Úplně vyřízený chlap (1965)

Film o pohnutej dobe, krátko po smrti masového vraha Stalina, ešte s ďalekými dozvukmi vojny, a to všetko natočené krátko pred pokusom o socializmus s ľudskou tvárou. Film je bez budovateľského elánu, skôr o dezilúzii zo socialistického zriadenia a prostredie a postavy to presne vystihujú. Sledovanie filmu nie je ľahké, aj keď sa objavuje aj humor, ale prevažuje jednotvárnosť a zmar. Širokouhlý formát a účasť prvotriednych hercov vo vedľajších úlohách svedčí o snahe natočiť veľký film, ale nie celkom sa to podarilo.

Konečně jsem slyšel v "reálu", že se "enháčku" říkalo skutečně Donbas. Určitě mnohem syrovější než Skřivánci. Skvělé širokoúhlé plátno a mistrovské dialogy. Zajímavé negativní role Menšíka a O. Brouska. Langmiler opět slizký. Peterka OK. Kubešová geniální a Evelyna jako nejkrásnější česká herečka. Jen ten O. Nový mi tam nepasoval (resp, ani v jinak protěžovaných Světácích)

Jak snadné je zničit jeden lidský život... Otevřená reflexe doby temna, tedy první poloviny padesátých let, odzbrojuje především přiznanou mírou páchaných zločinů na nevinných obětech veřejného mínění semletých kolektivní ideologií, vyhaslých duší, jež pozbyli své cti. Režisér Vladimír Čech si (patrně) posypal hlavu popelem a natočil výrazně kritický film, který obnažuje realitu doby v širších historických i morálních souvislostech a díky tomu vznikla pronikavá generační výpověď o manipulaci a ztrátě nevinnosti. Excelentní Peterka, autentická Kubešová a v menší roli bývalého holiče se blýskne Oldřich Nový.

Neprávem téměř zapomenutá věc - přitom z mého pohledu mnohem hlubší, než třeba Skřivánci, s nimiž se trochu nabízí paralela. Snímek má neskutečně perfektně vykreslenou atmosféru beznaděje a marnosti - úspornou kamerou a hlavně kombinací industriálních kulis s permanentně zataženou oblohou. Peterka, který byl v jiných rolích přece jenom poněkud toporný, je tady skvělý a velmi uvěřitelný, Jaroslav Vízner zde potvrzuje svoje vrozené herectví, v menších rolích potěšili Oldřich Nový a samozřejmě Vladimír Menšík. Samotná zápletka filmu je aplikovatelná na jakoukoliv dobu, protože kádrováci, prospěcháři a lidské svině jsou mezi námi pořád. Určitě doporučuju ke shlédnutí a dávám plný počet...

Rub vnějškového budovatelství a rozjásaných popěvků je tu podán brilantně; oproti OBŽALOVANÉMU je tu zobrazena budovatelská všednodennost a zdánlivé přízemnosti zobrazující to, čím lidé té žít mohli a opravdu žili. Vnějšková konvenční radostnost na tom nemohla změnit nic. Na možnosti roku 1965 je film otevřený a nemilosrdný i dnes. Neobvyklé, ale herecky silné obsazení  tento rys jen potvrzuje a utvrzuje. Blíže má toto dílo k SKŘIVÁNKŮM NA NITI a československým filmům všednodennosti. jak ji zobrazují OPOŽDĚNÉ REPORTÁŽE klasika tohoto žánru Ladislava Mňačka.