Joanna (2010)

Dobre spravene. Ludia su desne svine. Velmi aktualny film. Ten koniec som celkom nepochopil, resp. sa mi moc nepacil. 4*. A ci je potrebne tocit taketo filmy? Ano. A ci prinasaju nieco nove? No asi takto: pokial ludia zostavaju nadalej take svine jak dnes a zenu svet do vojny, tak je vhodne im dokola ukazovat, kam to zasa raz spejeme. Pozrite si Wolyn = Hatred (2016). Alebo Rose (2011). Polske a smutne.

Vskutku pozoruhodná vojnová dráma o tom, ako je niekedy ťažké ostať človekom a zachovať si ľudskú tvár, hlavne keď všetky okolnosti okolo sú proti nám. Námet a dejová linka je síce jednoduchšia, ale o to viac sa mi to páčilo v emotívnej rovine, ktorú ešte umocňovalo samotné židovské dievčatko, tak nevinné a tak často kladúce otázky, na ktoré sa len ťažko hľadá odpoveď. Len škoda, že to skončilo práve tam, kde to začínalo byť najzaujímavejšie po obsahovej aj pocitovej stránke, koniec je podľa mňa výrazne predčasný, z námetu sa dalo vyťažiť viac.75/100

Oproti dobrému dojmu, ktorý som mal po skončení tohto filmu je hodnotenie pomerne skromné. Dôvody sú tri. Myslím si, že mierne použitie nožničiek by filmu iba prospelo, že slzopudné scény mohli byť striedmejšie a tiež si neviem jednoznačne zodpovedať otázku, či takmer 70 rokov po vojne je potrebné nakrúcať takéto filmy a ak, či môžu priniesť nejaký nový, neopozeraný pohľad na túto dobu.

Emočně skvěle vystavenej příběh, který v sobě nemá žádný rychlé tempo, ale postupně přitahuje kohoutky a divákovi dopřává možnost si bezplatně zkontrolovat zda má srdce na správným místě. Herecký výkony hlavní představitelky i té malé holčičky jsou na vysoce nadprůměrné.Tady není co řešit, okupaci a atmosféru strachu jsem prožil s hlavní hrdinkou až do morku svých opotřebovaných kostí.

Velmi silný příběh mladé dívky ukrývajíc malou źydowsku dzeiwczynu v neutěšené době, (kdy nelze věřit nikomu, ani svému nejbližšímu okolí) který má smutný konec... Samozřejmě, že po skončení války pravda vyjde (většinou) najevo, bo důkazy v jejím bytě rozhodně budou, ale.... ta bezradnost hlavní protagonistky... Dokážu si představit, že mnozí, kteří za války taktéž ukrývali "říši nepřátelské osoby" měli podobné dilema, zda podstoupit toto těžké břímě za cenu vlastního života, nebo se (jako většina) zachovat nepřítomně, netečně. Nejhorší na tom všem je, že většina těch, kteří nasazovali svůj krk za záchranu něčího života se málokdy dočkali hlubokého uznání. V poválečné euforii mnozí nedocenili statečnost těchto lidí.. A tento film opět ukazuje (velmi věrohodně) , že jen opravdu "silný" člověk toto "břímě" dokázal unést (ač... v tomto případě to nakonec pod psychickou tíhou (a neštastnou shodou náhod) to nakonec dopadlo špatně.
Film sledován v původním znění bez titulků (nebylo jich třeba a "francouzské" pasáže nebyly pro změnu podstatné ;-))