Zahradnictví: Dezertér (2017)

Hodnocení celé trilogie: Hned na začátku jsem to málem vypnul kvůli hysterickému přehrávání Sandry Pogodové v době války, které asi mělo být vtipné. Ale pak jsem tomu dal šanci. A není to tak špatné, jak naznačuje zdejší hodnocení. Asi to nenaplnilo očekávání veřejnosti dychtivé dalších Peílíšků. Díky dobovým reáliím a výpravě to má své kouzlo, ten rozměr rodinné ságy tomu dodává přitažlivost, je to i dobře zrežírované, jen to není úplně nejlépe napsané a strukturované, některé motivy jsou jen naznačené a pak nepatřičně useknuté. Nejlepší díl je asi ten prostřední, z doby nástupu komunismu, z toho mrazí. První se překvapivě uzavře a vyzní do prázdna. Třetí už je jen uječený prequel k Pelíškům, kde díky malému prostoru působila postava Jiřího Kodeta spíše komicky a sympaticky, ale v Zahradnictví, kde ho hraje Martin Finger, je naplno vidět, že to byl normální kretén a tyran. I. Rodinný přítel 2,5*, II. Dezertér 3,5*, III. Nápadník 2*

Jsem s podivem nad tak nízkým hodnocením (aktuálně 62%). Asi proto, že téma o zničených lidech, rodinách a generacích “díky” létům 1945-55 je tíživé a nepopulární. Film mě přesto vzal hned od první minuty. Herci a všechny jejich postavy byly zcela uvěřitelné. Ačkoliv se nejedná o snímek s hlubokým příběhem, je natočen moc hezky, děj krásně odbíhá a má hluboké poselství stejně jako Pelíšky. Závěr krásně dojemný jako už jsem dlouho neviděl, ale bez patosu a k zamyšlení. 85%. Skvělé

Výrazně lepší film, než úvodní část trilogie Zahradnictví. Tentokrát je v pokračování v hlavním dění Jiří Macháček, ale ani ostatní herci nijak nezaostávají (Martin Finger!). Dostalo se mi dostatek emocí od smíchu, skřípění zubů, vzteku až po zamyšlení, což není u českých filmů vůbec automatické a není to málo. Samozřejmě své v tom hraje období, ve kterém se film odehrává, protože silné emoce u mě budí nástup komunismu u nás celkem spolehlivě - jen občas nevím, jestli se mi chce více řvát nebo brečet. Tento film se řadí k těm, na které se v budoucnu znovu podívám.

O proti prvnímu dílu výrazný posun k lepšímu. Jednotlivé charaktery jsou psychologicky prokreslenější i atmosféra doby je více ponuře realistická. Dialogy jsou zajímavější a jednotlivé události podkreslené marasmen nastalé situace dávají smysl. Macháček hraje svou roli zlomeného a psychicky zříceného egocentrika velmi dobře. I závěr zobrazující plynutí času je skvělý, řekla bych až poeticky vyřešený. Za mne 4 hvězďule.

Hřebejkova a Jarchovského představa jak se dělá "velký film", kde se nelítostně transformují postavy na pozadí brutálních dějin. Škoda akorát, že se po celou dobu u toho hihňáte jak dementi, protože tahle umělecká usnažená opocenost fantasticky akceleruje totálně obscénní (ne)vedení herců a vypatlaný scénář. Hřebejk zjevně vůbec nemluví účinkujícím do toho, jak mají své postavy pojmout, takže ty se všemožně pitvoří ve snaze vybudovat silné charaktery. Macháčkova "dramatická proměna", která ho nutí střídat několik hereckých poloh, kdy přehraje za horizont bezpečně všechny, je snad nějaká reminiscence na Bruno Dumonta. Jarchovský už dobrých deset let netuší, jak spolu mluví lidi, podle mě ani nečte nic jinýho než sebe, ale to mu nebrání psát velké historické kusy o tom, jak hodnému, svéráznému gentlemanovi s knírkem a kávomatem slizký Štěpán Kozub, který po holkách háže šutry a nechce se mu makat (protože je komunista!§!!) krade krám. Je to šílený, fakt, skoro se to nedá, ale z nějakýho důvodu si dokáže tenhle tvůrčí tým pořád ohlídat výpravu a kameru, takže to úplně zasypat vápnem nedokážu. Navíc... no díky výše řečenému jsem se u toho vlastně bavil.