Je t'aime moi non plus (1976)

Rozkošná trojbarevná hříčka o holce co vypadá jako kluk a klucích jako holka. Birkinová nabízí hrdě svoje tělo přirozeně, bez uzardění s animální sexuální chamtivostí. Naopak Gainsbourg tu prodává svojí můzu zdánlivě lehkovážně avšak geniální Birkin předkládá svojí erupci estrogenu věrohodně. Ona se prostě svlékat chce, či spíše oblékat do své nahoty a naprosto fenomenální Kurantův kamerový úhel přechází často do barevného opt artu podbarveném dodnes erotizujícím šlágrem Je Taime.

Pořád jsem si říkal, co to je za podivnou trendy yuppie pohádku a pak jsem tu kouknul na komentáře a bylo to nabíledni: je to prostě popík, který chtěl šokovat. Takové to hledání „čím bych zarezonoval“, jak kdesi bezelstně zahlásila dokumentaristka Rychlíková. Jenže jestli je tohle v dokumentaristice snad – snad (!) opodstatněné, v uměleckém filmu to vede jen k plichtě. Takže: staví to na výtečném castingu, je to pohledně natočené – takový komiks, je to chtěně kontroverzní, občas je to nechtěně vtipné (když pucík Depardieu v úplně zbytečné scénce nešikovně naskočí na koníka bez ocasu; když klukům na konci chcípne Tatrovka), ve skutečnosti to při vší snaze o propagaci genderové a sexuální rovnosti staví na legrační toxické maskulinitě špatného herce-buzika Dalessandra. A takřka nic víc za tím vším bohužel není. Snad jen ještě takové to generační povzdechnutí: „...svět je peklo, my darling...“ Nojo, když Dalessandro neumí mazat, co už... Fajn byl odkaz na Viana, kterému je to věnováno. Fajn je muzika, to se pozná ruská židovská jiskra. Jen to jede furt dokola jak na pouti.

Psal se rok 1969, a francouzský hudební skladatel a zpěvák Serge Gainsbourg spolu s herečkou (a svou partnerkou) Jane Birkin nazpívali světově proslulý duetJe t'aime moi non plus, a zřejmě aby toho nebylo málo (a)nebo aby vzpomněli na svůj nejúspěšnější projekt, o sedm let později, v roce 1976 natáčí tentýž Gainsbourg jako svůj režijní debut, s touž Birkin v hlavní roli, dnes takřka zapomenutý, stejnojmenný film (a ano, jak jinak, elektrizující melodie výše zmíněné skladby ve filmu několikrát zazní). A je to za mě celkem škoda (a i proto na film upozorňuju svým komentářem), že film zapadl, že ho takříkajíczával prach, Gainsbourg totiž divákovi naservíroval vpravdě vymykající se film, bizarní a krutou romanci, jež svou nekonvenčností a dekadencí může i dnes, po zhruba padesáti letech konkurovat i filmům, které světlo světa spatřily v mnohem permisivnějších časech (nemůžu si při této příležitosti odpustit tuto nevyžádanou radu: kašlete naPoslední tango v Paříži- teprveJe t'aime moi non plusvám zodpovívšechno, co kdy chtěli vědět o análním sexu, ale báli jste se zeptat). Láska je slepá, poznamená zhruba v polovině filmu polský emigrant a námezdní popelář Krassky (Joe Dallesandro), a jakožto homosexuál se kontraintuitivně zamiluje do dívky prodávající na místní benzínce - dívky působící chlapecky, které její okolí neřekne jinak než Johnny (Jane Birkin). Pročítám sitagy, nemohu si nevšimnout štítkubisexualita, IMHO nesmyslspoilerKrassky Johnnynu ženskou stránku odmítá, nevzrušuje ho, proto ji drahnou dobu snímku "vyučuje", kterak se milují muži; tady musím poznamenat (a definitivně se odkopat jako daleko větší magor a úchyl než Serge Gainsbourg), že mě "zklamalo", že film nekončí tak, že Krassky Johnny zavraždí, protože se nedokáže smířit s tím, že se miluje s ženou, protože neunese Reálno (tj. to, co se brání symbolizaci a ideologickému ospravedlnění) své lásky - měl jsem dojem, že k tomu film nutně směřuje (ale možná jsem ho měl pouze proto, že já osobně bych takto tento příběh zakončil); linka s žárlivým milencem (Hugues Quester) se mi zdála nadbytečnou, o postavě, kterou ztvárnil Gérard Depardieu (vlastně jsem vůbec nepochopil proč tam vůbec byl, koho a co měl představovat?) ani nemluvěspoiler, to však není má jediná výtka, nesedělo mi afektované herectví pánů, Birkin oba herce přehrává o několik lig (nedivím se, že pouze ona zaznamenala mezinárodně uznávanou kariéru). 75 % P. S. PoŠpatném synuClauda Sauteta jeJe t'aime moi non plusv krátké době druhým filmem, u kterého se mi zpožďovaly cz titulky (které nadto nebyly na bůhvíjaké úrovni), docela mě mrzí, že seNetflixo tyhle raritní francouzské kousky lépe nestará...

Snímek se mi moc líbil a má co nabídnout i po tolika letech, právě tím, jak je zvlášní, výborným herectvím typově velice zajímavé Jane Birkin i sympaticky mužného Joe Dallesandra. Jedním dechem jsem si přečetl úžasnou a podrobnou recenzi petvada a podíval jsem se na film ještě jednou ... děkuju za tento krásně zvláštní film ... 81088

Uzivatel verbal ma asi fuckt pravdu ked napisal ze tatoo databaza holduje zbuznelej homoromantike a hodne vyteplela. Ako takto, mne je jedno ked buzny pichaji buzny /hlavne nie mna a ... sak to nie su moje telesne otvory/ a mne je jedno ked sa buzny mlatia medzi sebou, pripadne ked niekto mlati buzny. Holt su aj taki co vyrazili na kruciatu za odbuznenie niekoho - ja nikoho neodsudzujem ked ma niekto potrebu vyrazit na kruciatu za odbuznenie ..... len ja proste nevyrazim, pac som lenivy a mne sa nechce. No a par slov k filmu : Zas dalsia buzniada tuna na databaze, taku Klec Blaznu som este prekusol, lebo herci si nesiahali na prirodzenie ani sa nepichali vzajomne do prdeli /to robili tie dve bukvice v Call me By Your name/. Takze s prdeli homofobne stiahnutou a xenofobne kopirujucou zasadne len steny som tomu dal 3 hviezdy. Tuna uz budem nemilosrdny, Dallessandro sa vzdy pohyboval po tej jeblej /jo, aj s vulgarizmom/ hranici medzi hetero a homosexualitou. A ma dost androgynny ymidz. U prdele mi bol aj ten ich mylostny lichobeznik, ci aky geometricky utvar to vlastne bol 5 %