Železná srdce (2014)

Herecky, psychologicky a "filozoficky" dokonale zvládnutý počin války... I když je zde dost akce, je to spíš takové extrémně temné (jak jinak... válka veselá asi není...) válečné drama, které táhne parta herců vykreslující jednotlivé osobnosti úplně úžasně. Otazník nad 2. sv. válkou bude stále otazníkem... film podává tyhle podivné události chaotickým způsobem a na nic si nehraje, nic neřeší, jen poukazuje na to, jak iracionální temnota a zlo bylo kdysi probuzeno... Pitt je zde opět skvělej a vývoj mladíka skreze pár válečných dnů skvěle podán, ale to už tady bylo hodněkrát... Závěrečná akce mě bohužel zklamala, protože byla dost nepřehledná a tím pádem bylo potlačeno vše i emoce, které se tam odehrávaly... to mě fakt mrzelo, ale jinak supr film./75%/

David Ayer se jednoho dne evidentně podíval na všechny ty naleštěné válečné filmy, kde hrdinové umírají s patosem, vlaje americká vlajka a každý druhý voják stihne před smrtí pronést životní moudro, a řekl si: „A co kdybychom místo toho natočili film o pěti špinavých, zpocených, unavených kokotech zavřených v plechové rakvi na pásech, kteří už mají války plné zuby a chtějí hlavně přežít další den?“
A vznikla Železná srdce.
Film, který je současně výborný, intenzivní a občas tak strašně zamilovaný do vlastní drsňáckosti, až člověk skoro slyší, jak si před zrcadlem obdivuje vlastní strniště.
Brad Pitt zde hraje Dona "Wardaddyho", což je mimochodem jméno tak absurdně macho, že vedle něj působí Chuck Norris jako účetní z okresního úřadu. Je to chlap, který vypadá, jako kdyby posledních deset let spal výhradně v motorovém oleji, snídal cigarety a místo emocí konzumoval střelný prach.
A Pitt si to očividně užívá.
Každý jeho pohled říká:
„Jsem unavený.“
„Jsem nasraný.“
„A pokud budeš otravovat, zastřelím tě.“
V různém pořadí.
Jenže největší síla filmu neleží v Pittovi.
Leží v tanku.
Protože Železná srdce jsou v podstatě dvouhodinová reklama na skutečnost, že válka v tanku musela být jeden z největších průserů, které kdy lidstvo vymyslelo.
Zapomenutí v kovové krabici.
Smrad.
Krev.
Bláto.
Nafta.
Pocit, že vás každou chvíli může proměnit v hořící guláš první granát, který přiletí správným směrem.
Ayer tohle všechno prodává tak přesvědčivě, že po filmu získá člověk chuť chodit všude pěšky.
Největší slabinou je paradoxně Shia LaBeouf.
Ne protože by hrál špatně.
Naopak.
Hraje až moc.
V jednu chvíli už člověk přestává sledovat postavu a začne si představovat samotného Shiu, jak někde mimo záběr skutečně pojídá hlínu, bije se řetězem a modlí se k tankovému motoru, aby dosáhl maximální autenticity.
Jeho metoda hraní už dávno překročila hranici mezi hereckým nasazením a psychiatrickou diagnózou.
A pak je tu slavná bytová scéna.
Ta zasraná bytová scéna.
Film se na chvíli zastaví.
Přestane střílet.
Přestane řvát.
Přestane zabíjet.
A najednou sledujeme několik vojáků snažících se na pár minut předstírat, že ještě existuje normální svět.
Někteří ji milují.
Jiní nenávidí.
Já se přikláním k tomu, že je zbytečně dlouhá.
Funguje.
Ale zároveň působí trochu jako moment, kdy Ayer dostal strach, že divák zapomene, že válka je vlastně špatná.
Jenže pak přijde finále.
A tady se film definitivně utrhne ze řetězu.
Pět lidí.
Jeden tank.
Asi třicet tisíc Němců.
Dobře, možná ne třicet tisíc.
Ale pocitově minimálně tolik.
Závěrečná bitva je přesně ten moment, kdy realistické válečné drama začne koketovat s komiksovou legendou.
A člověk se musí rozhodnout, jestli mu to vadí.
Mně trochu jo.
Protože zatímco první dvě třetiny filmu působí špinavě, syrově a uvěřitelně, závěr už místy připomíná poslední level videohry, kde vývojáři zapomněli vypnout nekonečný spawn nepřátel.
Na druhou stranu...
Je to zatraceně působivě natočené.
Tankové souboje mají koule.
Atmosféra funguje.
Zvuková stránka drtí.
Ayer navíc dokáže válku ukázat jako nekonečnou továrnu na fyzické i psychické mrzáky bez zbytečného vlasteneckého patosu.
A právě proto Železná srdce fungují mnohem lépe než většina moderních válečných filmů.
Nejsou geniální.
Nejsou dokonalá.
Místy jsou trochu samolibá.
Místy přepálená.
Ale když se rozjede tank, začnou létat granáty a Brad Pitt se podívá tím svým výrazem člověka, který už viděl úplně všechno, je zatraceně těžké se nebavit.
Silné čtyři hvězdy.
Čtyři prostřelené pásy z pěti.
A jeden kanystr nafty navíc za to, že po skončení filmu člověk získá mnohem větší respekt k tomu, jaká příšerná práce musela být sedět uvnitř tanku a čekat, odkud přiletí smrt.

