Hordubalové (1937)

Fričův Hordubal je především o Jaroslavu Vojtovi v titulní roli. Jeho Juraj je velmi citlivý a milující muž, který je své ženě oddán, i když si to zjevně nezaslouží. Další postavy mi přišly spíše nevýrazné (viz zejména Suzanne Marwille v roli Hurdubalovy ženy Polany), resp. v případě Bielika v roli Michala Horbubalova, výrazní až moc. Skáče tam a pobíhá jako by představoval nějakého akčního hrdinu. Jinak mě překvapilo, že postava starého bači Míši byla svěřena Františku Kovaříkovi, kterému v době natáčení bylo teprve něco málo přes padesát. Ale jemu ty "dědouškové" zjevně šli od nepaměti... Celkově považuji tuhle adaptaci Čapkova románu za zdařilou, ač si trošku nejsem jistý tou zápletkou s prvotním vyšetřováním a odviněním Michala Hordubala. Zvláště když se vůbec ve filmu nevysvětlilo, co Michal vlastně v domě svého bratra pohledával . Docela by mě tak zajímalo nakolik scénář oproti předloze upravil spoluautor scénáře Karel Hašler.

Film výrazně narušuje postava Michala Hordubala. Bielikovi měl někdo vysvětlit, že už nehraje Jánošíka. Ty jeho akrobatické výkony byly jednak trochu legrační, jednak patřily do jiného filmu. Navíc jeho přítomnost u Hordubalova domu byla naprosto nesmyslná a také se ve filmu nakonec nijak neobjasnila. Špatným rozhodnutím bylo i obsazení Hordubalovy manželky. To, že nemá ve scénáři mnoho textu, neznamená, že tu roli může hrát i vosková figurína. Zvláště když stojí vedle herce takového formátu jako Jaroslav Vojta. Jinak se jedná o velmi povedené dílo, zvláště pokud bereme v úvahu rok vzniku. Mezi studiovými konverzačními snímky té doby je to nepřehlédnutelný film. Tedy byl by, pokud by ho dávali častěji v televizi.

Hodně silný a psychologicky propracovaný film. Pozornost přitahuje zejména výkon Suzanne Marwille, která toho moc nenamluví, ale o to zajímavější je hra jejího obličeje, gestika, haptika a řeč těla... Všem hereckým kreacím ale vévodí Jaroslav Vojta, který se zde myslím vyrovnal světové elitě. Film mě velmi bavil svým tajemným průběhem, který nabízel spoustu možností výkladů a zapojení fantazie. Do poslední chvíle se neví, jak to vlastně mezi Hordubalovou manželkou a jejím čeledínem vlastně bylo. Skvělá adaptace s typicky hřejivým, nadějeplným čapkovským závěrem. Nemohu si odpustit upozornit na hudbu Miloše Smatka, který patřil k nejlepším českým filmovým skladatelům třicátých let!

HordubalovéMartina Friče jsou jistým filmovým kompromisem literární předloze Karla Čapka. Je podávána chutná porce neidealizované romantiky československého venkova, do popředí filmu vystoupila osamělost vnitřního světa a zoufalství v odcizení. Ke slavnostnímu defilé dramatického koncertu osamělého jedince jsou přizvány jásavé hrdinské šlépěje akčního thrilleru a potřebné zadostiučinění pocitu v dosažení světské spravedlnosti v soudní síni. Obraz skládá poklonu poetizující kompozicí a zabořen po kolena se prodírá marastem niterné bolesti i vystrašené obrany osobní důstojnosti. Hrdinou lidské osamělosti je Juraj Hordubal (vynikající Jaroslav Vojta), sedlák v návratu z dlouholetého pracovního pobytu v americkém blahobytu. Partnerské odcizení se marně pokouší o vstřícný krok a v nepřehledné změti pocitů se přijímá rozhodující podíl viny. Úzkost vnitřního světa nevyléčí natrvalo ani bezelstný dětský vděk. Hlavní ženskou postavou je Polana Hordubalová (zajímavá Suzanne Marwille), Jurajova manželka. Dlouholeté odloučení si již zvyklo na změněné životní pořádky, a proto zatvrzele odmítá přijmout nevyhnutelné ukončení intimních potřeb. Osamělost se bezradně utápí v neporozumění a faktu odmítnutí. Nebojácným akčním hrdinou je tu Michal Hordubal (sympatický Paľo Bielik), Jurajův mladší bratr. On je tím, kdo bez zaváhání napravuje drobné životní nehody a bez bázně se staví nebezpečí lomu a horské krajiny. Důležitou postavou je Štěpán Manya (zajímavý Mirko Eliáš), čeledín na Hordubalově statku. Náhlá ztráta toho výsadního mužského postavení se pochopitelně pokojně nesmiřuje s nevítanou životní změnou. Výraznou postavou je Hafie (zajímavá Eliška Kuchařová), malá dceruška Juraje s Polanou. Nevynucená dětská bezelstnost je jediným pohlazením v trudnomyslnosti osamění. A k výraznějším postavám patří také Maryna (příjemná Vlasta Součková), Michalova mladá žena. Naplnění vnitřních lidských světů nemůže dostat vhodnější ukázku. Z dalších rolí: starý a dobromyslný bača Míšo (František Kovářík), Marynin mladší bratříček, již bez rodičů, Filípek (Filip Dávidík), lidsky zdrženlivý četnický praporčík Gelnaj (Gustav Hilmar), jeho komisně odměřený kolega, štábní strážmistr Karel Biegl (Vilém Pfeiffer), zapšklý a záludný soused Gejza Fedeleš (Vladimír Majer), bystřejší vykonavatel soudní pitvy, MUDr. Václav Klenka (Alois Dvorský), ctihodný předseda zasedajícího soudního senátu (Karel Veverka), nevinného obviněného žalující státní návladní (Přemysl Pražský), odhodlaný Michalův obhájce (František Filipovský), či hystericky ješitný schválený soudní znalec (Jaroslav Marvan).Hordubalovéjsou hluboce prožitou úzkostí a strachem osamělosti lidského vnitřního světa. Zločin obdržel anekdoticky nevybíravé vyznění, akční sekvence a nastolení soudní spravedlnosti jsou určeny potřebě trhu. Jeden z těch pozoruhodnějších filmových zážitků.

Vyborny film jednoho z nasich nejlepsich reziseru v historii, podle predlohy jednoho z nasich nejlepsich spisovatelu nemohl dopadnout spatne... Pekny pribeh, zajimave postavy (snad krome bratra, ten v podani Bielika pusobil jako nejaka karikatura). Jaroslav Vojta byl uzasny, dost mozna jeho zivotni role.