvýraznější představitel Josef Bek, který v pojatém charakteru není zrovna obvyklý. Každopádně do toho dal viditelně všechno. Snímek je samozřejmě propagandistický. Účelově vykresluje agenty StB coby provokatéry, především jako nebojácné obránce komunismu. Inu, každá doba má své. Paradoxem je, že právě z tohoto hlediska moc snímek přesvědčivý není. Onoho agenta StB si zahrál Július Pántik a v podstatě je jenom přítomen. Určitou temnou atmosféru snímek má, i když patosem a kýčem doslova přetéká po celou stopáž. V rámci stalinistické přesvědčivosti o přítomnosti a činech západních agentů v Československu se zkrátka nepřemýšlelo nad logikou věci a podle toho to také ve výsledku vypadá. Po technické stránce to není natočeno nejhůř, ale děravý scénář snímek prostě chtě nechtě stahuje dolů.

Höger s dobráckým (někdy snad až připitomělým) úsměvem, spisovnou češtinou s básnickými obraty („pro tvé modré oči to dělat nebudu“) a medovým hlasem vypravěče večerníčků se na roli diverzanta vůbec nehodí. Bek přechod z esenbáků na jejich kamarády zločince zvládá lépe. Z děje + hlášky: Léto 1950, rozorávání mezí. Hospodský: „Však přestanou vejskat, až nebudou mít komu krást.“ „Já se do politiky nepletu.“ – když někdo tohle řekne, sklidí posměch a pohrdání uvědomělých soudruhů – vymytých mozků. Sociální pracovnice ví o vesničanech úplně všechno – potřebná profese. Jak to tam bez ní tisíc let mohli vydržet? „Napřesrok tuhle dobu jsou komunisti dávno vyřízený.“ „Měl byste víc poslouchat Svobodnou Evropu.“ „Vždyť je to všechno podfuk.“, pronese kulak. Filmaři pouští mezi lid pravdu. Líbil se mi snad jenom Pántik a jeho hezký vztah k dceři kulaka. Plus chvílemi dobrá hudba. Symbolika: 16:10 – Pántik – skrytá ruka; 19:05 – zajímavé znamení na zdi. Katolické žehnací gesto zdobí stavení sociální pracovnice – drsné komunistky. 26 minometů i s náboji, 600 pušek, 750 Schmeisserů, 42 automatů, 12 kulometů a 120 pancéřových pěstí (na začátku kód 666, na konci kód 33).

,,Hamej, hamej, ať seš silnej, kamaráde.“Ačkoliv příběh o diverzantech a agentovi STB sliboval nudnou ideologickou frašku, výsledek nebyl tak špatný. Höger s Bekem si střihli grázly s chutí, hlavně Bek svého tupého ožralu. Na ně byla radost se dívat. Bohužel Pántik je klasický toporný socíkový klaďas, z něhož kouká četník na sto kilometrů. Těžko se pak divákovi stravuje, že je ve filmu vykreslen jako prohnaný agent. Atmosféra drsných zapadlých poválečných Beskyd tam je. Syrový naturalistický nádech ale kazí hlavně noční scény, při nichž není nic vidět, zkažený závěr a nepříjemnost některých, hlavně komunistických postav.

Republiku si rozvracet nedáme aneb pod svícnem bývá nejvíce diverzantů... Já si myslel, že tyhle filmy o ukrytých nacistických zbraních a diverzantech se točily jen těsně po válce a během padesátých let - tedy poté co znárodněný film zlidověl. Koukám, že i v roce 1961 se to ale ve filmu mohlo škůdci republiky jen hemžit... Naštěstí STB a SNB byla bdělá a tak ty reje jako vždy zavčasu rozprášila. Velká část filmu se odehrává v noci za naprosté temnoty a tak kolikrát není vůbec vidět co se tam děje. Na svoji dobu byl film velmi dobře obsazen... V hlavní roli se blýskne Pántik, jeden z filmových Gottwaldů... Film se tvrdě naváží do všech co nešli tenkrát nadšeně s novým zřízením a tak tu máme všechny ty bohaté sedláky co nechtějí kolektivizovat, pomahače agentům chodcům i samotné západní agenty, kterým ani tak nejde o ideál demokracie, ale hlavně o prachy... Nejsmutnějším momentem byl ten, kdy se dcera muže co agenty u sebe schoval ptá přestrojeného agenta STB za diverzanta... Když tátu chytí, tak ho zavřou že ano.. A on, policajt neví jak jí odpovědět, tak jí řekne, že jí se nic nestane, že o ni se postará aby se jí nic nestalo, že někdy děti trpí za činy svých rodičů...Že táta dostane špagát nebo roky žaláře věděl jako tajnej moc dobře. Tfujtaxl! Tohle je za dva německé granáty jen kvůli těm hercům v netypických rolích. *