Kdo ví (2001)

Kdo ví, to nevím, ale vím, že 2 a pol hodiny nekonečných dialógov a striedaní partnerov ako naswingersmi akosi umelecké neprišlo. A to režisér pôvodne nahral z tejto točenice skoro 4 hodiny. Pritom je to nekonečný kus nudy popretkávaný bezdôvodnou, typicky francúzsky nevyholenou nahotou. Dej nemal kto posúvať a v podstate na konci sú ďalšie osudy nejasné, čím divák nakoniec zistí, že tu nešlo o príbeh, ale o štúdium postáv.

2 a ½ – neurazí, nenadchne. Rivette mě vždycky překvapí – některá díla tnou do živého, jiná jsou tak nějak... ...lehká. A přitom Pirandellovo Jakou mě chceš jsem si kdysi přečetl skoro se slzami v očích. Jenže tohle má příliš mnoho aspektů francouzské roztomilosti, která mi moc vadí na leckteré pozdní Vardové, a kterou totálně nedávám v pozdějších Resnaisových filmech. Asi to hodně souvisí i s herci – Jeanne Balibar je moc krásná, je dokonce takřka dvojnice mladé Bernadette Lafont, ostatní herečky v hlavních rolích jsou bez výjimky neskutečně půvabné, ale všem jim chybí charisma. Takže v příběhu nechybí takřka nic z Rivettů – prolínání reality a divadla, nejednoznačnost vztahů, nahá žena ve sprše, ale taky je tam milá kýchající popleta maminka pečící koláče. Zkusím dalšího.

Aneb skloubení literatury s filmem v dokonalosti.

Lehké a přesné dialogy hvízdají kolem uší jako ostře nabité čokoládové bonbónky. Va sssavoir!

Další Rivettovo vztahové drama. Propletenec, který není těžké pochopit, ale opět téměř nic neříkající. Žádná nuda to není, ale když jsem to dokoukal, nic to ve mně nezanechalo.