Sledujeme závěr války na evropských bojištích z pohledu osádky tanku M4 Sherman. Vše se odehrává v ocelové schránce plné hluku, kouře, oleje a neustálého napětí. Posádka tanku Fury působí přesvědčivě, její členové fungují jako sehraný celek, kde každý zná své místo. Nabíječ, střelec, řidič i velitel jsou závislí jeden na druhém, nicméně film velmi dobře ukazuje, jak rychle se může z dobře zvládnuté akce stát katastrofa. Stačí jediný zásah do správného místa. Velkou předností je zobrazení tankových soubojů. Tvůrci si dali záležet na taktice, komunikaci osádek i rozdílech mezi americkými Shermany a německými tanky. Souboj s Tigerem patří k nejpůsobivějším tankovým scénám, jaké jsem kdy ve filmu viděl. Film samozřejmě využívá dramatickou licenci, ale duch období je zachycen velmi věrně, s všudypřítomným blátem, únavou, strachem i soudržností posádek působí autenticky. Jde o silné a respektující zobrazení jedné z nejtěžších služeb druhé světové války.

Je to až surový, naturalistický a z veľkej časti protivojnový film. Netlačí veľmi na pílu čo sa týka pátosu a zbytočného hrdinstva (ako sa to pri niektorých prípadoch podobných filmov stáva). Dovolím si tento snímok prirovnať k novodobému "Tuctu špinavcov", až na to že sa 95% deja deje v tanku a nie na cvičisku (ako tomu je v spomínanej klasike). Brad Pitt je priam brilantný, Shia LaBeouf je excelentný a Michael Peña hrá tiež dobre. Trochu mi vadil ten typický vyhúkaný kukuč Logana Lermana, ktorého sa v žiadnom filme tento herec nevie zbaviť (ja viem, že tu hral v podstate "nevinného a naivného vojaka" ale predsa len celý čas vyzerať ako slepé kura obzerajúce sa okolo seba kde by našlo dážďovky bolo v istých momentoch až na facku). Inak niektoré scény majú veľkú hĺbku - zastrelenie zajatca po tvrdom boji, jedenie pri stole s dámami, modlitba pred záverečnou bitkou - všetko super. Najviac ale logikou zamáva práve záver a boj tanku proti rote SS-ákov - ako tu už niektorí užívatelia spomenuli, nelogickosť stratégie a počínania postáv je až do očí bijúca. Ale efektné to je, to sa musí nechať. Najväčšie negatívum ale je v hudbe - ja viem, John Williams a jeho Hymn to the Fallen to nie je, ale takú fádnu hudbu si mohol režisér odpustiť dať do takého skvelo vystavaného príbehu. Nebyť týchto vecí je to takmer dokonalý protivojnový film s nádychom akčňakov z 90 a nultých rokov. Ale s tými aspektmi to je "len" na zhruba 80% z celkového hodnotenia.

Kritika si může svoje kecy o logice narvat do prdele. Boj Tigeru I a M4A3E8 Sherman není logický, ale je autentický. Mělo by se to ode mě objevit v zajímavostech... Nyní k filmu: Herci jsou precizní. Brad Pitt už v Hanebných panchartech předvedl, že mu uniforma a Druhá světová sednou - i když tady na podstatě vážnější notu. Shia LaBeouf je sice kretén, ovšem tady ho patrně nebudete mít chuť vykastrovat. Hereckému obsazení všeobecně nelze dle mého názoru vyčíst nic. Co se kamery týká - kameraman je borec. Tolik parádních detailů. Ten člověk musí svoji práci opravdu milovat. Stran zápletky nechci nic prozrazovat, každopádně jsem moc rád, že se mi nedostalo debilního Amerického patosu. Závěr je mrazivý a nechal mě s otevřenou pusou. Co tomu vyčíst? Za mě nic... Dabing se sice povedl, ovšem příště chci původní znění. 5* ... ... PS: POMO, sice to číst nebudeš, ale napsal jsi podobně debilní recenzi jako Verbal. Nejedná se o tu samou osobu? No brain, no pain?