Marie Stuartovna, královna skotská (1971)

„Boh ochraňuj kráľovnú,” a rovnako azda aj diváka pred mnohými, historickými nepresnosťami, vrátane i chaotického, scenáristického / režisérskeho prevedenia, kedy som spomedzi mnohých, tuná vystupujúcich Intrigánov, vlastne začínal mať i celkom vážny problém v tom zmysle: vyznať sa v konaní týchto postáv, že „Kto je kto” → za to ale o čo im vlastne neustále všetkým len išlo, to bolo vskutku stále veľmi kvalitne viditeľné; dokonca zo 16. storočia, presakujúce až do dnešných dní, keďže súčasným „Uzurpátorom”, ide iba oj e dn o, a to teda získavanie Moci nad druhými → prebiehajúHryo trón[y]; a v tomto bode, považujem minimálne toto spracovanie, za priam nadčasovo prevedené, aké veci nechávalo zobraziť: Vezmite si, že svojim spôsobom, je táto vec, aktuálnou aj po koľkých stovkách rokov od uplynutia daných udalostí & vzťahov, a mimochodom, v tom sa povahové vlastnosti človeka, absolútne vôbec v ničom nezmenili; a veď predsa, o to mu išlo vari už úplne odjakživa → [z]víťaziť nad slabšími; škoda-preškoda, že toto historicky koncipované dielo, disponovalo toľkými „kinematografickými prehreškami”, v opačnom prípade, by sa rozhodne jednalo o oveľa ucelenejšiu záležitosť, takto stroskotala vo svojich priveľkých ambíciách, ktoré sa jej nepodarili pretaviť do výslednej podoby.

Veľmi dobre natočená historická dráma ponúkajúca príbeh Márie Stuartovej ako súboj s jej sesternicou kráľovnou Alžbetou. Je ťažké byť kráľovnou, keď jedinú moc ktorú máš závisí od vratkej podpory mocibažných šľachticov. Náboženské nezhody, intrigy, sľuby, zrady, sobáše z vášne aj pre moc. Produkcia je kvalitná a herecké výkony veľmi dobré. 75%

Herecky aj výpravou asi najlepšia verzia príbehu, no hudobná časť nebola celkom zvládnutá. Pripomínala až rozprávku. No a podanie tých historických udalostí nemuselo byť divákovi, ktorý sa bežne o dejepis nezaujíma, celkom jasné. Určite to nie je dokument, to samozrejme, sú tu však aj vymyslené situácia, ako je stretnutie, ktoré sa nikdy neuskutočnilo. Inak zaujímavé, že keby Márii Stuartovej kedysi povedali, že ostane na dlhé stáročia dopredu najslávnejšou kráľovnou Škótska, určite by sa tomu veľmi potešila. Len asi už nie tomu, že to nie pre panovnícke úspechy, ale pre tragický osud...

Pro mě neznámý Jarrott si v podstatě natočil volné pokračování svého filmu Tisíc dnů s Annou, což je tu i několikrát zmíněno. Opět "jenom" historická konverzačka bez jediné akce, ale jako taková perfektní, držící se historie (až na setkání královen). Je to taková hra o trůny, kterou titulní hrdinka neumí hrát. Katolíci vs. protestanti, Anglie vs. Skotsko a spousta intrik, osobních zájmů a vysoké politiky. Od našeptávače Davida a skotských pánů, přes bratra Jamese, hodného Bothwella či Alžbětina milence Dudleyho až po hloupého, ale ambiciozního Darnley ti všichni intrikují jak o život. Samostatnou kapitolou je Alžběta, chytrá, v jádru dobrotivá, zranitelná i závistivá a také ovládající vysokou politiku, která přes veškeré intriky netouží po smrti soupeřky, děsí ji vzpoura lordů proti pomazané královně či to co ji udělal manžel. Marie bohužel tuhle hru neumí hrát, přemýšlí srdcem a kupí chybu za chybou, které vedou k jejímu konci. Pěkně natočeno, pěkná hudba, fantasticky zahráno nejen Redgravovou, ale především Jacksonovou a opravdu slizkým Daltonem. Silné 4*.

Jsou filmy, jejichž posláním je splňovat to, co se od nich očekává.. Jsou sympatické tím, že nemají jiné ambice než naplnit dobový pohled na dobře odvedený žánr. Marie Stuartovna je excelentním příkladem takového filmu. To, co se na začátku sedmdesátých let očekávalo od historického dramatu naplňuje dokonale: drží se v hrubých rysech historických reálií, ale ne příliš, aby to nesvazovalo scénáristu a nenudilo diváka, má výpravu vycházející z dobových předobrazů, ale tu a tam něco nakašíruje, aby to nebylo zas tak moc drsné a drahé, má. Má dobré, ale nenápadné svícení (žádné expresionistické stíny, ani konturovací protisvětla) a výbornou kameru, i když převážně ateliérovou, ale neupozorňuje na ni,  Děj je postaven na téměř divadelních dialozích - to je charakteristika, ne hana, neboť ty dialogy jsou vystavěny dobře a jejich úkolem je především vystavět charaktery postav, ozřejmit jejich motivace a umožnit jim v rámci děje vývoj. To splňují  a v podání Vanesy Redgrave a Glendy jackson nepůsobí vůbec teatrálně a pateticky, dokonce ani v poněkud rozvláčnější pasáži před popravou. Radikalizace a mírná "černobílost" poloh obou královen je poplatná přesně tomu, co v dané době bylo od tohoto typu dramatu vyžadováno. Rovněž jistá míra naivity, za jiných okolností nedůvěryhodná zkratka a schematičnost vedlejších postav slouží páteři dramatu - sledování vývoje titulní postavy, která může být právě proto o něco (ale ne o moc) hlubší. Moc dobrý film své doby- u mne je moc dobrý za tři hvězdy.