Horem pádem (2004)

Proč to zde někdo prezentuje jako komedii? Nezaznamenal jsem ani jeden moment, který by zaškubal vzhůru koutky. Zato si každých deset vteřin můžete poslechnout "vole", "piča" nebo "kurva" a několikrát se můžete pokochat obnaženým pozadím. Nereálné situace, přehršel trapnosti a amatérizmu dominují celému dílu, které ač bylo třeba myšleno novátorsky a nevšedně, působí spíše amatérsky a odpudivě.

Hřebejkova hořká reflexe stále aktuální migrační politiky na našem území na pozadí důkazu, proč já tak nemusím fotbal. Proč všechny sporty mají kultivovanou fanouškovskou základnu a tenhle musí doprovázet kult hulvátství? Z ansámblu mě paradoxně nejvíce zaujala Kristýna Boková, která zde začínala a příliš se nepředřela. Ostatní věhlasnější účastníci disponují lepšími zářezy ve své kariéře. [viděno v iVysílání 23.7.2024]

Na přelomu století byly v módě filmy, ve kterých se náhodně prolnuly osudy několika postav a vše často směřovalo k osudovému vyvrcholení. Toto je další z řady, podobnýCrash, kterému se ale velké množství nakousnutých témat nedaří ukočírovat do nějakého smysluplného celku či silného závěru. A komedie to s výjimkou podávání vězeňského čaje není. Jeden má spíš depresivní pocit, že Česko roku 2004 bylo plné zlodějů, nácků a nešťastných lidí.

Po skvělých Hřebíkových filmech Pelíšky, Musíme si pomáhat a Pupendo přišel snímek Horem pádem. Název je to poměrně přesný, byl to hodně velký pád. Předešlým filmům se vůbec nemůže rovnat. Není to sice úplně špatné, ale ve srovnání jednoduše prohrává ve většině složek a především v tom, že nefunguje jako celek. Jednotlivé „tragikomické“ příběhy mají každý jinou úroveň a jejich propojení do celku vůbec nefunguje. Má příběhy držet jen téma, nebo náhodná propojení postav? Ani jedno mi nestačilo. Obstojná herecká sestava nemá jak vyniknout. Buď herci mají nevýraznou postavu, nebo mají málo prostoru. Obojí je škoda. Jan Hřebejk se nedokázal popasovat se současnou dobou. Mnohem lépe mu to jde v různých obdobích 20. století naší historie. Tady možná chybí nadhled a odstup. Možná toho chtěl moc najednou a vznikl tenhle nedobroušený slepenec.

Tento film mě opravdu sebral u srdce. A i přes to, že tento film je označen primárně jako komedie, mě svým vtipem rozhodně nesebral. Neříkám, že zde humor nebyl, ale primárně mi jde o onen odraz naší společnosti. Hřebejk s Jarchovským nám totiž nastavili slušné zrcadlo. A když k mému semletému rozpoložení přidám i Jiřího Macháčka, jehož František je pro mě nejvíce tragickou postavou tohoto filmu, nemohu jinak než uronit kroupu a dál nechávat v hlavě rezonovat výrok"Bůh není, a proto fandím.".