Krysař (2023)

„Krysy maj za ušima. Kdo je chce chytat, musí je znát.“Wesa Andersona buď prijmete alebo sa po čase jeho štýlom filmovania presýtite. Kontrasty: komiks (leporelo?) či poviedka - vraj si Wes špeciálne vyberá aj font, ktorý vo filmoch použije a práve tu som si to všimla, dráma – komédia, výrazné farby – pastelové tóny, ostré hudobné tóny a dialógy ako guľometná paľba, že ledva stačíte zachytávať dej. Páčila sa mi každá veta, toľko skrytých významov! Všetci traja herci si kraťas užívali a zahrali ho s kamennou tvárou. Tieto poviedky 2023 ma začali veľmi baviť. Pocit? Netreba seba samého brať až tak vážne.

PosledníAndersonovaadaptaceDahlovypovídky. A dost se povedla. Tradičně má opravdu bravurní vizuální  provedení. A tentokrát nám svérázné vyprávění líčí i zajímavý příběh. VedlePodivuhodného příběhu Henryho Sugaraje zde nejvíce patrná víceznačnost povídek Roalda Dahla. Tento krátkometrážní počin si zcela s grácií vystačí se 17 minutami. Servíruje nám úderný a vtipný děj, v němž vše vygraduje a zaklapne až během posledních 10 sekund.Ralph Fiennessi s postavou krysaře poradil nadmíru dobře, což celkovou atmosféru snímku posunulo ještě o úroveň výš. |80%|

Nečítal som predlohu ale viem si predstaviť, že by sa to čítalo dobre. Na adaptáciu sa dobre nepozerá. Anderson už nudí. Celé je to ako divadlo natočené na film. Ani pri 17 minútovej stopáži nedokázal udržať moju pozornosť. Asi najviac mi vadí ten “rozprávač” opisujúci dej popri tom ako pozerá do kamery. Strč si to niekam.

Z těch 4 kraťasů, kteréWAnatočil pro Netflix mě tento bavil nejvíc, protože postava Krysaře je zajímavá aFiennesemdobře zahraná. Jinak je to ale stejná manýristická píčovina bez pointy jako zbylé tři. Dahlovy povídky jsem nečetl, ale věřím, že ty tu pointu nebo význam skýtají. Anderson to však není schopen vystihnout, neboť je příliš zaujat tím svým manýristickým stylem, který v těchto čtyřech kraťasech dosáhl už neúnosnosti (a to jsem si myslel, že po Asteroid City hlouběji neklesne, jenže se překonal). To je dáno tím, že postavy neustále říkají do kamery to, co právě dělají nebo to, co hodlají udělat. Je to otravné a zcela zbytečné, protože divák to buď vidí anebo to vzápětí uvidí. Netřeba to divákovi filmu vyprávět tak, jako by to musel činit vypravěč knihy.

Mám obecně problém se všemi těmi třemi povídkami z toho hlediska, že všechny mají takové vyznění-nevyznění, a je tam spousta věcí, které si má asi divák (a asi i čtenář) domýšlet. Krysař se při krátké stopáži nebojí přeskakovat mezi žánry a podobně jako zbylé povídky upozorňovat na důležitá témata. Fiennes převtělený do naprostého hnusáka herecky válí, ale podobně jako u zbylých krátkých povídek, ani tady to nedokáže úplně vtáhnout.