Až vyjde měsíc (2012)

Suprově zpracované téma první dětské velké lásky. Nekdy to holt vyjde. Dojemné a zábavné. Verbal u mě hodně klesl, protože s odpadem je to silně přehnané a zajimalo by mě, o co tohle hodnocení opírá? Příběh je budovaný bytelně, charaktery barvité, kamera jako vždy u Andersonovych filmů hravá. Scénář taky neni zadna slatanina, exteriery i vyprava bohata. Ze někomu nesedne tema, prosim, ale to z filmu odpad opravdu nedela.

Nezaměnitelný rukopis Wese Andersona se v tomto případě dokonale mísí s vtahujícím, místy až pohádkovým příběhem, na což plynule navazují výtečné herecké výkony nikdy nekončící plejády známých tváří. Tak zhruba nějak takto lze v jedné, avšak poměrně dlouhé větě popsat snímek Moonrise Kingdom, který, k mé velké hrůze, ještě nenese žádné stopy mého komentáře. Snímky Wese Andersona mám totiž ve velké oblibě, takže rozhodnutí si znovu pustit tento skvost a recenzi si doplnit rozhodně nepatřilo mezi ta nejtěžší. Celý počin je totiž krásně melancholický a prodchnutý komediální konturou, díky čemuž vznikl úžasný film o lásce, dospívání a také o osamění. Režisér zde totiž velmi citlivě ukazuje svět nevinnýma dětskýma očima, které jsou v drtivé většině času upřímnější nežli ty dospělé. Co tedy dodat na závěr? Dle mého názoru byl v tomto bodě Wes Anderson na svém tvůrčím vrcholu. Všechno zde tady funguje jako dobře promazaný stroj, přičemž samotný výsledek se s jistotou řadí do ranku instantních filmových klasik, k nimž se vždy velmi rád vracím. Pokud snímku dáte šanci, litovat určitě nebudete - vážně to stojí za to. Výborná práce!„I feel I'm in a real family now. Not like yours, but similar to one.“

Když jsem před čtyřmi lety viděl prvněGrandhotel Budapešť, jásal jsem v komentáři, že Wes Anderson natočil v dnešní době takto hravou a originálně stylizovanou retro komedii. NadAž vyjde měsícbych mohl podobně jásat, že se kreativnímu režisérovi tentokrát podařilo doslova oživit dnes již napůl mrtvý žánr filmu pro děti a mládež. Byť nekoná se u mě stoprocentní nadšení a nevyhl jsem se pocitu, že ta přílišná barvičková stylizace na každém kroku tu celkovému dojmu občas i ubližuje na úkor přirozenosti (té bych zvláště v té přírodě přivítal víc). Paradoxně se i tak Wesu Andersonovi v mých očích podařilo stvořit film, který jako celek předčí řadu klasických spřízněných dětských filmů ze skautských táborů jakoČerné stopyneboScout toujours(byť druhý jmenovaný pro změnu hodně vynikl uvěřitelně podaným dobrodružným vyvrcholením). Rád jsem se také po delší době k filmu tohoto typu vrátil a dost jsem se zabavil nejen díky příběhu, ale užil si i množství vtipů co do svérázných režisérových nápadů (vypravěče Boba Balabana se všemi meteorologickými a kartografickými poznámkami obzvlášť ;)) včetně epicky stylizované akce s nadhledem za doprovodu Desplatovy hudby opravdu jako ze zmíněnéhoGrandhotelu Budapešť. Celá ta skautská klukovská banda se nejen svým ztvárněním rovněž povedla. Nabité obsazení zase dalo vzpomenout na doby, kdy ani někteří z nejslavnějších herců svých zemí neváhali účinkovat i ve filmech pro děti, aniž by to většina vnímala jako úlet. A těší mě, že příběh má i svou hloubku a v rámci ní dokáže dostatečně zapůsobit i těch pár vážněji laděných rodinných dialogů.[75%]

Milé. Wes Anderson opět tak nějak krásně zvláštní a opět  unikátní svou formou.  Znovu uchvacuje svými unikátními pohyby kamery (záběry skrz kajutu lodi nebo na oplátku kapotu auta.) Znovu ohromuje i kompozicemi..  Opět nechává diváka kochat záběry, které by se daly samostatně doma vystavit (pohled na pobřeží s ústřednou a majákem.) Celé to zase vypadá nádherně barevně, tentokrát se specifickým důrazem na svět dětství a přírody. Nechybí několik specifických nápadů a blbůstek jako na příklad občasné animace nebo průvodce příběhem kartograf, za kterým se střídají lokace.  Líbil se mi vlastně už jenom ten nápad,  že hlavní hrdina Shakusky se ukáže až po čtvrhodině formou osobité představovačky za doprovodu Kaw-Ligy, kdy zprvu vidíme jen detailní záběry na Shauskyho oblečení.  Ze skautského prostředí by šlo vymáčknout asi kapánek víc, ale některé scény jako taneček a následná líbačka na pláži jsou tak kouzelné, že případné nedostatky stejně zakryjí. A je to taková správně absurdní historka. Na víc má Wes dokonalou schopnost odlehčit lecjaký na první pohled patetický a vážný moment, nebo překvapit údernou pointou (zásah bleskem, záměna pěny na holení a masky na obličej, zbavení funkce vedoucího x následná záchrána.) A chlapeček s dýmkou nebo skauti jako motokářský gang? Ve světě pana Andersona nic zvláštního.

Moonrise Kingdom vypadá na prví pohled jako amatérský film, nebo ochotnické divadelní představení z ostrova na konci světa, s profesionální produkcí a slavnými herci, kteří odříkávají škrobené dialogy. Režisér se rozhodl natáčet záběry vždy ve středové kompozici a herce vodí po scéně jako loutky. Tato naivní forma skvěle sedí k jednoduchému příběhu o dospívající lásce, vzdoru, hledání svého místa ve světě a mezilidských vztazích. Odehrává se to na krásném ostrově, který si žije vlastním životem, oddělený od okolního světa. Vlastnosti jednotlivých postav jsou až karikaturně zvýrazněné. Stylizovaná forma celého díla se výborně hodí k příběhu, který vtipně mluví o vážných věcech. A řekne jenom to, co má. Vše stihne v krásných devadesáti minutách.