Zlodějka knih (2013)

Nie sme tu aby sme hodnotili knižné predlohy ..ale nedá mi to. Kniha je totiž veľmi špecifická v tom, ako je písaná, kto je rozprávač a slová sú doslova "hlavnou postavou". Presne toto vo filme chýbalo - tudíž, stal sa z toho viac menej bezduchý príbeh, obyčajný, ďalší z mnohých, nudný, a tď. Ale, s výbornou hudbou ;)

V některých případech film vyznívá poněkud nasládle. Spousta kladných postav, spousta ochotných a laskavých lidí. A ti co se zdají hrubí a nelaskaví odhalují následně to, že jde jen o skořápku. V tomto kontextu poněkud neuvěřitelné, do jisté míry ovlivněno tím, že jde do jísté míry o pohled z pozice dítěte. Nicméně v dalších momentech film silný, nutící k zamyšlení. A nejsilnější záběry v závěru filmu, ulice Nebeská po náletu - silně působící barevnost.

Dost mi vadilo to, že knihy v Německu a tedy i Lízin nástěnný slovník byly v angličtině zatímco nápisy na obchodech byly německy nebo to, že někdy Němci občas mluvili německy, ale většinou anglicky, protože považuji za normální, že film USA je namluvený v angličtině, ale proč ne pořád? Ty nápisy a veškerý psaný text by měly být v němčině, ale už to nebudu rozebírat. Film je sice takový typický doják na city, ale jak jinak natočit film o životě holčičky ve válečném Německu. Takže 70 %.

Vynikaj[ci aj keď v svojej podstate veľmi prostý príbeh života uprostred nacistického Nemecka, očami malej Liesel vychovávanej v pestúnskej rodine. Prvotriedna produkcia dáva vyniknúť už aj tak dosť emotívnemu príbehu a skvelým hereckým výkonom. Záver je maličko melodramatický, ale voči hĺbke pravdy života je to len malý obláčik na jasnom nebi. Neodvážim sa porovnávať s Plechovým bubienkom, lebo si ho už dosť dobre nepamätám. 90%

Zdánlivě všechno na svém místě - úspěšná knižní předloha, pěkná výprava, k dispozici Geoffrey Rush s Emily Warson, a žijící klasik John Williams. Tak co by se mohlo pokazit? Tvůrci se zřejmě právě toho zalekli, a rozhodli se jet zcela na jistotu s tím, že riskantní originalitu nechají pohřbenou ve sklepě. Vysledek pak působí jak seskládaný ze všech možných filmů o WWII, nic moc nového nepřináší, a v důsledku toho je jaksi neosobní a odtažitý, navzdory dost vážnému ději, zabývajícím se citlivě smrtí a pomíjivostí. Snímku by pomohlo zkrácení, a hlavně taková ta "špinavější", reálná člověčinka, kterou tomu dříve s lehkostí dokázali dát i mnozí čeští autoři. Zlodějka knih nám evokuje nejen HřebejkovoMusíme si pomáhat, ale třeba také KachyňůvVlak dětství a naděje, který je neskonale živější, barvitější, a má mnohem širší záběr. A ještě drobnost, kterou samozřejmě může vyřešit dabing - nemám rád když Němci v Německu hovoří anglicky s německým přízvukem, a prokládájí to přitom tu a tam německými slovíčky - WTF? Bije to do uší tím víc, když se zápletka zabývá také slovy, čtením, pálením a kradením (pardon, půjčováním) knih.