Darjeeling s ručením omezeným (2007)

Od Wese Andersona jsem předtím viděl jenom 3x Grandhotel Budapešť, 2x Až vyjde měsíc, 1x Fantastického pana Lišáka + Takovou zvláštní rodinku a Jak jsem balil učitelku, které jsem ani nedokoukal celé. Takto "připraven" jsem se díky jeho dostupnosti na Netflixu vrhnul na snímek s tímto prapodivným názvem. No... možná jsem ho měl raději přeskočit a dát si znovu (celou) Rodinku, což nepochybně brzo učiním. A zvažuji, že rovněž dostupnému Asteroid City se možná raději vyhnu obloukem. Nicméně k Darjeelingu: hned na začátku mě zaskočilo, že chyběl avizovaný předfilm. Následně jsem ocenil na první pohled sympatickou, až civilní hereckou polohu Brodyho. Vzápětí mě svým vzhledem oklamal mně dosud neznámý Schwarztzman, jehož jsem až do závěrečných titulků mylně pokládal za druhého Wilsona, tedy Luka (!!). Na filmu samém jsem ocenil prakticky jenom typický Andersonův styl (casting, kamera, výprava, hudba, střih). Nevzpomínám si, že bych se byť jedinkrát zasmál a nějaký smysl (myšlenka, poselství) mi tentokrát zůstal zcela utajen.

Za mě nejlepší film odWes Anderson (nar. 1969, USA)co jsem zatím viděl. Je to krásně po Andersonovsku barevné, ale zároveň si to nemá tendenci hrát na nic víc, než to je - pohodový film u kterého člověk zrelaxuje, pobaví se a potěší smysly. Film netrpí typickou Andersonovskou přehlceností děje, což je za mě jedině dobře.

Asi nejvtipnější snímek (možná díky dobré náladě?), jaký jsem od Wese Andersona viděl. Příběh sleduje tři bratry, kteří mezi sebou mají velmi náročné vztahy a i po letech si nedokážou věřit. Právě proto se vydávají na duchovní cestu napříč Indií, aby se znovu sblížili a Anderson z jejich putování vytváří směs absurdních situací, melancholie a nečekaně upřímných momentů. Stejně jako u předešlých Wesových filmů tu hraje klíčovou roli hudba, jenž dokonale podporuje atmosféru celého vyprávění a umožňuje divákovi naplno se ponořit do toho zvláštního, nádherně stylizovaného světa, kde člověk chce zůstat ještě  aspoň pár minut navíc. Vizuální stránka je brilantní, taktéž práce s kamerou. Možná jsem čekal silnější zakončení, které by film posunulo až na pět hvězd, ale nakonec vlastně dává smysl, že pointou není cíl, ale spletitá cesta, kterou si postavy prošly a ta je plná nezapomenutelných komických momentů.

Réžijný rukopis a artová intervencia p.Andresonaje v poslednej dobe, resp. jeho posledných projektoch, začínajúcGrandHotelom Budapest, niečím, čo mi ide hodne po chuti v rámci občasného prejavu svojho umelecky nadchnutého ja. Jeho osobitosťou presiaknutý štýl a extrémnou vizuálnou vyšerkovanosťou každej jednej scény špecifický charakter ma totiž vie svojím spôsobom hodne uniesť, a to až do takej miery, že o jeho pôvabe ešte dlho zvyknem akosi "obsesívne" premýšľať. Tak je to menovite najmä u báječného dielaGrand Budapest Hotel, pričom všetky pred ním, na čele sLife Aquatic with Steve Zissouma nevedia absolútne zaujať, a už vôbec nie svojou prehnanosťou v tomto aspekte uniesť. A Darjeelig Limited toho nie je žiadnou výnimkou - ba práve potvrdzuje, že to nie je nič pre mňa, čím ma ešte väčšmi udivuje v tom, ako je možné, že ma tie jeho dnešné projekty väčšinou tak strašne uchvacujú. Nudil som sa, bolo mi trápne za hercov, dej ma vôbec nezaujímal a ani som ho nepochopil. A niežeby mi to chýbalo.

Nudný, divný a uťahaný príbeh troch podivínov flákajúcich sa po Indii  plnej farieb a tliachajúcich o ničom.  Absurdnými dialógmi vedúcimi do stratena a nesympatickými postavami mi to silne pripomínalo Asteroid City. V tretine som to vypol. Prekvapuje ma, že táto vec má byť komédia; nebol tu jediný vtipný moment. Trebárs taký Grand Hotel Budapest bol kvalitou úplne inde a nebolo v ňom jediné hluché miesto.