Výjimečný stav (2024)

Jan Hřebejk dal svojho času tuzemskému ľudu najlepší Český film histórie, takže je pochopiteľné, že sú od neho vždy tie najväčšie očakávania. Ku tomu sa Ondřej Vetchý celkom teší sympatiam divákov a aj napísaná rola, tak ako je uvedená v popise filmu, mu perfektne sedela, bol som teda pripravený baviť sa. Lenže prišlo niečo, čo som nečakal. Hneď na začiatok vravím, že som nikdy v živote nepočul tak tragicky zvolené hudobné podmazy. To bola katastrofa. Vlastne to bol absolútne najhorší soundtrack histórie. Arytmické zvuky, nehodiace sa situačne ani nijako inak, ale ani že náhodou, no prúser. Bolo úplne jedno čo predvádzajú herci. Ten randál si na seba pútal všetku pozornosť. Trhám za to rovno dve hviezdy, lebo takýto historický zápis nemôžem nechať bez odozvy. Herecky je to zvládnuté výborne, priestor na smiech si človek určite bez problémov nájde tiež. O to viac nechápem ten prúser s hudbou, prečo by toto niekto dobrovoľne urobil. A mne osobne vadila aj druhá dejová linka o učiteľovi. Hoc bola zábavná (hudobné a spevácke vystúpenie bolo ppc 😁), tak prišlo mi, že nemá nič spoločné s hlavnou zápletkou a pritom jej Hřebejk venoval hodne času. Je to každopádne rozporuplný film pri ktorom mám predovšetkým pocit, že už ho neuvidím a je mi to fuk. Trojka.

Před nátáčením tohoto filmu si dal honza na pár dní odpočinek od sociálních sítí a zaletěl si do Burundi, kde se na předměstí Bujumbury v tamních stanech konal workshop "Jak natočit film". Náčelník Gajku Ei Dubba dal hřebejkovi pár dobrých rad jak na to aby film měl alespoň základní úrověn. I tak se u tohoto filmu zas jednou zasekla režie, scénář, herecké výkony a nějak se to celé pokazilo. No nic, natáčení domácího videa skončilo a dnes je honza už zas na ixku a maximálně šťastný. Hůře je na tom divák kterému je předhozen zlý film plný škodolibých postav, který měl promlouvat o dezinformacích, přitom je zcela odtržený od reality, šíří především nenávist. Tady žádnou společenskou diagnózu nehledejme nebo když už tak je to ukázka kam autora dokáže psychicky dostat šíření nenávisti na sociálních sítích. Krátká poznámka k mému oblíbenému filmovému kritikovi Kamilu Filovi: ten vidí Hřebejka jako těžko zařaditelného režiséra. Tady si s ním dovolím nesouhlasit, Hřebejk je naopak velmi snadno zařaditelný - je to prostě obyčejný ko.....    - já bych to zakázal... - ty sociální sítě...- ve prospěch filmu.

Taková potenciálně zábavná zápletka... a takhle to zprasit. Scény, kde reportér v bytě předstírá, že vysílá z ciziny, jsou velmi trapné a rozhodně ne vtipné. Je to blbě napsáno, blbě natočeno a blbě zahráno, přestože za filmem stojí takoví dříve schopní profíci jako Hřebejk, Vetchý, Vilhelmová a další. Všichni jsou úplně mimo.

Ach jo. Další prímovní taškařice, na které se podílý reklamní televize Príma. Já už vlastně nechci.... Bohužel, i kdysi zajímavý režisér, po seriálu Iveta, narazil na ještě hlubší dno. Komedii o síle současných dezinformací a mediálních manipulací nezachrání ani charismatický Vetchý. Děj je slabý, nikam se neposunuje, uvízl v uzavřeném prostoru bytu, kde se stále opakuje to stejné klišé o vzniku fake news. Boční dějová linka o voperovaných čipech je trapná, slepá a nesmyslná. Byla vložena aby se natáhl čas a něco se jakože vůbec dělo. Postavy jsou ploché a herci bez vedení v nich tápou. Dyková přehrává, chvilku je jako opilá, potom najednou zase né a jde normálně do práce, Plesl s Plodkovou jako učitelé nemají co hrát a nabídnout, jen snad povedený pěvecký duet, který si zase, pro natažení času, vyslechneme celý i s potleskem. Jen Bořek Slezáček svým toporným herectvím zapadá a není úplně trapnej. Po konci filmu si oddechnete, že už je po všem (na titulkovou scénku nemá cenu čekat), zanadáváte si a možná si vzpomenete na hlavní sdělení snímku, kterým jsou reklamní záběry na auto MG a pivo Krušovice Bohém. Paráda.

Už je to nějakou dobu, co jsem měl nějaký film problém dokoukat. Dal jsem to jen proto, že jsem chtěl vědět, jestli to skončí fakt tak debilně, jak jsem si myslel zhruba od půlky. A mýlil jsem se, ozbrojence na Vinohradech jsem fakt nečekal. Uznávám, že asi jako divadelní hra, to mohlo fungovat a člověk by se tam i popadal za břicho smíchy, pokud to bylo dobře udělané. Ale tady to fakt nefungovalo a celé to ani nedávalo smysl. Vůbec jsem třeba nepochopil, proč tam byla ta dějová linka s Jaroslavem Pleslem, Janou Plodkovou, už vůbec jsem nepochopil smysl role Kateřiny Brožové, atd. Prostě celkově splácané vše možné dohromady a ono se to ani nemohlo rozpadnout, protože se to k sobě na začátku ani nedokázalo přilepit. Je to škoda, od odpadu bylo fakt jen maličko.