Klíč (1971)

Normalizační a silně tendenčí film, jeden z prvních natočený po nejlepším a nejkvalitnějším období českého filmu. Snímek jsem viděl krátce po premiéře, kdy jsem si ještě dobře pamatoval pendreky na svých zádech z 1. výročí srpna 1969. Takže mě tenhle protikomunistický odboj moc nenadchnul, a stejně se k tomu stavím i po letech. Dnes jsem viděl asi hodinu na CS filmu a opravdu je to pitomost. Snad ještě pan Ševčík nebo Wilhelm Koch-Hooge.

Ne příliš poutavý a zábavný film. Vyhrávání německého oficíra na klimpr nepatří k nejzáživnějším filmovým momentům historie. Mají to oživit různé typy poprav: „Was für eine Hinrichtung willst du, du Sweinkerl?!?!“ Nekonečné zkoušení klíčů se rovněž neřadí k nejzajímavějším filmovým momentům dějin. Esesmani nešťastně krčí rameny. Správné dveře ne a ne najít. Symbolika: „27. května 1942 byl spáchán „atentát“ na protektora“ – 27 = tři na třetí, kód 33, náhoda. / 44:19 – svastika. Svastika = poloha velkého vozu k polárce během čtyř ročních období. (swastika big dipper). To budou asi nějací nadšení hvězdáři. / 55:41 – skrytá ruka /// Hlášky: „Kdo ví o pachateli a neoznámí to, bude popraven s celou svou rodinou.“ – včetně nemluvňat? A do kolikátého kolene? Včetně důchodců na smrtelné posteli? / „V Londýně se zbláznili. Provedou si atentát, s nikým se neporadí.“ – partyzáni by dobře poradili. / „Vysílej do Moskvy přímo!“ – jak se dostane signál do Moskvy? Co zakřivení „zeměkoule“? Signál se odrazí od vakua??? Nebo morseovku přitahuje gravitace?? To bude gravitací!!! Gestapo i partyzáni vysílají do Moskvy hlava nehlava. Zakřivení zeměkoule jim nedělá žádné starosti!! Ani sám K.H. Frank se tím nijak neznepokojuje. Možná mají partyzáni na půli cesty tajnou levitující družici, která signál odráží. Gestapo drze používá partyzánskou družici bez povolení. Nebo spoléhají na odraz od vakua. Vakuum je dobrá odrazová plocha. „Musíme podat zprávu do Moskvy!“ – zapněte družici!! / „Potřebuji ostříhat.“ – tajné heslo u holiče??? /// Občas dobrá tísnivá hudba.

Klíč je bohužel čistě normalizačním filmem, v němž jsou dějinné fakta trochu ohýbána tak, aby sedla do té správné formy. Začátek přitom působí slušně, takže to vypadá, že budeme sledovat dramatický, napínavý film. Od chvíle pádu se ale dozvíme už jen to, že nacisté jsou celkem slušní lidé, kteří jednoho odbojáře udržují naživu za každou cenu, ačkoli je již jasné, že nepromluví. A místo, aby před ním mučili ty, kteří ho ukrývali či něco podobného, vezmou všechny nácky Prahy a zkoušejí zámek po zámku. A divákovi je jasné to, co oni zjistí až posléze. Tedy že když jim to trvalo 4 dny, tak už zámek dávno někdo vyměnil. Nechybí ani přednáška o Leninovi či Internacionála těsně před popravou. Vrcholem bizarnosti je pak to, že český odboj raději poslouchá Moskvu než Londýn a nacisté už ví, že "Česko je plné komunistů". Právě ti jsou zobrazeni jako odvážní, jež nikdy svůj boj nevzdali a nejvíce okupantům škodili.

Komunisté, kteří dle tohoto filmu tvořili jediný funkční odboj, neustálá přítomnost velikánů revoluce a velkolepá soudržnost všech soudruhů. Kdyby tam toho nebylo tolik a ta velká nechuť spolupráce se Západem, tak se na to dá koukat, ale je tam toho hodně. Jediná pozitivní část jsou záběry z Prahy a stísněná atmosféra podobně jako v Atentátu a podobně. Zapomenutý film k 50. výročí založení KSČ nabídne svá pozitiva jen malému kruhu lidí. Nicméně ztráta času to není.

"Sovětský raketoplán Sojuz ztroskotal. V jeho dřevěných troskách nalezli ze sedmi členů posádky smrt čtyři. Přežili pouze palubní topič, truhlář a nástěnkář..."   Komunistické Potěmkinovy vesnice, jejichž papundeklovou realitu jsme čtyřicet let nebyli schopni prohlédnout, ale dnes bychom rozhodně už žádnému Potěmkinovi neuvěřili. To vůbec...  Klíč je normalizační, a tady se nebojím říct kokotina, která zasévá rudé semínko do srdcí šedesátými lety narušeného národa: Milujeme Lenina a komunisté jsou andělé jeho. Na Západ od nás je to jen samý zrádce, arogant a zbabělec.  Tolik k poselství filmu, co do příběhu je to pak téměř nekoukatelné, anžto to vlastně nemá žádný pořádný scénář. Působivou je jen scéna s gilotinou, ale i tu formálně pohřbí závěrečná nesmyslná opakovačka, která měla její naléhavost zřejmě zvýšit. Inu nepovedlo se.  Do odpadu nehážu jen za poněkud symbolicky popletený závěr s padajícími stromy a stojícím křížem. Soudruzi, to máte naopak...