Kašpárkovy rolničky (1999)

Pohádka Kašpárkovy rolničky je, jak správně uvádí Jezinka, tak trochu směsice od všeho trochu. Máme tu Honzu, vodníka, čarodějnici, draka a loupežníka - tedy klasické pohádkové postavy v jednom. Honza je klasický lenoch, který ale má kuráž zachránit princeznu, ovšem bez pojízdné pece by to nešlo. Vodník by rád rusalku, ale pro její záchranu je ochoten se obětovat, ačkoli trvá, než se k tomu odhodlá. Což není až tak překvapivé, když si ji sám musel zachránit. Překvapivé je totiž hlavně to, že Honza se projevil jako zbabělec. Za to z loupežníka je v podstatě hodný chlap, kterého ovlivnila zlá čarodějnice, která bůhví proč prchá na drakovi pryč. Nezdálo se totiž, že by drak byl úplně poražen. Pokud překonáte tyhle nelogičnosti, pak před vámi stojí jedna z nejmilejších princezen Zdeňka Žádníková-Volencová, kterou já osobně mám hrozně rád. Nejlepší vodník Josef Dvořák a čarodějka s pyromanskými sklony Simona Stašová. Chvíli jsem si říkal, nakolik se asi strachovali filmaři, že malé pódium blafne. Petr Nárožný byl jako postava skoro zbytečný, ale zase té pohádce dodal o kapku víc humoru. A přestože pozadí bylo vytvořeno studiem uměle, a je jasně vidět, že se postavy nepohybují na skutečném povrchu, téměř každé se mi líbilo, stejně jako drak a kulisy obecně. Závěrem pak uslyšíme hezkou písničku. Milá pohádka s milým obsazením, ale nesmí se nad ní moc přemýšlet.

Příšerné klíčované pozadí bych možná odpustila v roce 1980, ale v roce 1999?!?!?! Herecké výkony příšerné (a přitom takové herecké šarže - Janžurová, Stašová, Postránecký, Dvořák, Nárožný!), příšerná kamera (to se kameraman bál jít k hercům blíž, aby něco nechyt?), díky klíčovanému pozadí herci rozmazaní a šediví... O dialozích nemluvím, protože něco tak přiblblého v pohádce nemá co dělat... Jenom princezna/rusalka půvabná (Zdeňka Žádníková-Volencová), ale protože pořád z dálky a rozmazaná, neurve ani tu hvězdičku... Chjo...

Tak tohle bylo tak špatně natočené, že to už snad ani horší být nemohlo. Studiové pohádky mi vadí jen některé, ale tady byly postavy zasazené do kulis, tzn. šedivé s modrými obrysy. Jak se tváří u toho herci se divák ani nedozví, protože kamera je od nich dobrých deset metrů. Dostala mě matka s pecí na kolečkách. Jednu hvězdičku dávám za herecké obsazení.

Já si nemohu pomoci, ale já se bavil. Já tyhlety blbinky celkem mohu. Kulisy z divadly mi nevadily, naopak bavily a drak? Nu, z toho šel opravdu děs. Já si myslím, že to bylo celé myšleno jako legrace jak pro děti tak i pro dospělé. Nesmíte to brát vážně a uvidíte,že se zasmějete.

Tak to byl tedy paskvil, hrozná pitomost, ale někteří herci, například Pepa Dvořák, Nárožný nebo Postránecký, dělali co mohli, takže za dvě hvězdy to stojí.