Grázlové (1996)

Strašně „feel good“ film. Prvky, které siWes Andersonza ty roky vyšperkoval do absolutní dokonalosti a které působí v jeho nových filmech až jakožto kýč a jsou již někdy zkrátka „too much“ jako je vizuál, kamera, střih jsou zde podávány tak lehkým způsobem a v tak malém měřítku, že je člověk až překvapen. Úžasný zážitek vidět začátky takového umělce. Nenápadný humor (scéna kdy Anthony balil Inez legit jsem se chichotal pod peřinou jak malá školačka), skvělé herecké vystoupení bratru Wilsonů. Z filmu je cítit, že parta spolužáků se prostě rozhodla natočit si film. Nejvíc „pure“ forma Wese a pro mě asi i nejlépe přijatelná.80 %

Uvědomím-li si, že jde o jeden z těch (asi) typických nezávislých amerických debutů 90. let zaměřených často na partičky různých společensky negativních postav, což je kategorie, kam patří i takovíGauneři(Tarantino) neboPodvodníci z New Yersey(Kevin Smith), dopadl u mě debut Wese Andersona vlastně nadmíru dobře. Dokonce mě narozdíl od jmenovaných souputníků ani neurazil. On je také Wes Anderson dost možná jediným režisérem současných amerických komedií, který mě dokáže bavit, takže mě i těší, že ani tímto snímkem si u mě nijak výrazněji nepohoršil, byť očekávání jsem měl rozhodně větší...Grázlovése od dalších Andersonových filmů stylově dost liší, ale už tady lze vnímat více prvků typických pro pozdější režisérovu tvorbu, ať už jde o hudební dramaturgii nebo osobitý humor s absurdním nádechem. Přestože mě nebavil film po celou dobu stejným dílem a první polovina mi připadala místy trochu vleklá a méně záživná, skoro stále se našlo něco, co upoutalo mou pozornost, byť šlo často o maličkosti... ať už ta hezká holka, zajímavá malá či větší akce, dobrá hudba a samozřejmě James Caan (kterého jsem tady fakt nečekal a hodně mě překvapil, když se tu náhle objevil... byť fakt mohl dostat víc prostoru). Skoro to vypadá, že vypisuji jen samé klady, ale to jsem nezmínil to nejhorší: hlavní postavy mě tu popravdě ničím nezaujaly, jejich osudy a počínání mi po celý čas zůstalo ukradeno. To by se v sebeosobitějším filmu asi stát nemělo. Na jedno zhlédnutí však ušel a dal se odsledovat v pohodě.[55%]

Čus Wesi - Čus Owene - Hele, mám tady rozpracovanej scénář k filmu, nechceš mi pomoct ho dopsat? - Jasně, kámo. O čem to je? - No, de facto o ničem - Aha - Ale myslím, že to moc nevadí. - Fakt? - No jasně. Nikdo nás nezná, ještě jsme nic nerežírovali, nic nenapsali, v ničem nehráli, tak se na to bude pohlížet shovívavě, víš? Tak jako "no nic moc, ale je to prvotina, tak co byste chtěli" - Když myslíš. Tak o čem to je? A neříkej znovu, že o ničem - OK. Hlavní postava je Dignan, kterej je takovej trochu retard - Retard? - Jo, retard. Toho bych mohl hrát já. Pak je tam Anthony - To je taky retard? - Tak trochu jo. Ne tak velkej jako Dignan, ale taky retard - Co kdyby sme mu napsali nějakou romantickou linku? - To nevím, kámo. Má to být taková jako ulítlá krimi komedie - To nevadí, práskneme to tam - A do koho se jako má zamilovat? - To je úplně šumák. Třeba do nějaký uklízečky v motelu - Když myslíš - A co tam máš dál? Příběhově? - No jak říkám, nic moc. Tyhle dva retardi a jeden ještě o něco menší retard Bob se budou snažit něco ukrást - To je všechno? - No jo no - A podaří se jim to? - Nepodaří a ten retard Dignan půjde do vězení - Tak to končí? - Jo - No, je to docela slabý, ale tak zkusit to můžeme... 40%

Nejméně Andersonovský Anderson a debut, jehož debutovost je na něm docela znát (mám na mysli hlavně banalitu děje), přesto ale hodně solidní zábava. Bratři Wilsonové jsou skvělá dvojka a Bob je slušně doplňuje, protože má auto. Ze všech filmů začínajících v blázinci a končících ve vězení, je tenhle rozhodně nejoptimističtější. 8/10

Člověk, zvyklý na novější tvorbu Wese Andersona se bude opravdu podivovat, jak normální film to na počátku své kariéry natočil. Nenajdete zde žádné zajímavé obrazové hříčky, ani jedinečný výtvarný styl. Celé to působí jako takový tutoriál pro tvůrce, kteří se teprve chtějí naučit základní prvky filmařiny. Sice se to označuje jako komedie, ale příliš humoru se zde nenajde. Spíše je to takové nijaké potloukání dvou kamarádů od ničeho k ničemu.