Jestřáb kontra Hrdlička (1953)

Dobrá sociálna dráma s jemnou fazónou Popolušky. Dobrotivý pán Hrdlička má totiž márnivú manželku a dcéru Irenu, ktoré ho svojimi výdavkami na plesy privedú na psí tridsiatok. Naviac sa Hrdlička ocitne nie len v pazúroch úžerníka Jestřába ale aj skupinky podvodníkov. Ich opakom je jeho druhá dcéra Júlia, ktorá je poctivá a pracovitá. Príbeh má klasický priebeh ale produkcia naozaj výborne pracuje s atmosférou aj keď silne dobovým štýlom. Herci hrajú vynikajúco hoci aj tu cítiť vplyv doby. Skvelý je hlavne herecký výkon Jaroslava Marvana, ktorého zriedka vidieť stvárňovať záporné postavy. Záver však opanuje robotnícky pátos, v ktorom dvojica hrdinov proklamuje marxistickú víziu chudobných s odhodlaním Anny Proletárky.

Pribeh je prosty a trosku naivni a budovatelske pouceni na zaver je zbytecne. Ale jinak se mi film celkem libil. Marvan jako prohnany lichvar byl bezva, Vlasta byla prekrasna, jeji sestru hrala malo vidana Tatana Vavrincova a sluzku puvabna Gabriela B-B. Za kladase zahradnik (ne vsak princ Miroslav) Josef Bek. Film vypada, jako by byl natoceny o deset let driv, coz je dalsi zvlastnost.

Hrdličkou mohl být kdokoli. V době, kdy práce nebylo zase tolik a v jeho věku to znamenalo, že hlavní hrdina nenašel dostatečně placené místo. Jeho zoufalství se navíc chytali podvodníci a on se tak uchýlil k lichváři, aby své ženě a dceři zajistil stále stejný blahobyt. Jako bychom zpočátku sledovali pohádku o Popelce. Jen jeho druhá dcera byla ta hodná, skromná. Udivuje mě, kolik tehdy napsaných a natočených principů co se půjčování a vymáhání týče je dodnes platných. Změnila se doba, styl, prostředky, ale způsoby nikoli. Tento film je opravdovým dramatem a je zcela nadčasový. Jaroslav Marvan také moc záporných rolí nesehrál. Jen závěr to trochu kazí, kdy mladí komunisté mají tucha, že přijdou lepší zítřky. Ovšem na to si ještě dlouho počkali a nejspíš se ani nedožili.

Stejnojmenná novela Svatopluka Čecha není pouhý sociální dokument doby, jak by se na první pohled mohlo zdát, ale kruté, téměř existenciální drama. Osobní i společenský pád kdysi váženého panského správce je prostřednictvím filmové kamery o to naléhavější, jsou-li důsledky tohoto nevyhnutelného okamžiku odhaleny v nepřizpůsobivosti, marnivosti a nepochopení těch, kteří hleděli příliš vysoko, aby nakonec padli až na úplné dno lidské společnosti. I kdyby byly z filmu vystříhány všechny vedlejší scény, dialogy mezi Františkem Smolíkem a Jaroslavem Marvanem dávají tušit, že střet mezi snovým a trpkým světem zkroušeného Hrdličky, neschopného přežít v reálném prostředí bez cizích peněz, a věcným, chladnokrevným světem Jestřába, hluchého k jakékoliv lidskosti, je jedním z těch hereckých koncertů, který i po letech vzbuzuje mimořádnou pozornost a obdiv.

Pro mě dost nevěrohodně napsané postavy: pan Hrdlička je tak neuvěřitelně naivní až hloupý, že lze těžko uvěřit, že by takový člověk měl kdy něco společného s financemi. Opakovaně se nechává tahat za nos stejnými lidmi. Manželka a jedna dcera jsou bezcitné bestie, zatímco druhá dcera je z nějakého neznámého důvodu učiněný anděl. Bezcitný Jestřáb má u sebe malého syna, který se však jeví jako naprosto v pořádku, nijak nedotčen otcovou povahou.
Prostě taková jedna velká podivnost.