Psí ostrov (2018)

Psí ostrov má stejný Andersonovy kvality jak lišák či hotel, nicméně něco tomu tentokrát chybí. Nějaký ten finální touch, nějaký ten hlubší kryptický smysl, podtón. Animace, kamera, metahumor, soundtrack, pacing, vše je klasicky na špičkové úrovni. Psi jsou naprosto k zulíbání a příběh zahřeje u srdce. Nicméně na existencionálně dechberoucího lišáka, či načančaný barvami cákající hotel to nemá.

TypickýWesovrukopis, parádna hudba jeho dvorného skladateľaAlexandre Desplata, krásna animácia, tie psy boli úžasné a milý príbeh. Verím, že Atari Kobayashi bude dobrým starostom Megasaki a psíky budú mať už len šťastný život, tak ako to má byť v každej rozprávke. Repríza sa v budúcnosti nevylučuje.

Film, který se na první pohled jeví jako čistě dětská zábava (konkrétně díky svoji stylizaci ve fiktivní zemi podobajicí se Japonsku) a díky maličkému statečným hrdinovi Atarimu, ve skutečnosti překvapí svoji hloubkou a poselstvím. Struktura filmu utkaná z vláken absurdního humoru a momentů, kdy se Anderson nebojí uhodit na citlivou strunu, tvoří lákavý avšak poutavý příběh obsahujicí smích i pláč. To co se mi nejvíc na filmu líbilo, byl nádherný hudební doprovod a adolescentní vážná témata, které se snímek nebál vybalit napřímo. Krutost, týrání zvířat, boj za jejich práva, jistá forma diktatury a kompletního přeprogramování mas a protekce. To je jen hrst témat, které seIsle of Dogsnebojí vytasit z arsenálu. Musím zmínit i perfektní výběr herců a dabing, který působil opravdu přirozeně a svým způsobem i komfortně. Přeci jenom, hlas Chiefa propůjčeným Brianem Cranstonem mi opravdu zatajoval dech. Samozřejmě se film neobešel bez kvapnejších a víceměně čekaných zvratů, ovšem furt se jedná o film pro mládež založený na klasický klišé co všichni známe. Jestli se jedná o lepší film než jeFantastický pan Lišák? To nejspíš ne. Ale určitě se Andresonovi podařilo vytvořit něco, co dokáže chytnout za srdce a vtáhnout ho do dějě svoji precizností a umem. Dojemné a sladké.

Psí ostrov je film, který válcuje takovou tou japonskou tématikou. Překvapuje mě, že film je Německo-americký. U anime většinou cítím takové to dospělácké vcítění do historických událostí a zvratů. Příběh jako takový je velmi, ale fakt velmi zajímavý. Dostat všechny psy na ostrov je dle mého názoru kuráž, páč zvířata k lidem patří. Psi mají city k nám, tak jak my k nim. Nedokážu si představit kvůli nemoci dát psy na pospas. Věřím, že spousta psů by si špatně zvykalo na změnu k horšímu. Nedokážu si představit, co by nakonec způsobilo, kdyby se psi vrátili. Změna jejich zvyklostem je prostě šílená představa. Musím říct, že byla velká odvaha se dostat k takovému tématu ohledně tohoto filmu. Hledání psa, zvyknout si na prostředí psů a tak. Na druhou jsem se ale rozhodl, že na plný počet to prostě nemá. Ačkoliv film je adept na fenomén, domnívám se, že je zde spoustu nezodpovězených otázek. Abych nespoileroval, tak je tam jedna klíčová myšlenka - 6 měsíců a starostová povinnost na konci. Je to prakticky film na zamyšlení, ale člověk se může sem tam zasmát, jako ta scénka s tobogánem. Bohužel neobsahuje zas až takové emoční ždímání kapesníků, což mě trochu mrzí, ale 4 hvězdy si to zaslouží.

Velmi mě bavilo dění z japonského soustroví, kde v nedaléke budoucnosti vládne diktátorsky starosta Kobayashi  s nápadným hitlerovským knírkem a veškerý život je ovlivnován státní propagandou. Toto dění z nedemokratické společnosti bylo lahůdkové (hackerské doupě). I jiných momentech  se objevují typické Andersonovské vtípečky (vysvětlujíc popisky, pozadí, které se za postavami střídá na způsob projekního plátna, náhle rozdělená obrazovka, model sklúzavky) a minimálně jeden dílčí fórek je teda totálně smrtící (myslím, že kdyby to fungovalo, tak bychom byli už dávno mrtví)Taky jsou zajímavý nápad, že japonštíne není samostatně překládána, tudiž ji nerozumíme, pokud tedy neslyšíme nějakého tlumočníka, který zrovna věty přeloží nebo, že televizní záznamy jsou prezentovaný formou klasické kreslené animace . To, že Anderson dokáže obstát i mimo hraný film, už vím dobře díky Fantastickému panu Lišákovi (kterého jsem sice viděl v době, kdy moc ještě neměl o nějakém Andersonovi páru, ale pořád se mi zdá super) Psí humor stále nabízí hodně typicky andersonovského, ale jinak se mě ten pejskovitý příběh moc nedotkl, mezi tím, jak mě bavilo dění s lidma a dění z pejsky by byl jistý nepoměr, a co by byl zřejmě v rámci animované tvorby u jiného tvůrce teprve nadprůměr, vidím u Wese Andersonovi jako výkon tak trochu na půl plynu....nebo, který mimimálně mě osobně oslovil tak trochu napůl.