Jestli jednou odejdu (1985)

Malá komorná televízna inscenácia. Predstavuje situáciu v jednej rodine, kde matka sa cíti prehliadaná a zneužívaná. Stav, v ktorom sa ocitajú mnohé mamy a ľahko sa v nej spoznajú. Vtipné dialógy, situácie založené na groteskných kombináciách (otec žehliaci košeľu, štyria muži na chate...) a dobré obsadenie vám zlepšia večerné posedenie pri čipsoch. Ľahké, neúnavné, trochu poučné. Veď ktorá z nás sa nevyhrážala odchodom? Ktorá z nás nezažila slastnú chvíľu, keď deti odišli z domu? Lenže - chvíľu. Bol dôvod aj na smiech (Marek – Vladimír Brabec vysvetľuje, ako správne navážiť množstvo pracieho prášku). Zaváňa to však socialistickou tvorbou.

Inscenácia na úrovni, ktorá má nápad, vtip aj herecké výkony. Manželský život potrebuje osvieženie a tu sa ho dostalo vrchovato. Chvíľu je to manželská dráma, chvíľu bláznivá komédia a tých pár trápnych momentov som rád prehliadol. Naviac som sa dozvedel, že prací prášok treba vážiť na lekárenských váhach. ––––Když nás maminka jednou nechá, tak tady umřeme hlady a shnijeme ve špíně. –––– Vladku! Ty je máš pojmenovaný jak Sněhurka sedum trpaslíkù. –––– Když se naštve hodnej člověk, tak je to nejhorší.

Príjemná rodinná komédia, ktorá miestami prechádza až do situačnej frašky. Helenine problémy s rešpektom a deľbou práce v domácnosti, vyústia do odchodu z domu a opustenia manžela a detí. To je príčinou kaskády ďalších komických situácií, založených hlavne na ďalších vzťahových komplikáciách. Scenár je napísaný celkom dobre, ale drží sa takej tej socialistickej morálky. Samotnému humoru to síce neškodí, ale záver príbehu sa vyhýba akejkoľvek konfrontácii čo ústi do konformného šťastného konca. Produkcia je priemerná, bez podielu na dramatizácii, ktorá hudbu používa len ako kulisu, takže to musia všetko zvládnuť herci vlastnými silami. Celkom sa im to aj darí, hoci trochu väčší spád by určite filmu pomohol. 65%

Film má být komedií, ale to jsem jaksi nepostřehl. Možná spíš až v závěru, kdy se P. Zedníček ukryje v sauně a do toho přichází Císler a posléze manžel. Celá inscenace na mě ale působí trochu nevěrohodně. Poté co manželka odejde se rodina ani nijak zvlášť nesnaží dostat ji zpět. Naopak postava R. Brzobohatého příliš okatě balí kolegyni své manželky a dokonce přijede až na chatu. Helena si za nastalou situaci může vlastně tak trochu sama. Kdyby se s manželem dohodli na tom, že jejich potomci jsou už velcí klacci a měli by mít nějaké domácí povinnosti, bylo by vše vyřešeno šmahem. Nemluvě o manželi, který také nevyvíjí aktivitu. Zajímavé je, že těch filmů s podobnou tématikou bylo víc. Žena, ač zaměstnaná se stará především o domácnost. Muž, taktéž pracující nemusí prakticky dělat nic stejně jako děti. Hlavně, že se ale všichni cítí jako intelektuální rodina. Role v socialismu byly jasně dané, ale sem tam se našla nějaké filmová hrdina, která se tomuto osudu chtěla vzepřít. Zřejmě to bylo dost žhavé téma doby.

Ani sa mi nechce veriť, že keď som túto inscenáciu videla asi tak ako 11 ročná v televízii, naozaj som sa strašne bavila. Pamätala som si scénu so saunou a nápadníkmi, ktorá asi ako jediná ma zaujala aj teraz, ale inak som nudou prezývala skoro celý čas a čakala kedy konečne so seba herci vyžmýkajú to čo vlastne chceli povedať. Pravdaže všetko sú to páni herci, ale fakt vám svojská mladá Bydžovská s tým smiechom nezačala píliť nervy? Rada som sa vrátila do tej atmosféry spomienok, ale škoda že už to nefunguje.