Kawasakiho růže (2009)

Kawasakiho růženapriek tomu, že obsahovo iba repetitívne recykluje už nespočetnekrát ohraný námet, kde tento najmä z hľadiskarežisérovhomena pôsobí v dôsledku toho skôr ako únavný aspekt než lákavý, vo výsledku  úctyhodne preukazuje, že v tomto smere stále má čo ponúknuť a povedať, pričom edukatívne a takmer až pod kožu dostávajúc sa svojimi remeselnými schopnosťami, kde výrazne vyťažené výkony daných hercov prakticky slúžia ako akási brána medzi divákovým ponímaním danej témy v správnom smere. Nielen to sú tu však pozdvihnutiahodné aspekty, pretože film je vynikajúci už od podstaty. Pútavo spracovaný je z každého uhla, a to funkčne aj pre potenciálneho diváka, ktorý je danou oblasťou absolútne nedotknutý (ako ja).

Veľmi slabý začiatok na taký výborný námet. Pocitovo trval tento film 120 minút, škoda.Ladislav Chudíkako slizký eštebák aMartin Hubas krycím menom "Doktor", ktorý veľmi skoro zistil svoj omyl a  zvyšok života si niesol svoju vinu, boli zaujímavé postavy. A tiež jeho manželkaDaniela Kolářovábola výborná. Príbeh bol podaný tak, aby si naň každý mohol spraviť svoj názor a postavu Martina Hubu prijať, alebo odsúdiť.70%

Tak trochu naleštěná bída. Příběh sám je vlastně děsivě prvoplánový a na hranici banality. Slušná kamera, strašný zvuk. Mikulčík úplně tragický. Antonína Kratochvíla si vážím jako fotografa, nicméně jeho obsazení tady na mě nefungovalo. Ale: scéna konfrontace matky a dcery na chatě a pak v lese patří ke skvělým momentům. Nejlepší výkon: výborná Daniela Kolářová, jinak prostě průměr (včetně statického a mumlajícího Huby).

Snímkem Kawasakiho růže tvůrci vybočují z řady mile veselých tragikomických příběhů (Pelíšky, Medvídek), které se nostalgicky ohlížejí za minulostí. Tento film je komorní psychologické drama s výrazným etickým přesahem, které rozplétá hluboko zakořeněné viny, rodinná tajemství i křehkost morální integrity a otázky, zda by vůbec měl být kdo významně oceňován, neboť nikdo z nás není bez viny. To mi evokuje i počátek trestního stíhání psychiatra Cimického, který měl být rovněž vyznamenán, ale po obvinění ze závažných trestných činů toto ocenění odmítl, což jej samozřejmě nespasí. Nabízí se otázka, jak dobře známe ty, jimž udělujeme významné ceny? Příběh jakoby nastiňoval rozdíl mezi morálkou a etikou: morálka říká „Není správné lhát“, ale etika se ptá „Je správné lhát, abych ochránil někoho před bolestí?“ Děj filmu se odehrává převážně v intimním prostředí bytů, nemocničního pokoje či televizního studia, což podtrhuje jeho uzavřenou, soustředěnou atmosféru. Režisér Jan Hřebejk a scenárista Petr Jarchovský zde s velkou citlivostí otevírají bolestná témata paměti, odpuštění a osobní odpovědnosti. Dílo nenabízí jednoduchá řešení, ale klade důležité otázky o tom, co jsme ochotni přehlížet – u druhých i sami u sebe. Je to film tichý, ale naléhavý. A především – lidský. Snímek je ceněn poměrně vysoko (na ČSFD získal doposud 72%) jednak pro zajímavě zpracovaný námět ve scénáři a zejména pro kvalitní herecké obsazení a slušné herecké výkony. Drama je vhodné pro náročnější diváky, kteří hledají složitější příběh s psychologickou tématikou a dávají přednost analýze postav před oddechovým pobavením. Snímek se mi líbil, proto uděluji 85%.
Více zde:https://kritiky.cz/kawasakiho-ruze-nejslozitejsi-japonska-skladanka-z-papiru-85/

Vyborny film, konverzacni komorni drama, chvileni zklouzavajici az do dokumentaristickrho stylu vypraveni. Moralita, ktera vsak neni jednovrstva a ani snadno uchopitelna. Presto par vyhrad bych mel. V prubehu filmu hodbe "vysumela" postava zetaka, proste jakoby pro film prestal existovat, tudiz zde chybi jakasi jeho katarze, vypointovani, at uz tim ci onim smerem. Rika se, ze kdyz je na pocatku filmu zaber na zbran, musi se z ni na konci vystrelit. Avsak ty pseudobudhisticke ezokecy ze zacatku filmu jen tak zustaly viset ve vzduchu, aniz by prinesly nejakej efekt ke konci filmu, jak se to kupr povedlo s rozhovorem mezi dedou a dcerou po kradezi v obchode (byt i tam chybela jakasi reflexe krachujiciho fungovanj rodiny dcery). Taktez nemoc dcery a jeji vyleceni jaksi bylo zapomenuto a nikterak nevytezeno dalsim dejem A zaver filmu (rekl bych ti, ze jsi debil, ake nechce se mi) zklouzl do lacinosti. To jsou vsak pouhe mouchy na jinak krasnem filmu. Jinak je treba hlasite chvalit a tleskat ve stoje kupr panu Chudikovi. Taktez sonda do fungovani stb a psychologie udavacstvi (podobenstvi s devkou na kave) je jen malokdy vykreslena takto zdarile.. 8/10. Muj osobni maly oscar za dila premierove videna v roce 2025: Pani Daniele K za nejlepsi zensky herecky vykon v dramaticke seniorske roli a panu Ladislavu Ch. za nejlepsiho muzskeho dramatickeho padoucha.