Hong se niang zi jun (1961)

Na významovou rafinovanost se v Rudém oddílu žen skutečně nehraje - postavy mluví v revolučních heslech, neustále zaujímají pózy jako z plakátu a veškeré jejich jednání je řízeno kolektivistickou sounáležitostí s proletariátem a oddaností komunistické straně, nikoli individuálními motivacemi a emocemi. Jin Xie (který během kulturní revoluce na nějaký čas skončil na nucených pracích jakožto údajný pravičák) sice do filmu původně zařadil milostnou linii, ale establishment mu tuto vykročení z dobových pravidel čínských válečných snímků nedovolil, takže láska mezi Qionghua a Changqingem je nakonec tím jediným, co je ve výsledném sestřihu jen lehce naznačeno. Okatost ideologického podtextu (přičemž by se dalo diskutovat o oprávněnosti oné předpony "pod-") spolu s důsledným nezájmem o intimní a emocionální svět postav ovšem nakonec vede hlavně k divácké distancovanosti - do Qionghuina utrpení pod bičem feudálního pána ani do jejího revolučního nadšení se moc nejde vcítit. Velmi návodné je i stylistické zpracování. Dramatické kompozice, působivé užití barev a expresivní svícení však zároveň nenechávající nikoho na pochybách o Xieho řemeslnických kvalitách.(27.03.2016)

Darebáky ponížená žena si najde mentora, který ji naučí bojovat, a ona po mnoha peripetiích s těmi darebáky nakonec setsakra zamete. Námět jak projeden western. Akorát zde není ta hrdinka kapitalisticky individualistická (tedy jednou se tak projeví, ale sezná, že to byla chyba), ale proletářsky kolektivistická, takže svou soukromou pomstu zapojí do služeb revoluce. Propagandistický film s přehrávajícími herci (možná, že je to čínský styl), nicméně s dost dobrodružným dějem plným zvratů. Revoluční ideologie zde vystupuje v roli apokalyptického náboženství, které vyžaduje víru, zapření sebe a odevzdání se. Četbou klasiků zde nikdo čas nemarní.(01.03.2015)