Načeradec král kibiců (1932)

Jedna ✡️židovská anekdota střídá druhou, 🥸Hugo Hass si střihl kibice s naprostou lehkostí asi to bylo tím že sám měl 🔯židovské předky byť to nebyl žádný 🕎praktikující žid. Co je však opravdu na tomhle “🎞️bijáku” zajímavě je to jak rozdílný styl a 📽️stopáž oproti nám známým slavným 🎥filmům z období protektorátu, podle filmových kritiků, nejlepší komedie té doby. Zde je opravdu rozvláčný styl filmařiny podobným divadelním🎭 představením ano je to rok 1932 🇨🇿Československá republika byla ještě neohrožena, šla svým směrem byla těžce 🎩asociální a o to víc 🐷zábavnější s velkou nostalgii celé staré generace po CaK monarchii, paradoxní a smutné je že právě toto období ranných 30 let Hugo Hass tak velmi moc 😢postrádal po jeho návštěvě již bourané a přestavované Prahy v roce 1964 z 🇦🇹Vídeňského exilu dle jeho slov v ČSSR : “kde je moje stará Praha ono mi ji 🥲ukradli.”

Volné pokračování Mužů v offsidu, které jsem pokládala za slabší záležitost než první snímek, protože jeho obsah mi vůbec neutkvěl v hlavě. On to na jednu stranu slabší film je. V rukách schopnějšího režiséra z toho mohla být třeskutě vtipná věc, takto snímek jen v klidu uplyne, přičemž některé okamžiky by si rozhodně zasloužily lepší využití a celkové vypíchnutí. Pár míst by zároveň zasluhovalo zkrátit nebo vystřihnout jako závěrečný proslov a tanec či celou scénu s operním snem pana Načeradce, která je zbytečně dlouhá a do filmu mi neseděla, byť chápu, že je to věc názoru, a někteří recenzenti ji tu naopak ocenili. Úvodní dlouhou scénu v kavárně bych nicméně ponechala, protože navozuje patřičnou atmosféru. A o to tu jde především. Načeradec, král kibiců je totiž přesně ten typ filmu, který člověk sleduje kvůli atmosféře, a ne kvůli ději, jehož je tu pomálu. To je vlastně ten hlavní rozdíl oproti Mužům v offsidu, kde byla jasně daná linie milostného vztahu Emanuela Habáska ml. Tento film se naopak nese ve stylu jako Poláčkův Dům na předměstí či Nerudův Týden v tichém domě, ovšem notně říznutý židovskými anekdotami a ve výsledku spojitější než mnohem pozdější seriál Uctivá poklona, pane Kohn. Aneb jak vlastní cholerická povaha (zde se totiž pan Načeradec mění z mírně nerudného obchodníka pod pantoflem, jakým byl v Mužích v offsidu, v cholerika, byť někde v jádru je pořád ještě dobrák) a de facto nepodstatná lapálie dokázaly panu Načeradci zpestřit období před svátky. Nechybí ani špetka sociální kritiky. Atmosféra pražské kavárny i přesvědčivá atmosféra adventu, k jejímuž vykouzlení stačila jedna studiová ulice s krámy pánů Načeradce a Dundra vyzdobenými figurínami čerta a Mikuláše. Už tu také nejde o fotbal, ale o karty a šachy. Tentokráte ,, efektívně mrtvý muž" Načeradec svým, mnohdy zbytečným a občas až přehnaným, vztekáním sužuje rodinu, byť jeho rozčílení vlastně pramení z toho, že se pohádal s nejlepším kamarádem a skorotchánem své dcery. Paní Načeradcová je překvapivě upozaděna, na rozdíl od prvního snímku, kde byla tak trochu sekýrnicí, což je možná škoda. Příjemnými postavami jsou pan Dundra v podání Jaroslava Vojty a Theodor Pištěk, který vyměnil svrchník otce Šefelína za lékařský plášť doktora Bondyho. Navzdory nedostatkům snímku by ovšem bylo zároveň nespravedlivé říci, že je méně vtipný než první díl. Načeradec na některých místech svými perličkami opravdu rozesměje, občas jsem si říkala, zda některé poznámky, jež má Hugo Haas ve zvyku pronášet jakoby mimochodem, byly opravdu ve scénáři, nebo si je tam prostě přihodil. Řada scén jako absurdní manželská hádka ohledně snu, závěr soudního přelíčení, lékařská návštěva končící vzájemným psaním recepisů, hádka panů Dundry a Načeradce, jejich následné soupeření v krámě i komicky velkorysé usmíření tamtéž, Dundrova kajícná cesta k Načeradcům stylizovaná jako cesta na hřbitov, závěrečná žádost o ruku apod. jsou nezapomenutelné.  ,, Milostpani, kdyby todle byl můj muž, tak ho vopařim," ,, Mlčte! Co si to dovolujete, vy osobo?! A vůbec, spakujte si vaše věci a už ať vás v tomhle domě nevidím! Rozumíte?" ,, Moment! Co ty máš co dávat vejpověď. Jakým právem? Tak prosím, koho chtěla vopařit? Mě nebo tebe?" / ,, Pane, vraťte my mýho koně, nebo ste u mě docela vobyčejnej antisemit!"/ ,, Dneska každej obchodník je jednou nohou v kriminále, druhou nohou je v konkurzu, a tou další nohou je v hrobě."/ ,, Přijďte po inventuře." ,, Co je to?" ,, Židovský svátky."/,, Dvacet let jí (služebné) dáváme vejpověď a porád je tady."

