Jan Roháč z Dubé (1947)

Vypadá to jako pokračování Vávrovy trilogie, ale ta byla natočena až v další dekádě. Kostýmy, výprava i někteří herci jsou stejní a cítím z toho i stejný vibe. Doba to byla, jak by se dnes řeklo, velmi turbulentní a nebylo vůbec jednoduché si vybrat stranu, jestli jet (zbabělou) jistotu nebo riskovat což mohlo dopadnout jakkoliv. Vlastně by mě velmi zajímalo jak by to dopadlo s těmi Poláky kdyby to stihli s kolik by jich bylo. Za mě naprosto v pohodě historický snímek a vůbec nevadí, že je starší než naše černé uhlí.
Hodnocení: 82/100.

První barevný film Českoslovnské kinematografie, mladí a neznámí herci kteří se stanou bardi v 70 letech např mladinký Josef Bláha ( toho tehdy poznali, podle Miloše Kopeckého, všichni) nebo začínající Miloš Kopecký( toho dle vlastních slov nepoznal nikdo, rozuměj z filmového československého světa). Film je poplatný době, ano tehdá se “Nás”( rozuměj Čechů) báli všichni, zejména předci nacistů, totiž německy mluvících obyvatel Evropy, Škoda že v té době nežil Adolf Hitler ten by čučal… tak toliko velké zadostiučinění po válce. Film je poplatný době a proto ho musíme takto brát, co j však inspirativní tak je výprava, dokonalé kulisy, a duch 15.století.

Krásná ukázka toho, o kolik světelných let byl Vávra před téměř všemi ostatními poválečnými režiséry. Trapné deklamování patosem prolezlých monologů celkem zapadá do bizarnosti celého snímku. Při boji se kymácí papírové kulisy a občas zazní „au," což dodává celé taškařici důsledný punc parodie. Chápu, že poválečný film měl především za úkol povzbudit národní sebevědomí, proto se Borský uchýlil k tak okatému výsměchu Zikmundovi, který je zde karikován až na dřeň. Otázkou je, zda to byl Borského cíl. Herecké výkony jsou otřesné, mizerné, děsivé, zkrátka velice, ale velice špatné. Etalonem přehrávání byl vždy Jaroslav Vojta, zde jeho výkon krásně zapadne mezi ostatní trapné velkohubě hřímající postavy. Chtěla bych se vyhnout kritice Otomara Korbeláře, ale nelze pominout jeho zřejmě nejhorší herecký výkon. Tfuj!

Neskutečná exkurze do prehistorie, u které bych se mohl pousmívat nad tím patosem, nad tím divadelním herectvím a dalším technicky zastaralými věcmi, ale s vědomím, že to bylo točené dva roky po válce, tak je to pochopitelné a vlastně ty davové scény, kostýmy to by mohli současní tvůrci závidět. 80 let starý film, který má pro mne význam jen jakési kuriozity, svědka tehdejší filmové doby. Jinak to byl pro mne spíš slabý filmový zážitek.

Československý historický film natočený podle divadelní hry A. Jiráska vyprávějící o událostech, které následovaly po bitvě u Lipan, kdy byli Husité definitivně poraženi křižáckými vojsky, a na český trůn se chystá usednout nenáviděný Zikmund Lucemburský. V hlavní roli pokračovatele husitské myšlenky Jana Roháče z Dubé se představil O. Korbelář, který se se svými věrnými uchýlil na hrad Sion a tam hodlal bojovat za svou pravdu. Obléhání a dobývání hradu Sion královskými vojsky patřilo k nejzajímavější podívané v tomto historickém snímku V. Borského. Tento snímek je význačný tím, že se jedná o první barevný film v historii československé kinematografie. Jako pozoruhodné shledávám, že nejprve dostal přednost k natočení film o málo známém husitském hejtmanovi Janu Roháčovi z období pohusitského a teprve o sedm let později spatřila světlo světa slavná Vávrova husitská trilogie, která sice snese přísnější měřítka, ale celkově se mi zdají Vávrovo dílo a Borského film srovnatelné. V roli starého císaře Zikmunda, který Jana Roháče přežil pouze o pár měsíců, se objevil O. Čermák a prezentoval se cholerickým, nesnášenlivým vystupováním s vytřeštěnýma očima. Příslušníka církve představoval Jan Rokycana v podání L. Boháče, který se nejprve nechal přesvědčit Zikmundovou nabídkou ke smíru, aby se poté vrátil do Roháčovi odbojné skupiny a bojoval proti králi. V dalších rolích Roháčových věrných se ukázal R. Deyl ml. a J. Vojta, jenž s okovy na rukou v okamžiku odsouzení Roháče na smrt srdceryvně zvolal v královských komnatách Smrt Zikmundovi. V malé roli polského šlechtice nabízejícího vojenskou pomoc svého krále, který se s náporem křižáků dokázal vypořádat v bitvě u Grünwaldu, se objevil F. le Breux. V menší roli královského dvořana se ukázal i T. Pištěk a v malé bezejmenné roli jsem zahlédl J. Bláhu. Borského film se mi líbil, zpracování i výprava byly na očekávané úrovni a nevidím důvod, proč neudělit alespoň průměrné hodnocení.