Horoucí srdce (1962)

Jak nejsem úplně předsedkyní fanklubu Jiřiny Švorcové, tak tady se mi prostě líbila. Role Boženy Němcové jí tak nějak sedla. Hrdá krásná a tvrdohlavá spisovatelka, věčně na mizině a věčně zaláskovaná. Žena vlastenka, matka shovívavá ke svým synům a chladná k dceři. Matka, vyřízená ze smrti svého syna, vypisující se ze svého zoufalství... To vše se herečce povedlo ztvárnit. Takže za mě dobrý. Což je za 3***.

Snímek má to hlavní, co scházelo televizníBoženě, totiž dramatický oblouk, který bohužel končí ve stejnou chvíli, kdy film celou dobu balancující na hraně ideologického kýče do něj rovnýma nohama skočí. Závěrečná třídně-bojovná selanka působí poněkud neústrojně a podtrhuje, že snímek byl v roce svého vzniku pozadu za společenským děním - k Vávrově hanbě - minimálně o 5 let (o daleko větším zaostávání za světovou filmařinou nemluvě). I tak je radost vidět, že lze k pochopení příběhu vést diváka náznaky místo explicitní akce (mj. využitím širokoúhlého formátu v detailech). Skvělé herecké výkony pomáhají překonat to, co má tento film s televizní Boženou naopak společné, tedy nedostatečnou motivaci jednání některých postav. Summa summarum lepší film, než jsem čekal; 3,5 hvězdy.

Horoucí srdceje hodně ambiciózní, v jednotlivostech zajímavý film, ale místy je to až Vávry nehodné ve své didaktičnosti a banálnosti. V pokoji Němcové jsou rozvěšeny svaté obrázky Tyla, Borovského a Sandové a podle jejich výjimečného statusu je k nim také přistupováno. Ale hlavní problém vidím ve vykreslení kroužku kolem Boženy Němcové, prapodivnou kárnou postavou je Karolina Světlá (Blanka Bohdanová), J. E. Purkyně (Zdeněk Štěpánek) jakoby vypadl u učebnice, ve změti kostýmů je také Bendl (Munzar), Borovský (Holý) a Podlipská (Gýrová)... Němcová Švorcové je nejživotnější ve společných scénách s Němcem Lukavského na Slovensku. Nicméně navzdory době, kdy se rapidně mění styl českých hraných filmů to mohlo dopadnout mnohem hůř. A Vávra svůj dluh této oblíbené látce splatil bohatě vPříběhu lásky a cti(1977) a veVeronice(1985).

Jaroslav Tuzar, nebo Otakar Vávra? Jiřina Švorcová, nebo Radovan Lukavský, ale i Jiří Srnka. Ti udělali tento film. Pochopitelně se spoustou lidí ze štábu. Výprava, kostýmy, masky. Tuzar je v záběrech Prahy, ale i krajiny, Sudkovsky výpravný a kompozičně neukecany. Atmosféra jednotlivých obrazů je i světelně vychytaná. Nečekal bych, že by se Vávra chtěl uchýlit k nové vlně svých žáků. Se širokým formátem se vyrovnal skvěle. Komu se zdá Jiřina Švorcová toporná, pomalá, nebo příliš patetická, tak z mého pohledu je to naprosto vedle. Hrála umírněně, se silným nábojem. Radovan Lukavský byl skvostným spoluhráčem. Rodina v té době, žijící na maloměstě, Praha měla 40 tis. obyvatel, měla jiný rytmus, který srovnávat s dneškem je velikým šlápnutím vedle. Maloměšťáctví kvetlo, policejní sledování na každém kroku, jiný pohled na někoho, kdo se vymyká. K tomu přesuny manžela dané praktikami mocnářství. V této atmosféře by žádná dnešní "čiperná hospodiňka" nezvládla žít. Smrt syna, odcizování přátel ze strachu před režimem . . . Asi bych celý film posuzoval optikou doby a snahou o vykreslení filmovým rukopisem. Klidně 5 hvězd.

Jiřina Švorcová se mi v roli Boženy Němcové velmi zamlouvala a po pravdě řečeno celý herecký ansámbl se mi moc líbil (Radovan Lukavský, Zdeněk Štěpánek, Vladimír Ráž). Připomínky si nechám od cesty, neb jsou nepodstatné, navíc jedné je z toho tak nějak smutno a to je nepochybně silnější emoce... Přála si narodit se znova, o dvě stě let později, co by asi řekla? Dostala by se do konfliktu se šosáckou společností, úřady či Evropskou unií? Divila by se, že ani dnes se nenosí být vlastenkou, být Češkou, mít vlastní názor?