Pupendo (2003)

Na rozdíl od Pelíšků toto není jen směs vtipných scén a dialogů, ale komplexní příběh sochaře Máry (v podání opět skvělého Polívky), který je protkán humorem, ale i jistou depresí té doby. Opět zde osvědčeného Duška, kultivovaného kunsthistorika a váguse Pechu, Holubovou, přibyla skvělá Cibulková, méně skvělý Liška. Není to tak vtipné, jako Pelíšky a nemá to tu hloubku a naléhavost snímku Musíme si pomáhat, občas jsou to prostě jen smutné banální scény, kterým se divák hořce pousměje. Přesto pořád skvělý film, výpověď doby, jak se říká.

Další z filmů, které jsem viděl znovu až po letech. Nejvíc mu samozřejmě ubližuje srovnání s Pelíšky, protože zatímco ty se staly kultovní komedií, tak Pupendo je spíš takové hořké drama s pár vtipnými vložkami. O tu se postará hlavně postava Pavla Lišky, i když mou oblíbenou je scéna Duška a Polívky u mozaiky.

Co mělo být sarkastickým zrcadlem doby, se proměnilo v nataženou dvouhodinovou šeď, kde se postavy plácají v banalitách a režisér Hřebejk zoufale těží ze staré slávy Pelíšků. Jenže tady místo vtipu dostaneme dlouhé nic, kde se víc pije než mluví a kde se tváří, že hluboké ticho je forma umění.
 
Polívka jede svůj standardní „unavený filozofický klaun“ mód, Holubová opět tahá nervy a atmosféra socialismu je servírovaná tak mdle, až bys radši zažil opravdovou frontu na banány než tuhle filmovou.

Dávno ma nič tak schuti nerozosmialo ako pohľadDušeka, keď muPolívkana„Já to klidně podepíšu.”odvetil„Tak to podepiš.”. A potom, keď prešli žandára. A potom, a potom.. Pupendo ma nečakane (efektHřebejkovejtvorby ma trochu míňa) výrazne dostalo svojou žánrovou funkčnosťou. Bavil som sa naozaj ako málokedy, za čo som moc rád. Pupendo ponúka však nielen obrovskú zábavu, ale aj hodne pôsobivého remesla, ktoré dokáže veľmi príjemne lahodiť. A super príbeh, kde práve onen kritizovaný aspekt - scenár - som ja vôbec v negatívnom zmysle nepostrehol. Fantastické obsadenie!

Ač si myslím, že filmy s tematikou minulého režimu je česká kinematografie úplně přervaná, tento film patří k těm dobrým. Nejsem si jistá, jestli jsem zcela pochopila konec filmu, avšak některé scény mi jsou blízké. Myslela jsem, že ty zvyky jako "nesplachuj, já jdu na záchod po tobě" nebo "na chodbě svítím, tak nemusím svítit ještě na záchodě, prostě se jen na záchodě nezavřu" jsou jen specialitou mojí mámy a ono to tak asi bylo ve více domácnostech. Narodila jsem se až v devadesátkách, čili úplně nedovedu posoudit věrohodnost určitých scén a toho, jestli se opravdu tak moc donášelo nebo bylo riziko pomlouvat komunisty. Ale jako určitý nepříjemný obraz doby totality to stačí. Ta šeď, všude ten hrozný nábytek... školství absolutně nebylo stavěné na žáky "jiné", třeba ty s poruchou sluchu. Někdo tu psal, že Pelíškům film nemůže konkurovat. Je pravda, že co se týká míry stupidity a nevhodného humoru, Pelíškům se opravdu Pupendo nevyrovná. Pupendo je film, na který dnešní mladá generace bude asi čumět jak péro z gauče. Pelíšky spíš zaujmou mladší generaci, už jen těmi hláškami. Je to film pro primitivní lidi, který si dělá legraci z toho, že někdo je traumatizovaný... oproti tomu Pupendo si spíš dělá legraci z toho, že tehdy málokdo uměl anglicky a podobných věcí.