SnímekMuži v offsidustvořil první kultovní postavičku československého zvukového filmu, a sice židovského obchodníka s konfekcí panaNačeradce, kterého tak kouzelně ve jmenovaném filmu, i v tomtonepokračovánístvárnilHugo Haas. Bohužel, tento už tak šťastně nedopadl. V Mužích jde totiž o jednu z několika figurek jejichž osudy více či méně spjaté s kopanou sledujeme, jakmile ale trampotyKrále kibicůdostaly plnohodnotný samostatný příběh, přestává být vtipnou figurkou a stává seotravným strejcemkterého nerad vidí každý, komu je podobná cholerická povaha protivná. Možná, že kdybyokolnípostavyzůstaly stejné, bylo by na čem stavět, takto aledošlo k rozehrání zcela jiné hry a... mě to nebavilo. Jen málo fórků mi přišlo úsměvných. Stejně tak střih a timing nebyl nejšťastnější. Budu uvažovat o zvýšení hodnocení proMuže.

Zatímco v prvním filmu Muži v offsidu se Hugo Haas dělil o řadu scén s ostatními kolegy, zde převzal otěže plně do svých rukou. Na jeho bedrech tak vlastně spočívá celý film. A on jej taky táhne. Ostatní role jako by záměrně byly potlačeny a Richard Načeradec dostává nezměrný prostor. A plně jej využívá. H. H. se umí nádherně rozčilovat aniž by kdokoli měl vůbec šanci mu oponovat. Mě nejvíc přišly zajímavé tehdejší poměry, nad kterými nám pravděpodobně dnes zůstává rozum stát. Třeba když Načeradec nazve Jaroslava Dundru lumpem (nejsem si jistý, ale něčím podobným ho nazval), a on ho za to povolá k soudu. Ten se pak skutečně urážkou na cti zabývá. Nebo když podváděný manžel svolí ke sňatku své manželce s jejím milencem a všichni jim upřímně gratulují. Ač bráno s jistou nadsázkou přeci jen by dnes nikdo nic podobného nenatočil...

Hugo Haas skvělý. Čím víckrát film sleduji, tím větší mám v něm zalíbení a hledám v něm víc, než jsem v něm viděl poprvé. Přiznám se, můj názor na film byl slabší, ale postupem času mi dává smysl pro humor jenž má Hugo Haas, kterému skvěle nadhazuje či konkuruje Jaroslav Vojta, jistou jedinečnost. Film na mě působí jako antidepresiva a vždy mně obě herecká esa dodají energii a skvělou náladu na tu správnou kolej a náležitě mě pobaví.