Jenůfa (1976)

Atmosféru nie príliš veselého sobáša kompletne dorazí hrozný nález pod ľadom, následok radikálneho riešenia mimomanželského počatia. Svadobné veselie sa zvrhne do dramatického vyťahovania starých hriechov, oživovania tráum a protichodného subjektívneho prehrávania minulých udalostí. Televízna inscenácia národnej klasiky, divadelne poňatá, folklórnymi prvkami doplnená a famózne zahratá, aj keď na môj vkus možno miestami až príliš teatrálna. Za tri a pol hrnčeka s nastrúhanou sírou zo zápaliek.

Nemám příliš v oblibě prolínání časových os ve filmu, tím méně pak v klasické divadelní hře, byť upravené do podoby televizní inscenace. Někdy to může být účelné, ale většinou je to jen samoúčelné, stejně jako zde. U mě to tak shodilo tuto inscenaci o stupínek až dva níž, naopak nahoru ji táhly vesměs vynikající herecké výkony.

Obecně mám raději Janáčkovu operu než divadelní hru, ale tohle je jedna z výjimek. Kostelnička je náročná role pro vyzrálé ženy, jenže to není všechno. Musí v sobě mít zakódováno nějaké neštěstí, drama, bolest, nejde to jen hrát, musí se tomu věřit. Těžko se to popisuje, ale já si dodnes pamatuji, jak na mne Medřická působila, mám z toho mrazení v zádech. Výkon Valešové byl strhující a je škoda, že se jí nedostalo v českém filmu více příležitostí. Obecně nízké hodnocení připisuji tomu, že knihu už nikdo nečte, takže hra připadá běžnému divákovi zastaralá. A Její pastorkyňa není právě masově oblíbená opera. Což je škoda, protože slyšet Urbanovou jako Kostelničku a Štefana Margitu jako Laca je zážitek, který tímto doporučuji.

Tak celkem povedená inscenace. Hodnocení: 60 %

Nesnáším retrospektivy. Zde sice nejsou přímo, ale děj se vrací v jednom kuse, takže nemohu jít s hodnocením výše. Navíc se mi zdá hodněnepravděpodobné, že by sedláci takto řešili nález víte čeho. určitě si začali sami přehrávat co a jak. Takže za mnetřiceta více nedám.