Hraniční ulička (1948)

Porazené Poľsko je vystavené nemeckému teroru a pre židov nastáva hotové peklo. Nacisti pre nich vymysleli niečo horšie ako smrť – život. Museli opustiť svoj majetok, príbytky a vysťahovať sa do geta. Keď už bol život v gete, pre Nemcov neprijateľný, začali pripravovať likvidáciu geta a jeho obyvateľov. Dňa 19.4.1943 židovská bojová organizácia začala boj proti svojim katanom a hrdinsky odolávala nepriateľovi až do polovice mája, kedy bolo povstanie krvavo potlačené. Išlo o prvý organizovaný odpor proti Nemcom v Poľsku ale aj v Európe.

Významný koprodukčný snímok o varšavskom ghete z pohľadu mládežníkov. Film zobrazuje hrôzy vojny, predovšetkým židovských obyvateľov, je natočený veľmi zručne a pútavo.

Film ma na prvy pohlad silnu temu - vznik varsavskeho zidovskeho ghetta, do toho male deti. len nie je to moc dobre, prilis predvidatelne, nebavia ma tieto filmy o malych ludoch velkej doby. Ida Kaminska /obchod na Korze/ aj tu hrala : 60 %

Film se od počátku ubírá vyšlapanÿmi cestami válečných snímků. Všechny charaktery jsou od počátku známé a tak vše probíhá v očekávatelné harmonii mezi černobílými charaktery. A protože se film točí kolem osudu dětí za války, tlačí režisér od prvopočátku na pilu v bláhově představě, že když jsou někde děti, musí to být dojemné. Film má naßtěstí slušné tempo, takže se na něj dobře dívá. Leč pouze do nàstupu zàvěru filmu, v němž byl patos přítomen snad i v pozici osvětlovače.(25.10.2019)

Válečné drama z polsko-československé koprodukce, na které se v našich končinách jaksi úplně zapomnělo. Příběh židovské rodiny, do které zasáhnou politické změny na začátku války, postupně mění svou náladu z nevinných dětských radovánek, kde je spočátku největším napětím tak strach o výprask, o celých 180° na velké temno varšavského ghetta. Některé scény působivé a temné až hrůza... Aleksander Ford využil naplno vizuální možnosti černobílého vizuálu, hlavně práci s komorně zvoleným osvětlením, až z toho sálá vysoká autentičnost těch děsivých časů. V příběhu se mi velmi líbil pes, které děti napříč prožitkami za války provázel, jako symbol určité opory a držení spolu. Těsně po válce výborná umělecká reflexe nedávných tragických událostí, film se nesnaží o hraný dokument, ale má silný přesah skrze rodinný příběh. Ve srovnání s o rok mladším dílkem ale musím říct, že RadokovaDaleká cestave mne zanechala o něco výraznější prožitek.80% (# Challenge Tour – 52 roků filmu za 52 týdnů)(21.10.2019)