Musíme si pomáhat (2000)

Jedna z nejlepších rolí Bolka Polívky, skvělý Dušek mu se svou nejednoznačnou postavou zdatně sekunduje. Film propojující osudy lidí během války, ukazující jejich charaktery, vtipný a vážný zároveň, svižný a vygradovaný. Další ukázka toho, že umíme udělat echt českou komedii bez pitvoření se a podbízení divákovi (ono je to teda víc drama a chvílemi i pěkně mrazivé, ale podané odlehčenou formou). Samozřejmě i díky scénáři Petra Jarchovského. Zvlášť bych vyzdvihl postavu Prohasky ztvárněnou již zmíněným Duškem, která je malá, zbabělá, vypočítavá, ale ve své nejniternější podstatě není tím ryzím zlem, jak by se zdálo, naopak svého přítele sice občas ponižuje a zesměšňuje, ale svým způsobem ho chrání a v závěru dělá správná rozhodnutí, při kterých dokonce riskuje. Rovněž se mi líbilo i poukázání na fakt, že ze strachu člověk může dělat chyby a podřídit se zlu, protože to je bezpečné a pohodlné (postavy Stašové a Pechy). Film tyto drobné zrady na lidskosti nesoudí, ale poukazuje na ně smířlivě a s pochopením.

Tento film mě fascinoval a bavil už v mých dětských letech, kdy jej často vysílali na ČT. Je to totiž film z mého historicky oblíbeného období Protektorátu, a hrají v něm jenom dobří herci. Odehrává se mezi lety 1937–1945. Hlavními postavami jsouHorst Prohaska, český Němec, který pracuje jako skladník v podniku židovské rodinyWienerů,stejně jako jistýJosef Čížek. Brzy se však role obrátí, protože přichází rok 1939 a okupace zbytku českých zemí nacistickým Německem. Prochaska se stane kolaborantem a Wienerovi jsou nuceni se vystěhovat ze své honosné vily a bydlí u Josefa Čížka v domě. Přichází rok 1941 a rodina je transportována do Terezína,Davidovi Wienerovise však povede utéct a později najde azyl u Čížkových. Jsou to jenom manželé Josef a Marie, kteří se pokoušejí válku přežít v klidu a také se marně pokoušejí o dítě. Kromě toho, že musejí skrývat Davida ve spižírně, tak se musejí vyrovnávat s neohlášenými návštěvami Prochasky. Ten sice toleruje jejich porušování zákonů o přídělovém systému, a občas jim donese něco na přilepšenou. Měl jsem z něj celkem rozporuplné pocity. na jednu stranu slizoun, který pálil po Marii a chlubil se postupy německých vojsk na východní frontě, na druhou stranu je však nikdy nezradil a neudal. Další postavou jepan Kepke, u kterého pracuje Prohaska na sepisování židovského majetku a Josef je okolnostmi donucen se také nechat zaměstnat. Kepke je zpočátku namachrovaný nácek, ale potká ho tolik tragédií, že zkrotne jako beránek. To bylo zhruba k postavám. Některé scény působily trochu komicky, hlavně to, jak si na kuchyňském stole ukazovali Prochaska a Josef s pomocí hrnků, solničky a pepřenky to, jak proti sobě stojí Spojenci a Němci, nebo když si z něj dělá Josef srandu. Nebo když Kepke zapíjí padlého syna, pak se společně s Josefem a Prochaskou ožerou a na bytě zpívají a tančí na německou písničku o gorile. Při některých scénách mi naopak tuhla krev v žilách, např. když se německým důstojníkům porouchá auto a Josef má Davida v kufru, nebo při obrovské razii ke konci války, kdy měli Čížkovi hodně na mále, stejně jako po osvobození, protože se účtovalo s kolaboranty. Nepříjemná byla také scéna z výletu do přírody. Shrnu to tak, že okupace byla prostě dost těžké období a lidé si museli pomáhat, aby to ve zdraví přežili. Bylo nutné ustupovat ze svých morálních standardů a hrát to na obě strany, protože hrdinství se většinou moc nevyplácelo. Mě to bavilo i tentokrát a nechávám plných 5*.

Už v Saturninovi na začátku psali: "Pokud je to uvěřitelné, tak je to vymyšlené. Pokud je to neuvěřitelné, tak jde o Boží dílo". Toto vymyšlené nebylo. Je pravdou, že jde o vícero příběhů dohromady, čas zde byl hodně variabilní. Ale díky tématu neočekávám druhou projekci. Těžko zde hledám komediální prvky.

[4,5*]"Jetotadyprolezlékolaborantyaudavači.Tobysnevěřil,conenormálnídobaudělásnormálnímilidmi."Jedno z vrcholných diel zohratej autorskej dvojice Hřebejk-Jarchovský, v ktorej sa im skvelým spôsobom podarilo podať vážnu tému v humornom tóne tak, aby sa to spolu vôbec nebilo. Podobne, ako aj v prípade skvelého predchodcuPelíšky (1999), je v tom silná dráma i vtipný humor a krásne to dokopy ladí   ("Ty se se mnou loučíš?" "Ne." "Je to riskantní, viď?").   Tvorcovia prejavujú ľudské porozumenie pre nie práve čestné konanie inak čestných ľudí za kritických okolností. Rozdielni hrdinovia snímky sú totiž vystavení mimoriadne búrlivej dobe, keď najskôr prežívajú dennodenný strach z jedných "mocných", potom, po obrátení situácie, zase z druhých "mocných"   ("Musíme si pomáhat. Včera jsem byl v ohrožení já... Zítra můžete být vy."),   čo je niečo, čo poriadne preverí ich charakter. Všetko vrcholí v krásne absurdnom závere ("doktor" ide rodiť), v ktorom v našej rôznorodej skupine hrdinov prichádza k zúčtovaniu, kto komu kedy pomohol, či naopak ublížil a z daných pohnútok (či už z vďačnosti, alebo z hanby) si jeden druhému kryjú chrbát. Silný film podporený silnými hereckými výkonmi, menovite hlavne Anny Šiškovej (Marie Čížková), Bolka Polívku (Josef Čížek), Jaroslava Dušeka (Horst Prohaska) a Martina Hubu (Albrecht Kepke). Ak by som mal uviesť aj nejaké tie mínusy, tak by to bolo len pár drobností, ako napríklad to, že tie často používané trhané zábery nie sú zrovna to pravé pre moje oči."Musíšdennecvičittakovýbezúhonný,loajálnívýraz." "Notoběsetodelá,kdyžtomášvrozený."

Veľmi dobrá vojnová dráma s humornými prvkami, ktoré sú citlivo zamontované do príbehu Josefa Čížka a jeho ženy Marie, ukrývajúcich v špajze židovského utečenca Davida. Scenár sa celkom úspešne snaží v niekoľkých vrstvách prezentovať vojnové obdobie bez typického zjednodušovania, takže postavy nie sú čiernobiele a nejeden odbojár má svoje temné miesta a aj zradcovia majú svetlé chvíľky. Produkcia je dobrá, ale hrá skôr na tú humornú stranu ihriska, kým dramatické chvíle sprostredkujú hlavne herci svojimi výbornými výkonmi. Okrem Anny Šiškovej tu zahviezdil skôr Jaroslav Dušek svojímpelíškovskýmkolaborantstvom. Bolek Polvka či Csongor Kassai hrajú tiež dobre, ale ich postavy nemajú takú charizmu. 75%