Medvídek (2007)

Hřebejk si jednoho dne uvědomil, že díky své popularitě si může dovolit natočit cokoli, klidně film obsazený svými oblíbenými herci (kteří, shodou okolností, tehdy byli též největšími českými hvězdami), zaangažovat jejich děti, svoji oblíbenou vinárnu atd.… a tak to jednoduše udělal. Sice je poznat, že film dělali tvůrci hlavně sami sobě pro radost, a každá postava, snad kromě Vilhelmové, je neuvěřitelně narušená a otravná, nicméně nakonec jsem se bavila, dialogy zněly přirozeně a celé to tak nějak příjemně uběhlo. Víc než cokoli jiného je tento film otiskem doby, v níž vznikl.

Každý umělec se někdy vyčerpá a nejinak tomu je i dua Hřebejk-Jarchovský. Medvídek je neuvěřitelná spleskanina jak dějově, tak i charakteristikou jednotlivých postav. Nosná idea fádní a spíchnutá rychlou jehlou, děj působí dojmem snahy nějak spojit několik nápadů, které chlapci napsali v pozdních hodinách na pivní tácky. A o výkonech tehdejších nejpopulárnějších herců se snad ani raději vyjadřovat nebudu ... Intelektuální průjem rozmazaný po zdi.

Neviděl bych to tak špatně, i když tomu chybí dramatický tah na branku. Nechal jsem tedy film volně plynout a díval jsem se. Vedle dobrých výkonů (Geislerová, Dyková, Macháček, Trojan, Luknár) se objevuje nijaká Nataša Burger a špatná Křesadlová. Ale asi se mi Medvídek líbí i proto, že mám rád vztahové propletence (pokud se v nich zorientuji, což zde šlo).

Možná by člověk od režiséra Pelíšků a Musíme si pomáhat čekal trochu víc...Však on si teď dává dlouhou pauzu od filmů pro kina poté, co to v nultých letech sekal, jak baťa cvičky. V roce 2023 už mi Medvídek v podstatě přijde dokonce i  trochu jako retro (kina, obchody, počítače), což mu dalo přidanou nezamýšlenou hodnotu. Opravdu byla ta doba před cca 15 lety tak pochmurná?? A proč to vypadá jako televizní film na hranici home videa?.  Ale náhodou se mi docela  líbila ta civilnost, motivy  nerozlučného přátelství i přes vzájemné křivdy  a lidského hemžení.  Zafouslatý brýlatý Macháček působí nezvykle vyzrále, je přesvědčivý. Fajn je i tradičně Trojan, i když se nemůže tolik rozehrát. Jeho závěrečná řeč je ale asi nejlepší scéna.   Líbila  se mi i  tentokrát milá Geislerová.  Naopak herectví Vilhemové/Dykové mi opět přišlo určeno pro řekněme odvážnější. A já odvážný člověk moc nejsem. Milá pointa s reklamou a malou Macháčkovou, ve výsledku v docela milém filmu. Docela se mi to líbilo.

Měl jsem být varován tím sešupem, kdy po geniálním Musíme si pomáhat a velmi slušném Pupendu nám pan Hřebejk naservíroval zcela nesnesitelné Horem pádem a Krásku. To musím Janu Hřebejkovi uznat: Kvalita jeho filmů není cik cak. Je to v dlouhodobějších vlnách. Stačí si uvědomit, z jakého je co období, a nespletete se. S odstupem se dá říct, že jeho tvůrčí krize trvala ještě zhruba rok (U mě dobrý), pak už to zas začalo být u mě lepší.