Erotikon (1929)

Kapka na okně, dlouhé pohledy do očí, opájení se ženskostí a krásou Ity Riny, ale také zrychlení děje skrze záběry od kola vozu či vlaku. Tady není výrazové pouze herectví, ale také fantastická kamera Václava Vícha, která zároveň téměř nikdy neopustí snový nádech, tak charakteristickou poetiku. Právě ona dokáže zintenzivnit emoce, k čemuž často stačí pouhý detail, třeba ta ikonická kapka nebo fotka na stole. Gustav Machatý má své dílo promyšlené, nemám pocit, že by tragický příběh otce, jeho dcery a ve výsledku milostného trojúhelníku zestárl, jisté to však je u nadčasové kamery. Machatý dokáže pracovat s psychologií postav, znát je to především u Andrei, v jejíž roli je Ita Rina výborná, ale také u Jeana. Hra v šachy, u které jde o mnohem víc než pouhou výhru v ní, tak nepostrádá adrenalin. Tou nejtragičtější postavou zůstává otec, jehož osud je na každém z nás.

Film Erotikon musel být v době svého vzniku přímo strhující. Ta práce kamery,pohledy z očí do očí, detaily, erotické náznaky, sexuální napětí…ve většině scén byla výtečná atmosféra. V době kdy polibek na plátně byl vrcholem nemravnosti, si dovolit Gustav Machatý natočit tohle! V podstatě jde o obyčejnou vztahovku... žena, muž, vzplanutí, nevěra, manželství, hádky... atd. Natočeno to bylo ovšem velmi odvážně a nadčasově. Tvůrci si občas také střihli odlehčení, například vedlejší postavou podváděného manžela v podobě Theodora Pištěka. I tohle mi do filmu vcelku sedlo. Pravda, dnešního diváka už to asi neuchvátí. Přeci jen téměř sto let starý němý film pro někoho může být nepřekonatelnou překážkou, což by byla škoda. Za odvahu tvůrcům přihazuji i čtvrtou hvězdu.(70%)

Pořád si ten film pletu sExtází, takže jsem většinu jeho sledování strávil přemítáním o tom, kde a jak v tom dešti a sněhu proboha ta holka chce sundavat svršky. Přičemž mě k tomu ještě provokovalo, jak i přes ty decimetry make-upu prosvítala její amanda-palmerovská sprostost. Leč tohle je ten druhý film, ten s těma kapkama. A je zvláště uspokojující vnímat jak v době přesvíceného digitálního POV step-porna stále eroticky funguje pouhý záběr na to jak žena k sobě přitiskne kolena. K němým filmům nemám příliš kontext, většinou jsou tak dobré, jak mi někdo řekne, že jsou dobré, ale i takto kramářsky musím seznat, že v momentě, kdy němé postavy přestanou mluvit a film začne vyprávět obrazem, cítil jsem se jako na procházce smužem s kinoaparátema to já mám moc ráda.

Bezesporu průkopnický film doslova světového významu. Nevěříte? Ozvěny jeho přelomové formy lze slyšet i dnes, o téměř 100 let později, v americkém pornopořaduzaměřeného na anální sex. V jedné z epizod totiž Stella Barey snímek komentuje optikou moderního diváka: "Od filmu s názvemEroticonbyste čekali, že bude víc sexy. Tahle sračka možná byla v němé éře skandální, ale já viděla větší zvrhlosti i v reklamách na čisticí prostředky. Znali vůbec ve 20. letech anál?" Z tohoto výroku je patrný jasný trend, kdy diváka, který může extrémně jednoduše narazit na nyní už i AI generovanou nahotu na každém koutu internetu, sto let starý milostný film koketující s hranicí tehdy tabuizovaných témat prostě nepřekvapí a nestrhne. Erotika v kinematografii je zkrátka neustále se vyvíjející spektrum. Na jednom konci jsou snímky jako právěErotikon, tedy kombinací implicitní erotiky a jednoduchého poselství mysl stimulující filmy; někde uprostřed je mainstreamová pornografie (ve většině případů) potlačující narativní rovinu; a na opačeném konci čekají filmy třebaDušana Makavejeva, tedy díla šokující svojí explicitností sexu a ideologie. Stačí si jen vybrat.

Ak pominiem Andalúzskeho psa, vrchol nemej kinematografie a jeden z najlepších českých snímkov. Absolútne banálny príbeh o dvoch ženách a troch mužoch, a ich klamstvách, podvodoch a neverách, ktorý nepotrebuje slová, aby prikoval či emočne rozdrtil, no vystačí si s nesmelými pohľadmi a chápaním ľudskej žiarlivosti. Aj keď, kto by nežiarlil, keby mu niekto pokukoval po Ite?:-)"Drahoušku uveříš mi když řeknu, že... nikdo."